„V osmatřicátém mi bylo ouzko. Maminka nás s bráchou každého navlékla do tří kabátů a kalhot. Do kufru se již nic nevešlo. V noci jsme z Teplic museli narychlo odjet. Bylo mi 12 let“.
To je pouze zlomek z dlouhého povídání s legendou českého modelářství Růženkou „Růži“ Musilovou. S Růženkou jsme dali dohromady e-mail, Facebook a trochu si „přizpůsobili“ lokální síť našim potřebám. Opět lehce zkoprňelý stojím s hlubokým respektem k jejímu bezbřehému životnímu optimizmu a odvaze s jakou se vrhá do nových dobrodružství, která přináší každodenní život.
Pokud budete mít chuť, napište ji. Bude mít určitě radost.
P.S. Mimochodem. Víte kdo se na této fotografii zkoumavě dívá na T.G.M.? Je to manžel Růženky; Mirko Musil (m.j. autor mnoha publikací o modelářské aerodynamice).
To mělo být utajeno, ale když už je to venku, ať žijí letci modeláři. Růži
Ráda si přečtu vaše e-maily.
Ja mam na Ruzenku bohuzel jedinou osobni vzpominku, za to vse rikajici.
Prijedu s Romanem na Ranou, Ruzenka hobluje svah, rikam si konstrukcne o generaci starsim letadlem, a tak to hazu na svah taky. Po 3minutach Ruzenka hobluje ukazkove svah na hrane dal a ja usekavam vrsky keriku na upati Ranne nekde 200m dole 🙂
Tak jsem dostal od zkusene modelarky za vyucenou a odesel se sklopenyma usima dolu pro letadlo.
Preju pevne zdravi a vzdy tak pekne usmevavou naladu.
Michal
Ahoj Růženko, zdravím z letiště v Havlíčkově Brodě, jsem tu na plachtařských závodech. Letadla už máme na gridu, za chvíli jdu na briefing, uvidíme, jaké tratě pro nás pro dnešek vymysleli. Jsem rád, že se Ti dobře vede a zdravím, Honza Kohout
Přeju hodně zdraví a optimizmu do dalších monoha let, protože i žít se musí umět 🙂
Ahoj Růži,
konečně Tě zase vidím. Vzpomínám často na Miru a moc mu děkuji za lásku k teorii a i lítání. Když jsme začali dávat HQ 2,5/9 na první F3B tak říkal: skončí to u 1/8. A to se splnilo. Růži a Miru vždy k sobě patřili. Doufám že máš stále chůvičky a další poletuchy doma a stále běháš po kopcích za brabcema a natáčíš jejich cvrlikání.
Tak Ti přeji hodně zdraví a sil a i radosti do dalších let.
Franta
Díky vám všem za potěšení. Po kopcích lítám už jen v duchu. Chůvičky taky už jen v přírodě. Ale tak to utíká. A třímetrový Sting taky čeká na dodělávku, ale což, ještě dýchám. Dýchejte taky zhluboka. Růži
Moje malá vzpomínka na rodinu Musilových: Byl únor, zima a sníh a mě se akorát povedlo na letišti Točná při vzletu na navijáku zlomit křídla na větroni. Musilovi šli právě okolo na procházku a zapojili se do debaty, proč k destrukci došlo. Od p. Musila jsem dostal teoretické pojednání o tom, proč se to stalo , jak běží namáhání křídla od kořene ke koncům křídla a jak je třeba konstrukci účinně zesílit . Z toho , co jsem se ono mrazivé odpoledne dozvěděl, žiju dodnes, všechny konstrukce nosníků křídel dělám dle jeho doporučení . A paní Musilová pak přidala poučení o tom, že je zde nejen teorie o pevnosti , ale i praxe při zhotovení, tedy že bych měl zlepšit pečlivost při stavbě. Poslechl jsem a od té doby jsem žádná křídla nezlámal! Přeji tedy paní Musilové do dalších let hodně zdraví.