Roman Vojtěch | 03.10.2011 |
Ostatní |
-
(Uzavřeno) |
MS F3B 2011 Stánek prodavače v jedné z Pekingských uliček nás vítal každý den. Dnes se ale již musíme rozloučit. Čína je zemí obrovských rozdílů, možností i nemožností. V této zemi můžete reklamovat cokoliv, můžete kroutit hlavou donekonečna, ale vždy mne nakonec nejvíce překvapovali lidé. Jsou přátelští, ochotní, usměvaví a na svoji zemi pyšní. O Číně jsem toho v poslední době napsal hodně, a proto pár posledních fotografií jen krátce okomentuji. Sbohem Číno.
Také Čína. V Pekingu je nesčetně obchodních tříd, vedle kterých ty nejluxusnější pražské působí docela srandovně.
Čeho je moc, toho je příliš. Nikdy v životě jsem neviděl taková kvanta lidí pohromadě jako v Pekingu. Vítek vystihuje moje pocity docela přesně.
To je tak jediné co jsem mohl vyfotit z návštěvy pavilonu Velké Pandy v pekingské ZOO. K té skutečné se nebyla možnost proboxovat, to jsem vzdal.
Být v Číně a nenavštívit Velkou čínskou zeď je asi nemožné...
...nedoporučuji ovšem první týden v říjnu. My jsme jinou možnost neměli.
Pro štěstí? Nikoliv. Milenci si to zde zamknou a až je to přestane bavit, tak si to zase přijdou odemknout a zámek hodí do šrotu.
Hrobky císařů dynastie Ming. Tak nějak si představuji Čínu.
Pro evropana vždy překvapující hra tvarů, linií, barev a skrytých významů. Představuji si co se asi honilo Marco Polovi v hlavě, když se jako jeden z prvních ocitl ve východní říši. Pokud si tedy svůj Milion nevymyslel v některé z benátských putyk.
Sbohem Číno
AUdálosti na světové scéně nemůže rušit obyčejné lidi. Lidé se obávají, a cítí úzkost nejistotu a dokonce i strach. A jediní lidé, kteří vědí, kde vždy věří.
Diky Romane za fotky a reportaz. Budu se tesit na dalsi zpravy a reportaz ze souteze.
Ahoj Zdenek
Hi Roman,
The keylocks at the Great wall are placed by lovers.
It is similar to the walking bridge at Milan? or Florence? of Italy.
Johnson
Perfektní fotky, díky Romane.
Těším se na obsáhlé povídání a další fota.
T.
Hi Johnson,
thanks for clarification.
No nevím jestli perfektní, ale snažil jsem se vybírat ty s „duší“. Na technice už zdaleka tolik nelpím, ale o tom jsme již mluvili.
Na druhé straně mít sebou velkého Nikona a třeba tvoji 70-200/2,8 to by byl nepředstavitelný masakr! Byly situace kdy prostě LX3 byl jediným limitem. Bohužel jsme ale bojovali s každým gramem v zavazadlech.