Letošní mistrovství ČR F3B je za námi. Počasí se vyvedlo, i když na můj vkus bylo příliš teplo. Odlítali jsme více jak šest kompletních kol (+jednu rychlost) a tak si myslím, že síto bylo důkladné. Pavel Marek a jeho organizační štáb fungoval bezchybně. Určitě jsme mu to ulehčili i my. I ti největší kverulanti byli už po sezoně asi nějací unavení (úsměv).
Na konec mého krátkého komentáře přihodím pár poznámek ala Pall Mall:
- Letošní sezona F3B je u konce; F3B Mnichov tento víkend a finito. My si jedeme ještě trochu zařádit do Číny. Skoro až do října. Myslím, že F3B budu mít letos plný brejle.
- České F3B potřebuje mnohem více mladých a šikovných pilotů, kde jste?! Pokud o tom uvažujete, obraťte se na mne.
- Náhodou jsem mluvil s jedním ze začínajících F3B pilotů a ptal se na jeho pocity z F3B a lidí kolem. Pokud to budu interpretovat dobře, tak si myslel, že jsme nějaká kasta nepřístupných exotů. Připustil, že se mýlil.
- Michal Michna a Petr Hulík zalítali výborně
- Zdenál Ješina starší vylezl z dřevěnýho penálu a lítal jak pán bůh, hmmm…
- Já jsem zase trochu experimentoval, moc to nevyšlo. Všechno špatné k něčemu dobré. Už se těším na Zimní ligu.
- V příští sezoně bude muset být startovné kolem 50EUR, bohužel. Levněji se F3B závod udělat prostě nedá. Alternativní cesta jsou sponzoři a těm, kteří pomohli letos patří určitě velký dík. Sapho, Jeti Model a Zdeněk Ješina, to jsou oni.
- Přijeli i kluci z Polska a obzvláště velkou radost měli ze simultánního tlumočení Pavla Marka při představení Hustýho Wimpyho. Já si samozřejmě zatancoval kozáčka.
- Kromě návštěvy z Polska přijel i můj kamarád z Jemenu, Jusúf ibn ali ak Mrvča (má předky na Valašsku). Díky výnosům z jeho velbloudích farem si tuto veselou zábavu (F3B) mohu dovolovat již více jak 10 let bez jakýchkoliv existenčních problémů. Jusúfe díky. Salam Alejkum.
- Výsledky najdete u Pavla Marka
- Fotografie od Jirky Bergmana a Martina Pilného
AUdálosti na světové scéně nemůže rušit obyčejné lidi. Lidé se obávají, a cítí úzkost nejistotu a dokonce i strach. A jediní lidé, kteří vědí, kde vždy věří.
K poznámce o potřebě mladých a šikovných: S tím podle mého soudu souvisí i propagace F3B. Ta se mi zdá se ne úplně daří – na nabídku k vystoupení dvou či tří pilotů tuto sobotu (10. 9.) na Nesvačilském podívání na webu Pavla Marka se mi nedostalo jediné reakce. Nabídka nicméně stále trvá – do pátečního poledne.
F3B je dozajista natolik prestizni (rozumej draha) vec, ze se k tomu moc mladych nedostane.
navic v dnesni dobe kdy se prepinacem motorem vytahnu kam chci a zalitam si kdekoliv kdykoliv je tezko nekoho lakat na vleky 🙁
Do téhle kategorie se člověk musí zamilovat, jinak to myslím nejde. Kdysi dávno mi paní profesorka na gymplu řekla větu: „Až Martine na svoje koníčky budeš mít peníze, potom na ně už nebudeš mít volný čas.“ A je to tak 🙁 Pokud chce člověk něco v F3B dokázat, potom pořízení výbavy je pouze prvním krokem. Bez pravidelného trénování, nejlépe ve dvou, to ve většině případů nikam nepovede. Aby to nakonec jednou nedopadlo tak, že mezi sebou budou závodit pouze výrobci F3B/F brusů a jejich „firemní“ piloti 🙁
Martin to vystihl moc dobře. Snad jen přidám, že k penězům, času, dobrému letadlu, talentu/vydřenosti je ještě potřeba, aby se tato konstelace sešla i u ostatních lidí v okolí, aby mohli vytvořit tým a společně poté jezdit soutěžit s ostatními.
Ještě, že na lomcovák nechodí manželka, ještě by se mohla začít zajímat kolik provoz „letadýlek“ vlastně stojí 🙂
Ahoj Vláďo, k získávání mládeže do kategorie F3B a i jiných lítacích kategorií je chyba někde jinde. Chybí instruktoři pro výuku mládeže. Bude to ale ještě horší. Za dva roky by měl mít instruktor peďák aby mohl vést kroužek. Také je málo finančních dotací pro Domy mládeže. Když se k tomu přidá ještě málo prostoru na lítání je to jasné. Pro rok 2010-11 jsem dostal finance na nákup asi 2000,- Kč. V kroužku jsem měl 5, ke konci 7 děcek a sami si koupili jak stavebnice modelů TORO elektro – komplet a tak i aparatury. Lítat se naučili a snad jeden nebo dva dostanu na F3B – po pětiletém mučení v kroužku. Letos jsem ukončil padesátileté instruktorování. Pokud si nezačneme sami vychovávat své nástupce, tak to umře na oubytě.
Jakékoliv předváděcí akce mládež na lítání nepřivede. F3B se mohou rekrůtovat jen z ostatních kategorií jako F3J a nebo V2, případně z elekter. F3B je obdoba formule F1 a nebo atletickému víceboji. Doufám ctihodný kmete, že mi budeš alespoň trochu oponovat.
Franta
Ahoj Martine, kdyby mezi sebou závodili všichni výrobci f3b a f3f brousků co jich je v ČR, Tak to bude docela masová kategorie.
Zdravím Vás pane Hadači. Máte bohužel pravdu. Někoho z F3B sehnat do Nesvačil, není jednoduché. Já osobně nemohu. Finišuji přípravy na pondělní odlet do Číny na MS F3B. Na druhou stranu musím rovněž připustit, že z podobných akcí mám velký respekt, možná i strach.
Pro ostatní. Apologetiku (obhajobu) F3B možná sestavím a pokusím se Vás přesvědčit, že F3B se zbytečně démonizuje.
Přátelé větroňáři, vaše argumenty chápu, znám je léta a nejen o Vám nejmilejší kategorii. Nedělám si iluze, že po shlédnutí tří či pěti startů se nějaká rodina rozhodne podporovat svého potomka v létání se superbrusy. Na druhou stranu jsem ale přesvědčen, že naši zálibu stojí zato předvádět i lidem, kteří o ní zatím nic nebo mnoho nevědí. Jinak je totiž bědování o tom, že „dnes si každej, kdo si koupí nějakej houbolet, říká modelář“ jen plkáním. Třeba loni mi v jídelně hotýlku na břehu Bodamského jezera kousek od Friedrichshafenu udělal radost pan Kotrba (MZK servis) přiznáním, že ho tatínek vzal jako kluka na raketomodelářské „šou“ v Praze na Letné – a tím bylo rozhodnuto.
V sobotu bylo v Nesvačilech krásné počasí, docela dost lidí, krásné éroplány… Nedělní ukázky velkých, třeba větroň HPH304S Jet (s turbínou) řízený Panem modelářem Jardou Potměšilem, nebo akrobacie na dřevěné Lo-100, kterou předvedl Miloš Ramert (Jardův letitý kamarád z modelářské dílny i letiště), to byla krása. A takové letové předvedení Vivata (opět Milošem) jste určitě ještě neviděli!
A toho kmeta si Franto nech:-)
Jestli mohu krátce přidat. Vychovávat musí ti, kdo mají doma naviják a aktivně létají. Jak může začít létat F3B někdo, kdo má k nejbližšímu navijáku 100km? Zkusil někdo z aktivních F3B pilotů vyhlásit, tuto sobotu jsem s navijákem tam a tam. Pojďte si to zkusit. Jasně že ne s jeho superbrusem. Stačí jakýkoliv svahový otloukánek co vydrží naviják. Pokud nedáte někomu možnost si to vyzkoušet, nečekejte v tak náročné kategorii osoby co si jen tak zakoupí „vybavení“ a začnou sami na zelené louce. My to na letišti zkoušíme tak, že v sobotu dopoledne kdo přijde a má zájem, tak mu pučíme letadlo ve vzduchu ať si řídí a buď ho to popadne či ne…
Za sebe můžu říct, že bych se takového zkušebního létání F3B rád zúčastnil, pokud by někde v Praze byla příležitost.
Pokud to vezmu ze svého pohledu, myslím si, že do F3B zlákat úplného nováčka je téměř nemožné. Jde spíše o již „hotové“ modeláře kteří soutěží v jiných kategoriích a ty natáhnout k F3B.
Juro,
otloukánky doma nemám. Brát na naviják něco jiného než standardní F3B model je problém, protože potom to není F3B. Vypotácet nahoru nějakou neovladatelnou, vlnící se trosku, je o ničem. Pravdu má Petr Hulík, pokud se jedná o zkušeného/hotového pilota z jiné kategorie, který uvažuje o F3B, tak mu klidně Stingera ve vzduchu půjčím.
Úplný pilot nováček v F3B je samozřejmě nesmysl. Vykuleného adepta na řidičský průkaz taky neposadíš do F1 monopostu v ceně $$$$ s 1000PS za zády a neřekneš mu, tak se projeď…
Michale,
přijeď se podívat na závod RCVN (viz. kalendář) Zimní ligy. Lítá se tam na navijáku jedna úloha z F3B-termika. Ty dvě mnohem zajímavější, vzdálenost a rychlost, se na RCVN nelítají, ale pro získání základní představy by ti to určitě stačilo. Já tam budu až na říjnovém termínu (15.10.)
Teda panove panove panove……..zase blaboly o nicem 🙂 Tak taky prispeju svou troskou…….
Ti, kdoz nekdy vedli nejaky krouzek ví, jak je slozite aby kluci u letaní zustali, natoz u takovehle kategorie. Od Franty Bayera od roku 1989, co jsem tam zacal chodit ja, vzeslo dle meho maximalne 10 pilotu-modelaru, kterí by se tomu do dnesniho dne venovali. Z toho tak 2, kterí zustali nejakym zpusobem u teto kategorie F3B (jeden jsem ja:-). Kdyz si vemete, ze je v krouzku kazdy rok 5-10 deti….tak je to smutne cislo. Ja mel krouzek cca 6 let a vlastne z nej za tu dobu vzesli 2 ….slovy DVA kluci, kteri i dnes nejak poletuji, jeden obcas….kdyz neni zrovna na druhe strane zemekoule…i F3B 🙂 Neni to zadne lamentovaní, ale pouze konstatovaní. Jak rika Martin, clovek se do teto kategorie musi zamilovat a pak se ji nezbavi cely zivot.
Jiz jsou PRYC doby,kdy jsem urputne prosazoval tuto kategorii a za kazdou cenu do ni lamal kde koho….ale PROC? Abych pak na zavodech pomahal sam peti novackum a vzdy prijel naprosto odrovnany :-)??? Aby kdyz potrebuji sam pomoci, se pomoci nedovolal? NENE, rekl bych, ze pokud do toho nekdo chce jit, tak mu nebrani ABSOLUTNE NIC…Kdokoliv se mi kdykoliv zeptal na radu, tak jsem ho NIKDY neodmitl a vedl s nim salodlouhe rozhovoory….nicmene s efektem rekl bych NULOVYM. Nekolikrat jsem zazil pocit, ze jsem si rikal ze z toho kluka neco bude a zacne to poradne litat a jednou…buh vi kdy, si tu svou pomoc zacnu vybirat, v podstate se tak NIKDY NESTALO! Nez to prislo, tak to dotycny vetsinou vzdal…..
TAKZE BYCH TO UZAVREL ROMANOVÝM STYLEM……KDYZ PRIJDE TVUJ CAS, F3B SI TE NAJDE 🙂
pavel
„Vypotácet nahoru nějakou neovladatelnou, vlnící se trosku, je o ničem.“
Mám jednu takovou zkušenost. Konkrétně se jednalo o Harmony od Hackera (2,6m rozpětí) v docela zuboženém stavu. Chlápek si chtěl i trochu zalétat, než jen házet model z ruky. Tak jsem se nezjištně nábídnul, že model dostanu nahoru na navijáku. Po prvním startu jsem zjistil, že model by měl problém nejspíše i s běžným gumicukem nebo ručním vlekem. Jak píše Roman, stále se to vlnilo, kroutilo a padalo to různě po křídle. Nakonec to model přežil, ale dost jsem se u toho zapotil. Pokud by cesta byla cílem, tak sem se rozhodně nenudil :D.
Ahoj Pavlíčku, jsem rád, že jsi situaci popsal do posledního puntíku. Jen pro zajímavost zítra odpoledne jedu a plac s Ondrou (vysilač 2,4 mám v opravě) má půjčenou ode mne MC 22 a Lejdinu (řádně pobouchanou) a budeme tejrat naviják. Doufám, že z něj bude druhý Pavlíček, ale zatím je to mládě, ale má už vlastní naviják. Zatím jsme lítali jen termiku a přelety, rychlost ještě ne.
U mne v kroužku byl 4 roky. Házedýlka, Trejsinu, Riesra 100″ a nějaké gumáky. S Roxíkem taky lítal. Jen na přistání ho někdy trochu tahám za uši. Doufám, že jeho čas F3B přijde…
Trejsinu i Riesra jsme zkoušeli na navijáku, ale po sepnutí krovek jsem mu ukázal, že okolí spojky nevidělo lepidlo. Oba modely jsou opravené a občas na svahu si zalítají. Mají taky postavenou Minilejdy – uši z Lejdiny a troupek od Ládi Knébla z elektry. Modely dělaly převážně u mne doma vakuováním šlupek. Troupek se laminoval do forem a s nafukovacím pytlíkem.
Fandovství jeho táty je příkladné (i mamky) a dneska už model startuje sám a i odšlape.
Dominik absolvoval vše také, jen se mu líbí akrobacie a jde jiným směrem. KAždý kroužek je loterie, ale když mám víc žáčku nakonci jak na začátku, tak se asi děcka baví.
f.
Dovolím si poznámku z pohledu člověka, který F3B v minulosti létal, ale paktoho nechal…
Já měl v F3B problém hlavně s náročností tréningu na přípravu navijáku atd. Teď létám různé elektrolety – tam se trénovat musí taky, v některých ohledech to může být náročností s F3B plně srovnatelné. Jenže rozdíl je v tom vlastním tréningu – u elektry hodím ráno letadlo s nabitým akumulátorem do auta, po cestě do práce se stavím na letišti, seknu si tři lety (nebo třeba 10 přistání atd.) a za 30 minut pokračuji do práce. Když jsem to v jistém období dělal skoro denně, tak se to na létání hodně poznalo.
Jenže u F3B něco takového nejde – za 30 minut si v lepším případě nachystám naviják a mohu zahájit létání, nehledě k tomu, že na žádné z ploch, kterou mám po ruce, se ani moc s navijákem létat nedá. Tím se to všechno strašně zkomplikuje – nakonec mě to svého času odradilo úplně.
Myslím si, že tohle je pro mnoho lidí prakticky neřešitelné a zájemci na to brzy narazí, řešení to v podstatě nemá 🙁