Standa Perkovič

Standa „Pérák“ Perkovič zemřel. Standa byl Pan modelář, vždy jsem s ním rád prohodil pár slov, vždy byl ochotný se podělit o své obrovské zkušenosti, vždy dobře naladěn. Odpočívej v pokoji.

Antonín Hlavsa

Tatínkovou životní vášní bylo letecké modelaření a svahových soutěží se účastnil dlouhé roky. Nemohl bez toho prostě žít. Myslím, že by byl rád, kdyby se tato smutná zpráva dostala k širokému okruhu přátel a známých, které během svého života díky svahovým větroňům poznal. Pavla Pešková. Smuteční oznámení.

Růženko…

…přeji Ti nadále pevné zdraví, neustále udivující dávku optimizmu a obdivuhodně jasnou hlavu. Už se těším až oslavíme tu stovku!

Synoptické mapy

Za Krymské války (1853-1856) bylo nečekaně potopeno několik vojenských francouzských lodí nepředpokládanou bouří na Černém moři. To dalo popud k plošnému sledování počasí.

Je to vlastně sledování atmosférických dějů na rozsáhlém území. Obnáší souhrn činností, metod, postupů a organizačních opatření, který prakticky umožňuje moderní vědeckou předpověď počasí. Vznikly stálé stanice s meteorologickými odborníky. Pro Evropské potřeby pracuje na 7000 těchto míst.

První návrh na využití elektronického telegrafu pro meteorologické účely širšího rozsahu byl podán v r.1842 pražským meteorologem K. Kreilem. Každá stanice existuje pod svým číslem. Meteorologická pozorování se pečlivě zapisují ve stejně určenou dobu ve SEČ (Středoevropský čas)  nebo  (GMT Greenwich Mean Time) od 0 hodiny každých 6 hodin.  A to i v dnešní době. 

Údaje z meteorologických budek jsou napsány symboly a čísly kolem kroužku s číslem stanice synopticky. To znamená v přesně stejnou dobu na celém rozsáhlém území. Zapisují se do hlášení, která se odesílají centrále ke zpracování. Pro zajímavost uvádím.

Popis znaků

N-značí celkové množství oblačnosti v osminách, dd-směr odkud vane vítr, ff-rychlost větru (každá dlouhá čárka odpovídá rychlosti 5 m/sec, krátká 2,5 m/sec. Z nákresu se sčítají.

VV-dohlednost, WW-stav počasí, W-průběh počasí za uplynulé tři hodiny, PPP-tlak vzduchu v hPa, TT-teplota vzduchu, CL CM, CH-druh nízké, střední a vysoké oblačnosti (L low, M middle, H high), h-výška základny nízké oblačnosti v m, TdTd-teplota  rosného bodu, pp-hodnota změny tlaku vzduchu za poslední tři hodiny, a-ráz změny  tlaku vzduchu.

[pokračování]

Přeji Vám…

Přeji Vám klidně prožité Vánoce i oslavy(?) Nového roku. Myslím, že rok 2021 bude ještě hodně zajímavý. Nakonec to ale vše určitě dobře dopadne jako s Elipsou na fotografii, která jakž takž přistála.

Provoz modelů od 1.1.2021

Od 1.ledna 2021 nás čekají změny v provozování modelů letadel. Pěkně a přehledně zpracované informace k této změně najdete na stránkách Klubu Leteckých modelářů České republiky. Trochu jsem to zjednodušil a vypsal zde některé zásadní změny resp. pravidla, která budeme muset dodržovat od 1. ledna příštího roku, tak jak jsem je pochopil já osobně:

  1. Názvem dron jsou nazývány všechny bezpilotní prostředky tzn. i naše letouny. Z tohoto pohledu je i takový větroň, stejně jako vrtulník na spalovací motor, dronem.
  2. Jsou tři kategorie provozu dronů; Otevřená, specifická a certifikovaná.
  3. Každý majitel dronu (tzn. i větroně), který spadá do některé ze tří výše uvedených kategorií, se musí registrovat na ÚCL-Úřadu pro civilní letectví). Registruje se tedy pilot, nikoliv stroj. Pokud jste členem SMČR tak tato registrace již byla provedena za Vás. Členům Svazu bylo tedy přiděleno „globální“ registrační číslo ÚCL. Tato výhoda bude platná pro členy SMČR do 31.12.2022 nebo do jejího zrušení. Toto ovšem platí za předpokladu, že letová váha Vašeho modelu je do 25kg tzn. náleží do Otevřené kategorie/podkategorie maximálně A3.
  4. Pokud jste členem SMČR a chcete provozovat multikoptéru (tzn. „opravdový“ dron), tak tuto globální registraci SMČR použít nemůžete. Musíte se na ÚCL zaregistrovat osobně. Bude Vám přiděleno jiné registrační číslo ÚCL.
  5. Od ledna 2021 byste měli své modely označit jak svojí licencí SMČR či FAI, tak globálním registračním číslem SMČR. Podrobnosti jsou vedeny na webu SMČR.
  6. Z Deklarace Svazu modelářů mimo jiné plyne, že max. výška modelu nad terénem může být 300m (očekávám, že pouze pro ČR). Jinak platí omezení výšky do 120m resp. 100m pro řízený okrsek letiště.
  7. Tato pravidla, a to znamená i registrace, jsou platná pro celou EU.

[pokračování]

Kniha Honzy Kohouta

Vážení přátelé Tichého letu, Honza Kohout vydává knihu s názvem „Občas se zadaří“. [pokračování]

Atmosférické fronty

Doposud se mraky točily jen kolem našeho blízkého okolí. Ale stačí se podívat na globus nebo do zeměpisného atlasu. Moře, pevnina. Rozdílné hmotnosti. Předpoklad je, že povrchy vzdušnin nad nimi budou mít též rozdílné vlastnosti..

O těchto vzduchových hmotách bychom měli něco vědět. Ať už je to nad mořem nebo pevninou tropickou nebo polární. Tyto masy vzduchu se pohybují a přejímají charakter povrchu, přes který cestují. Vzduchové hmoty se zákonitě pohybují z vyšších tlaků do míst s nižším tlakem. Vlivem rotace země ne přímočaře, ale spirálovitě s úsilím zachovat stabilitu.

Pod vlivem tlaku a teploty se tyto vzduchové hmoty setkávají čelně a utvoří frontální čáru.

V těchto místech se nejčastěji střetávají teplý, vlhký SW (jihozápadní) tropický se studeným, suchým z pólu.

Dle fyzikálních zákonů se začne teplejší vzduchová hmota posunovat od země, hladiny frontální čáry,po velmi ostrém klínu studené vzduchové hmoty. Z počátku setkání minimálně dvou vzduchových hmot,na frontální čáře, jejich teploty jsou tak rozdílné, že mezi nimi vzniká ještě další vzduchová hmota s teplotou nižší než teplá vrstva a poměrně vyšší než je spodní studená. Plochu, kterou formují mezi sebou jako sendvič, nazýváme frontální plochou. Může mít rozpětí i několik set metrů než se ve vyšších polohách promísí obě hmoty mezi sebou, takže frontální plocha může být pak velmi úzká.

Ostrost úhlu těchto front záleží na teplotě spodního studeného, většinou polárního vzduchu, tím i dopředné rychlosti.

Dostáváme se k vlastním frontám:

  1. Studená fronta 1. druhu
  2. Studená fronta 2. druhu
  3. Teplá fronta
  4. Studená okluze
  5. Teplá okluze

Studená fronta 1.druhu

[pokračování]

Poznáváme něco málo o mracích

Pára – voda – pára. Tentokrát je koloběh vody obrácený. Jak vůbec mraky vznikají? V každém případě kondenzací. Jsme v prostředí různého nasycení. O vzduchu se vždy rozumí vodou. Dalším důležitým faktorem je teplota.

Alchymie mraků začíná. Jako tepelný zdroj vychází slunce. Paprsky se opírají o zemský různorodý povrch. Kompaktní stavby domů budou ideálně předávat absorbované teplo vzduchu nad nimi na rozdíl od zarosené louky nebo chladného lesa.

Ve vzduchu kolem nás je spousta prašných takzvaných jader (100 až 1 milion na 1 cm3 ). Při větším ochlazení pára na jádrech kondenzuje do různě velkých kapiček – začátek konvektivní oblačnosti s rychlým vertikálním vývojem (vzhůru) na rozdíl od mlhy a některých vrstevnatých mraků, které tak rychle nedosahují větších výšek. Proto nemají tak prudké ochlazování.

Relativní vlhkost vzduchu, při níž dochází ke kondenzaci na jádrech, považujeme při nasycení na 100,5% – 105%.

Malé kapičky se začnou v oblaku vypařovat dříve než velké a dle fyzikálních zákonů začnou znovu kondenzovat na těch větších. Kapky začnou růst, tím se zvětší jejich hmotnost a jejich pádová rychlost. Narážejí na sebe a zase se spojí ve větší. Ty už začnou padat. Začíná mžít nebo slabě pršet.

V oblacích se silným stoupavým proudem může toto tříštění kapek a znovu kondenzování nastat několikrát až do větších výšek. Pochod se opakuje. Těžší kapky padají, ale spojují se se sestupnými studenými proudy a prší pořádně. Cumulus se změnil v cumulonimbus.

Ve vyšších hladinách s teplotou pod 0°C kapičky mrznou. Rozbíjejí se mezi sebou. Odštěpky srážek jsou elektricky nabité. Jsou základem bouřkové elektřiny

Na oblačnosti můžeme pozorovat různé optické jevy. Většinou je to zrcadlení v ledových krystalcích vyšší oblačnosti. Kruhovitý pruh Halo kolem Slunce nebo Měsíce. Barevná kola Korony, zvlášť pozorovatelných na noční obloze. Všechny tyto úkazy jsou předzvěstí špatného počasí, zvlášť při klesajícím tlaku.

V novém Mezinárodním  atlasu oblaků jsou mraky rozděleny do deseti (skupin) rodů.

  • Cirrus (Ci) – řasa
  • Cirrostratus (Cs) – řasosloha
  • Cirrocumulus (Cc) – řasokupa
  • Altocumulus (Ac) – vysoká kupa
  • Altostratus (As) – vysoká sloha
  • Stratus (St) – sloha
  • Stratocumulus (Sc) – slohokupa
  • Nimbostratus (Ns) – dešťový oblak
  • Cumulus (Cu) – kupa
  • Cumulonimbus (Cb) – bouřkový oblak

Oblaky jednotlivých rodů se dělí v atlase dále do druhů. Pro větší přesnost oblaku může být připojeno několik výrazů týkajících se vlastnosti oblaku, protože dost často se oblak vyvíjí z oblaku jiného rodu. V takovém případě připojujeme jméno mateřského oblaku koncovkou – genitus – např. altocumulus, cumulogenitus.

Oblaka rodu cirrus se řadí do vysokých mraků s výškou nad 6.000 m. Oblaka stratus, stratocumulus a nimbostratus za oblačnost nízkou do 2.000 m. Cumulus a cumulonimbus – oblaka s vertikálním vývojem – se vyskytují ve všech hladinách. Podle nich se třídí oblaky do rodin oblaků.

Cirrus

Jednotlivé jemné oblaky, vláknité struktury bez vlastního stínu. Obvykle bílé barvy s hedvábným leskem (čímž se často odlišují od sněhových srážkových pruhů vzniklých z nižší oblačnosti). Při nízké poloze slunce se jeví žluté  a nejsou-li ozářeny přecházejí do šeda.

[pokračování]

Provozování letecko-modelářské činnosti

Je možné provozovat letecko-modelářskou činnost na modelářských letištích (viz. web SMČR)