Velký český den v německém Nardtu

Ve čtvrtek večer 20.6.2019 probíhá u mě doma v Žamberku klasická scéna. Plním svého Multivana vším potřebným, co budeme potřebovat na závodě světového poháru F3B v německém Nardtu. Večer po deváté, kdy děti už šli spát, jdu Multivana umýt, přece nepojedu na závody se špinavým autem. Panuje pohoda, klid, užívám si to….Jedno klasické přísloví říká – pokud máš pocit že se Ti daří, tak jsi na něco někde zapomněl.

A tak si meju,meju, říkám si, raději se podívám na SPZ jak jsem na tom s STK. Čumím jako puk, večerní pohoda se v mžiku rozplynula, STK bylo platné do 11/2018. A je to tady, volám servisákovi Jirkovi Kalouskovi, co se nám stará o flotilu, hele Jirko, nezapomněl jsi na mě náhodou s STK? Z druhé strany se ozve, no, nám vloni zkolaboval informační systém, přišli jsme o data za 2 roky dozadu, hned mi to auto přivez.

Multivana kromě závodů používám velmi sporadicky, takže jsem s ním letos ještě vlastně nikam nejel. V 10 večer auto předávám abych jej další den v pátek v 10 hodin dopoledne obdržel zpět s novou technickou. Vyrážím směr Hradec, stavuji se v Jičíně u plachtařského kamaráda Zdeňka Borůvky, večer v 18 hodin přijedu do Nardtu. Potkáváme se v naší standardní sestavě s Romanem Vojtěchem, Michalem Behenským a Ivo Matějů. Přijeli i kluci z Liberce Jirka Zobal a Mirek Blažek. Připravujeme a měříme navijáky, v týmu panuje dobrá nálada. Potom, co se mi minulý víkend podařilo vyhrát mistrovství ČR F3B jsem v dobrém rozpoložení, říkám si, hlavně zkusím závod odlítat s klidem v hlavě.

V sobotu ráno začínáme vzdáleností, mám ve skupině německého reprezentanta Franka Thomase, potom Steffana Besemera, oba špičkoví piloti, no co, na tomto závodě je tak špičková konkurence, že téměř pokaždé letíte s někým špičkovým. Letíme celkem dobře, trefujeme správnou stranu, na výsledkové tabuli nám svítí 25 průletů, ostatní nejlépe 24. Máme velkou radost, klušu spokojeně pro model.

Letiště v Nardtu má jedno zajímavé specifikum, prahové značky ranveje letiště Hoyerswerda nejsou jako u nás v Žamberku z bílých zapuštěných dlaždic, nebo z gumových pásů, ale z kovových sudů, jejichž horní polovina vystupuje z povrchu nad zem, a tvoří tak pro přistávající letadlo zatraceně pevnou překážku ! Protože u nás v Žamberku plachtařím i „motorařím“ tak jsem rád, že tam máme ty zapuštěné dlaždice. V Nardtu ale specielně po přistání z úlohy vzdálenost musíte dát pozor právě na tyto sudy. Jako druhou úlohu letíme termiku, fouká skoro 5m/sec, nic jednoduchého, v páté minutě se zachraňuju nízko nad zemí v termické bublině, kterou vykroužím, takže nakonec dobrý.

Na úlohu rychlost nemám dobrý vzduch, letím spíše průměrných 15.6 sec. Z prvního kola si pamatuju, že Petr Fusek letěl ve skvělém vzduchu dobře první rychlost, čas mezi 13-14 sec. Ve druhém kole letím vzdálenost s Martinem Weberschockem, další ze špičkových německých pilotů, tentokrát má ale Martin velkou smůlu, srazil se při letu s naším polským kamarádem Jerzy Mataczynem, mám z letu 1000 bodů za 26 průletů, ale kdyby se Martin nesrazil, tak si myslím, že by letěl tak o 1 průlet více než my. Na druhou rychlost mám opět spíše podprůměrný vzduch, letím ne úplně optimální trajektorii, čas 15.9 sec je spíše průměrný. Při druhé vzdálenosti Roman Vojtěch poškodil bohužel po přistání svůj model, s náloží 3.5kg musel přistávat po větru, zavadil koncem křídla o kupku posekané trávy, výsledkem byl veletoč se vzdušnými hodinami a přistání na zádech s nalomeným trupem. Pro Romana tedy závod končí, a tak pomáhá Jirkovi Zobalovi s nastavením startovního setupu jeho Sonixe.

Blíží se večer, my stále závodíme. Když jsem přistál z poslední úlohy termika, bylo půl deváté večer! Všichni toho máme dost, od rána od osmi hodin jsme v akci. Podle průběžných výsledků je Petr Fusek na skvělém 3.místě, já jsem desátý, Ivo Matějů je také v první dvacítce. Ivo létá velmi dobře, navíc ve svém v podstatě důchodovém věku 64 let je ve skvělé kondici. Uvařím si špagety, jdu si dát sprchu, kluci si v místní letištní hospůdce dávají pivo, konstatuju, že je to po sobotě dobrý, že jsme dva v první desítce, Petr dokonce třetí, Pavel Marek na to – jasný, už slavíme..

V neděli létáme celkem dobře, Petr Fusek se před závěrečnou rychlostí propracoval na průběžné první místo, takže letí rychlost jako úplně poslední. Všichni napjatě sledujeme Petrův poslední let závodu. Start nebyl úplně vydařený, výška spíše průměrná, nicméně Petr správně rozpoznal dobrý vzduch v bázi, využívá povolených 60 sekund od výstřelu do zahájení úlohy, let s pěknou trajektorií, báze na béčku letěny poněkud bezpečně, nicméně výsledný čas 13.9 sec stačí na udržení prvního místa, navíc do té doby průběžně druhý Martin Weberschock letěl v podprůměrném vzduchu čas kolem 16 sec.

Fantastický výsledek se stal skutečností, Petr Fusek se stal vítězem závodu světového poháru F3B. Po mém vítězství na závodě v Belgii v roce 2014 čekali příznivci českého F3B na další vítězství dlouhých 5 let. Celkem čtyřem českým pilotům se v historii světového poháru F3B podařilo vyhrát – v roce 2007 vyhrál v Jeseníku Martin Ráliš, v roce 2012 v Kirchheimu Jirka Baudis, v roce 2014 v Belgii Honza Kohout a nyní v roce 2019 v Nardtu Petr Fusek. Petrovi toto vítězství určitě hodně psychicky pomůže a věřím, že na mistrovství světa letos v Jeseníku bude v dobré formě.

Další víkend 28-30.6.2019 jsme ve složení Jirka Tůma, Michal Behenský, Petr Fusek , Honza Kohout a Ivo Matějů odjeli na mistrovství Polska F3B. Závod se konal v Nowem Targu, severně od Vysokých Tater a pořádal jej náš kamarád Arek Morawski. Jedeme spolu s Ivkem Matějů, cestu jsme pojali jako výlet, táhneme za sebou obytný přívěs Hobby. Přece jenom jsme si chtěli vyzkoušet jaké to je jít na závodech spát do postele s peřinou, mít k dispozici lednici chlazených nápojů a kuchyňskou linku. Byl jsem na Polsko zvědavý, 20 let jsem v této zemi nebyl. Byli jsme s Ivkem příjemně překvapeni kultivovaností polských měst a obcí. Většina domů je nových, nebo opravených, silnice často nové, je vidět, že hodně dopravní infrastruktury stále vzniká. Bohužel kultivovanost polských řidičů, to je výrazně horší, na dálnici, pokud jedete v prostředním pruhu, tak vůbec není vyjímkou, že vás někdo předjede i zprava. Poláci si s tím prostě nelámou hlavu.

Počasí bylo ideální vítr 1-5m/s do navijáku. Celkem s poláky se nás sešlo 20 pilotů. Závod probíhal dobře, jen když z našeho pětičlenného týmu letěli 2 češi spolu v jedné skupině termiku nebo vzdálenost, tak jsem si občas musel sám model odstartovat, domotat naviják, chyběli nám někdy pomocníci. Celkem jsme absolvovali bez poslední vzdálenosti 5 kol. Létali jsme celkem slušně, obsadili jsme první čtyři místa, zaslouženě vyhrál Petr Fusek. Já jsem měl poprvé od roku 2013 problém se svým 2.4GHz systémem, kdy při úloze vzdálenost jsme letěli poměrně daleko od sebe a stáli jsme u posledního zaměřovadla, před sebou jsem měl několik dalších pilotů a pomocníků a můj model bohužel na pár vteřin ztratil signál, což znamenalo ztrátu 80m výšky, které pochopitelně chyběly. Další věc, na kterou musím dát pozor.

Jedna opravdu pikantní epizoda nastala v sobotu podvečer, kdy šel letět vzdálenost Ivo Matějů. Na našich ocasních plochách, tj na motýlu používáme ochranné transportní obaly. No a Ivkovi Matějů se podařilo na navijáku odstartovat s těmito transportními obaly ! S modelem se mu povedlo po nezdařeném startu přistát, Michal Behenský mu obaly sundal , Ivo odstartoval znovu a zapsal za disciplínu 1000 bodů. Pouze si Ivo stěžoval, že to s těmi obaly není úplně ono, že musel používat plné výchylky aby se model nechal alespoň trochu řídit. No, já myslím, že je úspěch, že to model přežil 🙂

Velmi dobře létal Michal Behenský, který byl druhý a fantastický výsledek zapsal Jirka Tůma, který byl třetí. Za sebe jsem byl rád, že jsme do Polska jeli a klukům tak oplatili, že oni jezdí každý rok na naše mistrovství ČR F3B. Polákům můžeme upřímně závidět 2 věci, za prvé manželku Jurka Mataczyna – Editku, která celý víkend nosila nejen padáky, ale též baterky, navijáky – úžasné, klobouk dolu. Za druhé – poláci mají 2 létající juniory. U nás v Čechách také spíše sen.

Výsledky mistrovství Polska (F3X Vault)

Fotografie a fotografie

Video

Čtenáře Lomcováku zdraví Honza Kohout.