Díky letošní mírné zimě bylo možné trénovat průběžně i v zimních měsících, takže jsem měl modely pečlivě nastavené a naprogramované. Formu jsem si přijel ověřit i na poslední závod zimní ligy. Můj zánovní Graupner MC 24 mi před posledním startem sdělil, že data mých modelů mohou být nekompletní a mám si je zkontrolovat.
Výraz pitbula mě neopouští ani při gratulaci Andreasovi Bohlenovi
Závěr epizody je takový – o všechna nastavení mých modelů jsem přišel. Přitom u Graupnera jsem byl v servisu před rokem, instalovali mi telemetrii a raději měnili i záložní baterii. Konstatuji, že na toto nemám nervy ani náladu. Kupuji nový vysílač jiného výrobce a mám asi 2 týdny na programování a zalétání modelů v novém systému. Skvělý, kdo někdy zodpovědně nastavoval F3B model ví, že 14 dní není příliš reálný termín. Makám a testuji, nic jiného nezbývá.
Letošní jarní soutěžní F3B sezónu jsme zahájili 6.4.2014 ve Francouzském Colmaru. Příjemný závod, první v sezóně, tak létáme poněkud opatrněji. Účast fantastická, ze světové špičky nechyběl nikdo. V konečném účtování Honza Stonavský 14.místo, Honza Kohout 17.místo, Petr Fusek 36, Roman Vojtěch 40.místo. Celková účast 73 závodníků. Celkově žádná sláva, ale taky žádný výsledkový malér. Roman Vojtěch pokazil jednu vzdálenost, kdy se rozhodl pro špatnou stranu oblohy a už se to nedalo opravit, naopak Michal Behenský ve druhé vzdálenosti porazil o jeden průlet světového šampiona Andrease Herriga, což byl skvělý výkon. V tomto letu jsem měl na starosti taktiku, Roman navigaci. Roman navigoval jako by měl v očích laserové zaměřovače, na taktice jsme nic nezvorali, Michal sázel průlety se strojovou přesností. Famózní let. Bohužel po přistání Michalovi jiný model poškodil motýla, pro Michala závod končí.
O 3 týdny později jedeme do Německého Kirchheimu na tradiční jarní závod, tentokrát pouze 2 denní. Vloni závod propršel, tak doufáme letos v lepší počasí. Závod pro mě nezačal moc dobře, ráno jedu vyzvednout Romana a Michala, jedu po severním obchvatu Prahy, nevšiml jsem si, že venkovní obrubník je asi 40 cm za bílou krajní čárou, hledám za jízdy telefon, bum prásk….prorážím obě pravé pneu na svém Multivanovi. Naštěstí koukám na Porche Volkswagen servis na Proseku, volám Romanovi, pak odtahovku, za půl hodiny jsem v servisu. Prosím servisáky, aby mi ty gumy vyměnili express, že jedeme do Německa na závody. Jasně pane inženýre, hned se na to vrhneme, máme ale ve Vašem rozměru jen Michelin primacy za 4700,- kus. Nejdřív polknu, pak nasadím úsměv….jasný, Michelin Primacy….., vždycky jsem je chtěl, dáme je tam. K tomu geometrie, odtah….s pořádně odlehčeným kontem v poledne konečně vyzvednu kluky a vyrážíme směr Kirchheim. Díky tomuto incidentu se mám možnost seznámit s „lovci nehod“. Zajímavá zkušenost, nikomu kromě odtahovky z Porsche jsem nevolal, ale do 5 minut byli na místě.
Počasí při závodě tentokrát o poznání lepší než vloni, sobota super, neděle déšť. Odlétali jsme 2 kola. Vycházela mi vzdálenost, obě za 1000 bodů, rychlost jakž takž, celkově páté místo je super. Jsem spokojený, tentokrát se poháry předávali do 6 místa, tak jsme jeden přivezli. Další česká umístění, Petr Fusek 32, Michal Behenský 35, Jiří Baudis 44, Roman Vojtěch 46. Celkem 78 závodníků.
Z našeho Lomcovák týmu jedu sám o další 3 týdny později na závod do Holandského Arnhemu. Tentokrát leje prostě pořád. Neodlétá se ani jedno platné kolo. Závod je zrušen. Za poslední 3 sezóny nepamatuji, kdy by se závod musel zrušit. Otrávení v neděli balíme a ráno se vracíme domů.
V harmonogramu světového poháru následuje 6 týdnů pauza. 20.června odjíždíme s Romanem do Nardtu u Drážďan. Do poslední chvíle nevím jestli pojedu, od úterý je mi fakt blbě, ve středu nasazuji antibiotika, ještě ve čtvrtek ležím v posteli, v pátek ráno jsem jakž takž použitelný. Nejet mi přijde vůči klukům trochu nefér, počítají se mnou, pořadatel taky. Navíc jsme s klukama z německého Badesalz teamu domluveni na spolupráci. Trochu se kousnu a nasedám ráno do auta a vyrážím směr Praha.
Nakládám Romana, předávám mu řízení, odpočívám. Hlásí větrno, ale bez deště. Postavíme navijáky, jsme rádi že tentokrát jen jeden směr. Zjišťujeme, že do báze na úlohy B a C se bude nalétávat po větru. Skvělý, to je konfigurace, kterou nikdo z nás netrénuje (potřebujete totiž dalšího pomocníka navíc), takže jdeme s Romanem trénovat. Roman navíc nemá svůj model, ale půjčenou moji starší Fosu lift, takže Roman jde spíš zalétávat.
První tréninkové rychlosti ukazují, že bychom tuto situaci trénovat měli, zalétáváme na béčku po větru o parník, nebo o dva. Dokonce i Jura Baudis, který létá rychlost většinou sám v průběhu závodu prohlásil, že si bere pomocníka, že nesmyslně zalétává. Jasně, prostě první průlet s 5m větrem v zádech je něco jiného než proti větru, úplně jiný rozpočet, navíc 2 zatáčky po větru, ty je potřeba letět jiným stylem…trefte to když model letí přes 200km/hod…..pořád je co se učit. Asi 6 tréninkových letů, upravuji si v hlavě rozpočet a styl. Večer Romanovi roztopím gril a odpadám na chvíli do postele. Maso se Romanovi jako vždy povedlo. Utahaný usínám.
Další den ráno budíček v 6:30, od 8:00 závodíme. Fouká průměr 5m/sec, nárazy 11m/sec. V těchto podmínkách je i termika hodně obtížná disciplína. O tom se přesvědčujeme hned ráno, Roman se nevrátí k bodu, tedy bez přistání, já nalétám 9:35, 25 vteřin mi chybí, z celé naší skupiny zvládá 10 minut jen jeden pilot. Makáme dál, náš kombinovaný česko německý tým šlape skvěle. Celkem se mi daří, rychlosti dávám 15.1 , 15.0, což je dobré, obě vzdálenosti za 1000 bodů, po dvou kolech jsem šestý. Ve třetím kole se mi nedaří na vzdálenosti, jedno seknutí, pak ještě trochu smůla na vzduch, dostávám 3 kusy. Nicméně před poslední rychlostí jsem stále šestý, podmínky jsou opravdu obtížné, zářezy má každý.
V depu s Romanem mudrujeme, jak poslední rychlost poletíme. Já navrhuji trochu na jistotu, pohlídat umístění v první desítce. Romanovu rychlost zkusíme více hrotit. Roman nejprve trhá špagát 1.32, druhý start dobrý, první průlet super, zkusíme vyhrotit druhou a třetí zatáčku….moje starší Fosa má na věc ale jiný názor a začíná fletrovat vztlaková klapka. Musíme zvolnit, výsledný čas průměr. Na startu posledních 7 pilotů, 6 pilotů, nastavuji startovní setup, Frankie mi odhazuje model, skvělý start. Bohužel i já trhám 1.32 šňůru, v klidu, ještě máme 2 minuty, druhý start na nové šňůře, skvělý, výška slušná, zapomínám na své předsevzetí letět na jistotu a chovám se jako pitbul, kterýmu se u plotu prochází sousedův nenáviděnej kocour.
Hrotíme to s Romanem jako za mlada. Náletovou výšku trefujeme dobře, 1 zatáčka přesný, 2 lehce jistotní, model se od větru odráží a rychlostí hodně přes 200km/hod hvízdá k béčku, přibližuju se sejfty lajně, Roman řve od nás, vím, intuitivně koriguju, 3 průlet je tak rychlý, že ho celý letím v noži, třetí zatáčku se štěstím trefujeme tak že nám zvoní zpátky, můj Precision má takový přebytek energie, že rychlost neklesá ani při posledním čtvrtém průletu. Cítím, že tohle bude dobrý. Výsledný čas 13.17 sec je můj závodní osobní rekord. Český rekord 13.13 sec tak odolal ale má hodně odřený záda. 13.13 letěl před 2 lety Honza Stonavský v Belgii svým famózním letem. Je jasný že se posunu směrem vzhůru, tipuju na 4. místo.
Když při vyhlašování výsledků vyhlásí na 4. místě Svena Holenbecka, jsem šťastný a trochu dojatý, konečně, první pódium na závodě světového poháru. 3.místo je skvělý výsledek našeho týmu. Pánové díky. Na pódium už jsem sahal několikrát, 2x jsem o něj přišel sejfty lajnou při úloze C, vloni v Holandsku a v Kulmbachu, tolikrát jsem byl mezi 5-10.místem. Konečně se povedlo, jsem unavený, spokojený, šťastný. Je zde ale víc důvodů pro spokojenost, na bázích v německém Kulmbachu zvonili většinou čeští zvonící, létalo se a zvonilo na český systém navržený a vyrobený dvojicí Baudis/Stonavský, Honza skončil na skvělém 10.místě, tedy 2 češi v první desítce. Jako češi jsme zanechali dobrou stopu. Navíc naši kolegové z týmu Badesalz, se kterými tvoříme česko/německý tým LomcoBade byli v týmech druzí. Krásný výsledek. A tak jsem zase po 2 letech mohl říct….občas se zadaří…..
Celkové výsledky
Čtenáře Lomcováku zdraví Honza Kohout
AUdálosti na světové scéně nemůže rušit obyčejné lidi. Lidé se obávají, a cítí úzkost nejistotu a dokonce i strach. A jediní lidé, kteří vědí, kde vždy věří.
Honzo, velká gratulace. Zd.