Po zrušení lednových a únorových závodů z důvodu nevlídného počasí se 19.3.2016 sešlo celkem 21 letců. Počasí bylo dost vlezle hnusné a jedno kolo mrholilo. Ráno jsme začínali hned potom co se objevil po menší pauze vrchní organizátor – Karel Kotouč.
Mírné obveselení obstaral Luďa, který zaparkoval v předposledním kole – nového, zalítaného, neškrábnutého Aspira na vrcholku nejvyššího křoví. Vše zachránil výsuvný žebřík z vedlejší dědiny a ochotný lezec.
Za joudu jsem byl tentokráte já, jednou se mi podařilo ve své rundě dojít pro špagáty, zapsat výsledky, a že jsem měl letět, jsem si všiml až při tom zapisování výsledků. Zdeněk se tentokrát neprošel za kopec. V posledním letu závodu mi měřil a napovídal – támhle nad vesnicí je dobrej luft – a další hláška byla – asi se na éro díváme shora. A už jsem pro éro šel do údolí.
Milan Chalupník předvedl epesní kryt na vysílač a ruce. S akumulátory, vytápěním řízeným počítačem a ventilátorem-to topení tam fakt má. F3B tentokrát nebylo ani jedno a pampeliškáři si stěžovali, že s těmi elektrikářskými lehouši je nerovný boj – 2kg versus 1,3kg letovky.
Paní Vostřelová utrhla rodině a synovi od úst a rozdala mezi nás hned po ránu na uvítanou celý plech výborného koláče, přestávka po třetím kole na oběd, pohoda klídek. Rozmrznul jsem až doma ve vaně.
Díky organizátorům, výpočetnímu středisku, časomíře i soupeřům a zase na podzim.
Čtenáře Lomcováku zdraví Honza „Carbon“ Uhlík