Devadesátky fičely plnou rychlostí a já přemýšlel, jak se zase po dlouhé době vrátit k modelařině. Jednou manželka přišla s dětmi ze školky a říká mi, že tam potkala sympatickou paní. Slovo dalo slovo a její manžel je prý vášnivý modelář. Tak začalo moje přátelství s Jirkou.
Bydleli jsme na Letné sotva 100m od sebe. S Jirkou jsme začali blbnout s Optimou od Leoše Svobody, následovala zlatá léta házedel a EPP gumáků, na programu byla i další naše společná vášeň; kolo. Postupem času jsem ho nenápadně ukecával do F3X košťat (on byl ve skutečnosti klasický motorář „čmouďák“). Neodolal.
Jirka byl obdivuhodný kliďas a pohodář. Měl neskutečný smysl pro humor. Usmívám se, když si vzpomenu co jsme spolu prožili a jak jsme se při tom se nařehtali…
V posledních letech ho trápila vážná nemoc. Bylo smutné sledovat, jak takový nadšený sportovec dělá vše pro to, aby s námi mohl jet na závody nebo si zalítat v Roudnici na letišti. Stálo ho to obrovské úsilí. Nereptal, nestěžoval si. Byl vděčný, když jsme mu pomohli s padákem či jinak.
Jirka Mrvík včera zemřel. Juro, budeš nám moc chybět…
Má hluboká účast Kamile, dětem, rodině.
Poslední komentáře