Tak jsme mistři, no a cóóóóóó !!!!!!!!
České F3J partě se podařilo získat světové týmové zlato podruhé v historii po několika druhých a třetích místech. Poprvé se to povedlo týmu Jaroslav Tupec, Luboš Pazderka a Martin Gregor v roce 2002 ve finské Lapenrantě.
Letos v červenci se to podařilo týmu ve složení Jiří Duchaň, Jan Vácha a Jaroslav Vostřel. Tento rok se MS F3J konalo již podruhé u našich slovenských bratrů na krásném letišti v Martině pod taktovkou Jardy Koštana. My jsme si vítězství užili naplno, neboť nám pořadatelé při vyhlášení pustili českou hymnu. Pamětníci si jistě vzpomenou, že ve Finsku našim omylem zahráli hymnu FAI.
Český tým se ihned po příjezdu do Martina ubytoval ve vlastních stanech a karavanu přímo na letišti. Zdá se to logické, ale ne u všech týmů je samozřejmostí, že bydlí na stejném místě a ve stejném typu ubytování. Ale je to první předpoklad pro zdravého týmového ducha. Ty společné večery u piva a „studeného kafe“ jsou k nezaplacení…
Celá akce začala jako obvykle úvodní soutěží, ve kterém si každý vyzkoušel místní terén. Předzávod létalo 128 pilotů, MS 80 seniorů a 28 Juniorů z 29 států. Jelikož my jsme v Martině létali již nesčetněkrát, byli jsme zdánlivě ve výhodě . Prvních 6. kol se neodehrávalo nic zajímavého.
Většina pilotů nalétávala plné časy a šlo pouze vteřinky a přesnost přistání. My jsme se pohybovali v první polovině výsledkové listiny. Od sedmého kola začal foukat netypický SV (za 15 let co do Matrina jezdíme jsem to zažil pouze jednou), vítr 4-7m/s, v nárazech i okolo1o 10m/s, což by nebylo nic extrémního, ale ve spojení se směrem z kopce dolů začaly být závody o létání a taktice.
Pilot musel velmi zvažovat, jestli termika, kterou točí, je dostatečně silná na to, aby model vynesla do takové výšky, z které je reálné se proti větru vrátit zpět. Postupně začalo přibývat nul i pilotů běhajících pro modely ztrácející se v dáli. Nuly se nevyhýbaly téměř nikomu. Z finálových míst začali postupně vypadávat horcí favoriti, bývalí mistři světa i Evropy, Daryl Perkins, David Hobby, Benedikt Feigl, Arian Hucaljuk a mnoho dalších výborných pilotů.
V tomto počasí byly i zřetelně viditelné rozdíly v pronikání různých modelů proti větru. Já jsem trochu zaváhal již v pátém kole, kdy jsem zapsal 902 body, které jsem škrtl, zbylá kola jsem nalétal plný čas i s přistání. Nakonec jsem postoupil do finále z devátého místa. Jirka to až do devátého dával s přehledem, všechno do plných. V desátém kole bohužel zapsal 388b a v posledním kole musel zabojovat. V nervy drásajícím letu, kdy se v páté minutě ve výšce asi 20m a v silné turbulenci pokoušel zakroužit v termice. Nakonec se mu to povedlo. Do finále postoupil z desátého místa.
Honza létal již od druhého kola s osmsetdvacítkou po sólu na nesprávnou stranu, ale zbylá kola, byť se štěstím, odlétal výborně. Finále mu uniklo jen o 7. bodů a skončil na třináctém, prvním nepostupovém místě.
Všech šest finálových kol se již létalo v slunečném a téměř bezvětrném počasí. Mistrem světa se stal zaslouženě Janko Littva ze Slovenska, který přistál šestkrát za 100, vše s časy 14:58 a podobně. Já jsem skončil čtvrtý, Jirka pátý.
Výsledky http://www.rcmklub.sk/wch-f3j-2014/results/
Nenahraditelnou práci pro tým odvedl náš team manager Martin Rajšner. Jeho skvělé odhody letadel na startu, s klidem a přehledem odvedená práce radiče, byla pro nás víc než důležitá. Obrovským přínosem pro celý tým byli také dva noví pomocníci. Luboš Mokříž mě udivil hned první den ráno. Když jsme se celí rozespalí a pomačkaní vykulili ze stanů, pozdravil nás slovy: „Dobré ráno, tak jsem byl právě v Martině a objevil jsem báječně zásobenou tržnici….“ To vše absolvoval brzo ráno pěšky 4 km tam a 4km zpět.
Druhý nový pomocník, Libor Koten, měl bohužel smůlu. Asi v půlce závodu nevydržel jeho lýtkový úpon a již nemohl vlekat. Až před finále nám řekl, že je to pro něho velké zklamání, protože, dle jeho slov, jel jako pomocník do Martina proto, aby nás mohl tahat ve finále. No, kdyby to řekl dřív, mohl jsem lítat s menšími nervy.
Standardně výbornou práci odváděli všichni vlekaři, včetně našich, již tradičních pomocníků Jirky Rajšnera a Vlasty Vostřela. Nenapadá mě žádný okamžik, kdy bychom museli na někoho čekat nebo něco hledat . Pouze jednou se stalo, že málem na startu chyběl Honza Vácha i jeho model. Bylo to asi v předposlední skupině devátého kola, kdy Honzův model v těžkých podmínkách částečně nekontrolovaně přistál za stromy asi 400m daleko.
Honza již měl škrtačku 821b a tato nula by ho odsunula do středu výsledkové listiny. Štěstí ale přeje připraveným a když po konci kola losovali do opravy dva šťastlivce, bylo v našem depu hrobové ticho. To v mžiku přerostlo v obrovský výbuch radosti, když jsme slyšeli Honzovo jméno. Problém ale byl, že oprava se letěla ihned. Honza, ani pomocníci, ani letadlo nebyli k nalezení. Na poslední chvíli se Honza objevil s lehce poškozeným modelem, ihned vzal náhradní a zaletěl plný čas i přistání. Nakonec se ukázalo, že i kdyby Honza nedostal šanci si opravit nulu, skončil by náš tým na druhém místě.
Ještě chci poděkovat dodatečně nominovanému pomocníkovi Víťovi Štěrbovi , který se přijel podívat na vyvrcholení soutěže jako divák, ale jelikož jsme byli ve finále z našeho týmu dva piloti, nedostávalo se nám pomocníků. Víťa byl u mě ve finále společně s Honzou a oba mají velký podíl na mém konečném umístění.
Svou premiéru si na tomto MS odbyl Jaroslav Vostřel nml. Jako bezkonkurenčně nejmladší účastník (9 let) skončil na 19.místě z 28 juniorů. Díky svému věku a neustálému úsměvu na rtech, byl mezi většinou pilotů oblíben. Dostal od ostatních několik přezdívek, typu Mikroslav, Cukříček, apod…. Mistrovství si opravdu užíval jako málokdo.
K úspěchu na takto velké akci vede pouze soustředěný výkon za podpory celého týmu, což se nám již po několik let většinou daří. Pro pilota je velká výhoda, když se soustředí na připravenost modelu a plánování taktiky letu. Nemusí přitom řešit neshody v týmu a věci s tím související.
Celkové souznění týmu doplňovali rodinní členové, kteří se za vydatné pomoci Luboše a Libora, starali o společné večeře.
Nechyběly společné večery, kdy jme utužovali česko-zahraniční vztahy u poličské jedenáctky. Poseděli jsme s australským, novozélandským, švýcarským týmem a mnoha dalšími kamarády.
Chtěl bych všem zúčastněným poděkovat za nezapomenutelných 10 dní. Děkujeme také za podporu na Facebookových stránkách českého týmu. Příjemným zpestřením bylo i několik českých návštěv.
Fotogalerie na pike2012.rajce.net
Foto : Eva Vostřelová , Martin Rajšner a Iva Mrózková
Složení týmu na příští rok pro ME F3J v Bulharsku se částečně obměnilo. Českou republiku budou reprezentovat Jirka Duchaň, Martin Rajšner a já. Honza Vácha, který skončil v nominaci na čtvrtém místě, předběžně přislíbil, že nám pomůže jako team manager . Juniorský tým bude dvoučlenný. Mezinárodní premiéru si odbude Luboš Pospíšil ml. a Jarda Vostřel nml., který již po zkušenostech z Martina nebude nováčkem. Jako pomocníci pravděpodobně pojedou osvědčení borci Jirka Rajšner, Vlasta Vostřel, Luboš Mokříž, Luboš Pospíšil st. a snad i Libor Koten.
Chtěl bych pozvat nové zájemce o kategorii F3J, kde díky elektrickým navijákům, povolených na českých soutěžích, se podstatně zmenšila náročnost na závodníky, co se týče vlekání. Soutěž je více odpočinková. Všichni noví zájemci budou vítáni.
Jsem také rád, že díky elektrickým navijákům se mohou účastnit i piloti, kteří by na soutěž nepřijeli, protože nemají tým na vlekání a nebo již na to nemají věk či fyzickou kondici. Také mne potěšilo, že se nevyplnily obavy některých odpůrců zavedení elektrických navijáků v F3J v tom, že hromadný start není možný a že částečně odlišný start může mít vliv i na výsledky reprezentace.
Zdá se, že opak je pravdou.
Dost často čtu na internetových diskuzích nebo slýchám brečení nad tím, že F3J je pouze o rychlých startech a rozdílech v desetinách bodů. Ano, tak to je na některých mezinárodních soutěžích při špičkové konkurenci a pokud je optimální počasí. Výsledky bývají velmi těsné. Ale třeba na letošním Holland Glide, největší soutěži v Evropě (109 pilotů), postupoval poslední pilot do finále se ztrátou přes 300b. A já jsem vyhrál finále, i když jsem měl jedno přistání za 0. Na českých soutěžích to není tak dramatické. Procházel jsem si výsledkovky z letošních českých F3J soutěží a zjistil jsem, že na to, aby se pilot dostal do finále v šesti ze sedmi odlétaných soutěžích, stačí nalétat standardní plný čas 9:50 – 9:52 a přistát do 1m.
Celý tým děkuje Svazu modelářů České Republiky za významnou finanční pomoc.
Letu zdar!
Trenér F3J
Jaroslav Vostřel