Když jsme se ranní mlhou a šedivákem (bylo 0°C a námraza) s Jirkou Mrvíkem pomalu posouvali z Prahy k Poříčí nad Sázavou, hlavou mi blesklo; totální bezvětří, to si zase Pampeliškáři užijou. Pravda to byla jenom napůl.
Na letišti už stála řada aut a mlha, která byla v údolí Sázavy, úplně ustoupila. Začala překrásně prosluněná říjnová neděle. Zpočátku vítr opravdu nefoukal, trochu foukat začalo až odpoledne. Na letiště jsem přijel se svým Dingem; double carbon, uhlíková výškovka, z těch „bežně“ dostupných F3B/F3F strojků to nejtvrdší a nejpevnější na co jsem měl možnost si kdy sáhnout.
Sešlo se nás požehnaně. 19 pilotů a ne ledajakých. V osobě Pavla Krištofa zde byla zastoupena i naše absolutní česká Pampeliškářská špička (F3J). Pavel si dovezl tři modely. Jeden na vítr do 1,36755m/s, druhý do 3,77655m/s a potom ještě bombarďáka (jeho slova) na silnější vítr.
Pro ilustraci. Aspire, rozpětí 3,7m, plocha přes 80qdm, letová váha 2000g, plošné zatížení mi vychází 25g/qdm. Dingo F3B, rozpětí 3m, plocha 62qdm, letová váha 2100g, plošné zatížení 34g/qdm. Aspire má tedy přibližně o 30% nižší plošné zatížení.
S Dingem letos nelítám dlouho (od září) a neustále mne napadají různé šílenosti, jak se s letadlem posunout dál. Minulý týden dost foukalo a Dingoně jsem měl seřízeného na uragán a teď v Poříčí totální klid. Nic co by mne potěšilo. V bezvětří se na navijáku láme chleba a každý metr navíc je k dobru. Ještě před závodem jsem si proto dal aspoň jeden start, abych se vyhnul nějakému komediálnímu představení při závodě.
Dole vidíte záznam z tohoto zkušebního letu, kde lze vyčíst výšku přibližně 200m a opadání 0,37m/s. Z toho si můžete spočítat, že se dá naletět okolo 540s tzn. na 420s/7minut (RCV2) by to mělo stačit. Na poli jsem si log nestahoval, nicméně na stopkách jsem viděl, že i z takto zoufalé výšky se to dá naletět. Po obědě, kdy se konečně trochu zvedl vítr, jsem měl výšky už nad 230m a to byla opravdu nuda (zajímavé, i ti nejšpičkovější to najednou nenaletěli). Škoda, že ostatní rovněž neposkytnou záznamy z letu, bylo by to zajímavé a poučné srovnání.
Pro mne bylo zajímavé sledovat techniku startu ostatních hlavně potom ruční vlek. Zatímco z ručního vleku odhaduji výstřel kolem 10m(?) z navijáku jsem měl výstřel i 120m. Pokud pominu „ekonomickou“ výhodnost ručního vleku (nemusím si kupovat naviják, ale zase musím živit dva běžce), tak nic dalšího pozitivního mne nenapadá (a proto ruční vlek hyne na úbytě). Na druhé straně je fakt, že právě Rajšner ml. vyhrál a právě on (snad se nepletu) startoval na ručním vleku. Šikovný kluk!
RCV2 pro mne? Pohodový závod, kde pilot od boha určitě být nemusíte, stačí „pouze“ přesně přistát. Pravidla, která ve svém základu pocházejí někde z doby před 50lety (?), stále asi vyhovují velké modelářské obci a o to jde. Pro mne jako pro F3Bčkaře je to perfektní trénink na rozpočet a vlastní přesnost přistání. To mi nikdy moc nešlo. V F3B se totiž rozhoduje někde úplně jinde a 1-2cm od bodu a 1-2 vteřiny nikoho nezajímají. V RCV2 je to právě o těch jednotkách centimetrů a vteřin.
Velký dík patří organizátorům tzn. Petrovi Maturovi a jeho paní, která tak krásně pískala (škoda, chtělo to červenou čepici a plácačku) a pečlivě počítala všechny výsledky.
P.S. Na začátku závodu jsem kluky pampeliškářský dráždil komentářem, že RCV2 se dá nalítat snad i na zádech. Nakonec zůstalo jenom u komentářů (úsměv). Příští víkend je zase sraz v Poříčí na prvním závodě Zimní ligy. Přijeďte si zalítat, tentokrát už na 10minut, to je o něco složitější.
P.S. …jo, a dal jsem si jeden skok s F3J Aspirem Pavla Krištofa. Boží, doslova boží! Sedíte si takhle u okýnka, pražce cválaj dúdádúdá, povídáte si s babičkou, co veze husu švagrovi do Kolína a ukusujete housku se salámem. Jako po kolejích. To F3B je něco jako skateboard, jedno špatné pokrčení v kolenou a francouzák s kandelábrem je zde natotata, ale je to zase adrenalin (mrkanec). Tak se mějte a lítejte.
AUdálosti na světové scéně nemůže rušit obyčejné lidi. Lidé se obávají, a cítí úzkost nejistotu a dokonce i strach. A jediní lidé, kteří vědí, kde vždy věří.
„Relativne“ snadna letova cast ( ale nekdy tezky vydrit alesopon tech 7 minut 🙂 je podle me jedinou moznosti, jak alespon castecne srovnat vykonnost soutezicich, tedy aby si tam vetsina nepripadala jako krovi.
BTW: O kolik myslis, ze by se zvedl vykon F3B navijaku, kdyby se vyhodil odpor a „krmilo“ by se to hodne tvrdou baterkou?
Tipuju 20-30% nahoru krátkodobě?
V začátcích elektrických navijáků jsme lítávali na baterky až 120 Ah, motor z Avie 2,3 kW a silony 1,8 až 2 mm.(jiné se těžko sháněly) Praskaly křídla a ohýbaly se spojky. Neřekl bych, že výšky byly o moc větší. Odpor silonu 2 mm je obrovský. Nemluvím taky o používaných profilech 2,5/9 HQ. Srážení odporem přišlo však poměrně brzy a motory z Avie vystřídaly Bošky. Ampér tam teklo dost a často se zapekl spínač. Musel se tam dávat odpojovač před stykač z traktoru. Navíc zápaďáci tam dávali spínače dva.
Já bych to typoval pod 20%, nevěřím, že za bezvětří na 150 m špagátu by místo 200 m se lítalo na 240 m výšky.
Ahoj Michale,
na Tvoji otázku neumím odpovědět:
1/Asi máš na mysli příkon, výkon jsem nikdy neměřil a ani to neumím.
2/Co je to tvrdá baterka? Má být tvrdá a přesto vyhovovat F3B pravidlům? Nebo tam mohu dotáhnout 30kg „prase“ s CCA 1000A? (CCA=ColdCrankingAmperage)
3/Někde jsem už o tom psal, s dobrou baterkou máš před výstřelem příkon až 5kW.
Suma sumárum, nedovedu Ti říci, že to bude o tolik a tolik %. Rozdíl ovšem poznáš ihned.
Ještě k těm startům. Pampeliškáři mají měkčí, pomalejší letadla a proto mne udivovalo, jak špatně a nesmyslně se střílejí. Energii uloženou ve špagátě a energii polohovou přeměňují ve výstřel (energii pohybovou) téměř svislým potopením a následným svislým natažením. Výsledkem je zoufalství. Čím měkčí letadlo a pomalejší vlek, tím by přechod do výstřelu měl být mělčí a rovněž tak přechod do následujícího stoupání pozvolnější. Také se stříleli pozdě, pozdě, pozdě…
Cau Romane,
1) samozrejme prikon 🙂 I kdyz vykon by jsi asi zmerit dokazal, otacky bubnu a tah (tedy kroutici moment) zmerit umis.
2) CCA 1000A 🙂
K tem spatnym vystrelum pridej jeste jednu vec: a to, ze vetsina „pampelisek“ jsou letadla s krizem a maji na vyskovkach slaba a pomala serva, tedy dalsi duvod, proc tolik „nepotapet“ 🙂
Já bych přidal ještě další věc, která výšce výstřelu modelu F3J rozhodně nepřidá – silon pr. 1,2 a jeho stáří. Když vidím kolik silonů spotřebuje Roman za jednu soutěž … to většina z nás má na dvě sezony. Navíc F3B taháte na pr. 1mm někdy i slabším. Na to pověsit „J“ Aspira tak je to z 90% přetržené.
Pravdou ale je, že nový silon je na razanci výstřelu znát. Ať už s kniplem dělám cokoliv.
V přiložené výsledkové listině z neděle se lze přesvědčit , že ani super výstřely nejsou všechno …
Ahoj Karle,
jenom doplním resp. upřesním některé informace. Ano v neděli jsem startoval na 2roky starý 1,0 Speedline, protože nefoukalo a protože na závod F3B bych ho nevytáhnul. Prostě jsem ho chtěl spotřebovat. Že nevydržel ani druhý start v bezvětří to je věc druhá. Zbytek soutěže jsem odlítal na naviják Honzy Uhlíka 1,1mm a naviják Jirky Mrvíka 1,2mm. Tolik tedy asi k těm extrémně tenkým špagátům.
Spotřeba silonů v F3B je opravdu velká a nikdo ji moc neřeší. Na 100% s Tebou souhlasím, že v RCV2 super výstřely nic neznamenají. Je to jenom o přistání, to tvrdím od začátku a výsledky to, jak píšeš, potvrzují.
…poslední věta z mého posledního odstavce v předchozím příspěvku je samozřejmě provokace. Kdokoliv nezúčastněný by musel vycítit z mého vyjádření („…je to jenom o přistání“) určitou nadutost a to se nemusí vyplatit. Tak to samozřejmě nebylo myšleno. Nechci nikomu brát jeho hračku. Lítám F3B, píšu o F3B a fanoušci RCV2 si na Lomcováku určitě nepochrochtají.
Snažím se jenom přesvědčit lidi co mají doma F3B nebo F3F stroj s háčkem, že není problém se směle postavit téměř 4 metrovým autobusům na jejich vlastním hřišti (RCVN, RCV2). Prostě jenom musím v soutěži použít jiné nástroje (start), protože mi chybí ty „Vaše“. Chtěl jsem poukázat na to, že 7 minut naletět nemusí být tak zásadní problém ani s F3B modelem. Dokonce i 10minut z 300m špagátu (RCVN) se dá běžně udělat.
Že já neumím s F3B modelem na vteřinu a milimetr přesně přistát je fakt (jsou tací co to dovedou) a právě na těchto soutěžích (RCVN, RCV2) se to snažím naučit. S F3B modelem jde těžko stát nad bodem a počkat si na ten správný okamžik, bum! To jenom vysvětluji, neskuhrám.
Lidem chci poradit, pokud jste fanoušci tichého letu, pořiďte si F3B model a máte to nejlepší a nejuniverzálnější co dnes ve větroních existuje. Celý rok můžete lítat, F3B, F3F, RCVN i RCV2 soutěže. Kupte si k tomu elektro trup a nebe je Vaše moře. Nemusíte se bát, že to ve vzduchu složíte, prostě si s tím dělejte, co chcete. Chceš letět vedle papíráku? Ok, dej si tam letový režim termika. Chceš letět dolů po hlavě z kilometru? Fajn, zmáčkni to a je jenom na Tobě jak dlouho to vydržíš. Jedině F3B je cesta z globální krize a k vyrovnanému státnímu rozpočtu! Kurňa, nějak jsem se do toho zamotal.
Konec modlitby za F3B, amen (tentokrát nikoliv úsměv, ale smích)
Mám celkem čerstvou zkušenost a to z dneška kdy jsem poprvé letěl s baterkou dle regulí. Dosud jsem lítal na 140Ah/700A dle EN. Ten rozdíl je opravdu ukrutný. Dokonce jsem po prvním startu zkoumal zde nemám někde povolený kabel. Pak jsem si už zvykl na to, že to je ten regulérní výkon.
Dzordzik to tipnul dobře. Subjektivně asi tolik mi tam nyní chybí.
Čau Kamile,
tak baterku máš podle regulí a snad i nastavený vnitřní odpor celé pohonné soustavy na 0,023Ohm, to je neméně důležité. Ten rozdíl je opravdu obrovský a poznám, že naviják nějak „nesedí“ hned po sešlápnutí šlapky. Ostatně proto byla vymyšlena tato omezení, aby se z toho nestaly soutěže o nejnadupanější naviják.
Na RCVN ani RCV2, baterku a odpor nikdo neřeší-zatím. Obávám se, že je nemálo lidí na soutěžích F3B, kteří to rovněž neřeší. Nemají to čím změřit, ani to neumějí a možná to ani měřit nechtějí.
Shodou okolností jsme v posledních dvou týdnech rovněž řešili s Michalem baterky a nastavení navijáků. Mimo jiné jsem zjistil, že jsem se celou sezonu lehce „ojebával“, protože jsem to měl díky umírajícím baterkám nastavené na 0,024 a více. No nevadí, o to více poteší, když nejsem první od konce (úsměv).
V neděli si přijeď s novým navijákem a baterkou zalítat. Chtěl bych naviják vidět, potřebuji druhý a třeba uděláme kšeft na příští sezonu.
Ahoj Romane,
ano celá moje sestava tedy žigulák byl kdysi nastaven i s baterkou kterou jsem si nyní nakonec pořídil úplně stejnou.
Navijáky s Boschákama už taky chodí ale ty moje jsou oboustraně uloženy takže, žádná cool letmá verze. Zatím jsem za tuto volbu rád. Zda je boschák lepší než žigulák to při mých zkušenostech posoudit nemůžu.
Jinak to se divím myslel jsem, že nastavení wind se kontroluje alespoň namátkově a u baterie je štítek a tam ten údaj je jasný. Ale zase chápu, že ten bezva měřáček co má pan Bartovský nebude asi levná a zejména běžná záležitost.
Jo soutěž, jak rád bych přijel jenže s tím érem co mám to fakt né. Jako ono to není špatné ale 3m/50dm2/2350gr to je prostě svahák s háčkem. Materiálem jsme prostě nešetřili a to se bohužel musí. Příště se musíme polepšit.
Kamile,
není nutný dokonalý měřák Tomáše Bartovského. Dobře se to dá změřit i stejnosměrným klešťákem a obyčejným voltmetrem.
Udělat dobře naviják s letmým uložením není sranda. Jen vyjímečně těmto amatérským, co jsem zatím viděl, nehází buben. U oboustranně uložených je opruz výměna průměrů, ale klidně bych ji vyčachroval za hladký chod navijáku.
Letadlo neřeš! Nebo tam jedeš vyhrát? Přijeď, poradím Ti jak nastavit éro a nakonec to taky nalítáš. Taky bych mohl vyzkoušet Tvůj naviják na mém Šakalovi (Dingo). To by si už Pampeliškáři museli hodit konopný lano, kdybys je dolítával se svahákem (mrkanec).
Jasně ten princip měření je jasný a jednoduchý. Na domácí měření stačí to co píšeš plus foťáček jako kamera místo logeru.
Mému éru by pomohly snad jen heliové kapsle 🙂 V nastavení určitě nějaké rezervy budou.