V liberecké kronice jsou rovněž zmiňované F3B soutěže, které se na místním letišti konaly. Vytáhl jsem tedy z archivu jednu takovou reportáž o tom, jak to chodilo před téměř 25 lety. Je mi jasné, že z hlediska dnešních měřítek všemožné korektnosti text neobstojí, ale je to už jen a jen historický dokument poplatný době svého vzniku.
Teď si nejsem jistý, kde začít? Víděň nedopsaná, několik článků na stole, stovky fotek před sebou a Mistrovství ČR F3B za námi. Pro reportáž z víkendového F3B libereckého běsnění mám už titulek: Jakešovy mozečky aneb nejen epoxydem člověk je živ…
Jakešův mozeček- griotka a vaječný koňak. V Liberci ze soboty na neděli sněžilo(!!). Tedy aspoň v restauraci Maškovně (?). Honza Kohout voskuje lyže. Co následovalo? To uvidíte i na videu. Tímto se tedy ještě jednou omlouváme velice tolerantnímu personálu Maškovny a jako kompenzaci za škody na zařízení, jim poskytuji bezplatnou reklamu na nejznámějším, nejlepším a nejkrásnějším modelářském webu na světě 😉 Ta tequilla, ta „psala“…
Předpověď na víkend, který jsme měli strávit v Liberci na MČR F3B, nebyla moc optimistická. V podstatě se vyplnila. V pátek večer bylo ještě docela pěkně, ale při západu slunce se to už hodně mračilo. V sobotu po ránu začalo pršet a oblačnost byla tak nízko (podle mého názoru), že bychom stejně nemohli létat (i kdyby nepršelo). Stříleli bychom se do mraků. Všichni jsme seděli v klubovně libereckých modelářů jak zmoklé slepice a čekali co se bude dít. Start první skupiny do úlohy termika se neustále odkládal…
Po dohodě s personálem jsme uspořádali první ročník obřího slalomu v Maškárně. Ještě, že na startu nebyly švestky (policajti) s trubičkami na dýchání :)) Jako předjezdec byl vybrán Láďa Jirka. Všimněte si Ivana Šandy (vlevo), který seděl u vedlejšího stolu (a tvářil se značně slušňácky, na rozdíl od nás). Nevěřícně sleduje výrobní značku lyží.
Protože na sjezdovce byla námraza a silný vítr, ani Honza Kohout neponechal nic náhodě a „mazal“ seč mohl. I s personálem. Ty knoflíčky držely na posledních nitkách…
No a pak přišla neděle. Ti, kteří se vrátili kolem 5:30, z modré oblohy moc velkou radost neměli. Nás ostatní ovšem už svrběly prsty. Zde se chystá start Erasera Petra Fuska.
Ano, už tehdejší moje touha víc letadel současně v jednom letu. Padala jsem totiž na rušení baterek
dost často. Pokrok, o krok v předu, nezastavíš.
Díky Romanovi za sdílení.
Růži
Super reportáž … psaná na F3B oprátce 🙂