Poznáváme něco málo o mracích

Pára – voda – pára. Tentokrát je koloběh vody obrácený. Jak vůbec mraky vznikají? V každém případě kondenzací. Jsme v prostředí různého nasycení. O vzduchu se vždy rozumí vodou. Dalším důležitým faktorem je teplota.

Alchymie mraků začíná. Jako tepelný zdroj vychází slunce. Paprsky se opírají o zemský různorodý povrch. Kompaktní stavby domů budou ideálně předávat absorbované teplo vzduchu nad nimi na rozdíl od zarosené louky nebo chladného lesa.

Ve vzduchu kolem nás je spousta prašných takzvaných jader (100 až 1 milion na 1 cm3 ). Při větším ochlazení pára na jádrech kondenzuje do různě velkých kapiček – začátek konvektivní oblačnosti s rychlým vertikálním vývojem (vzhůru) na rozdíl od mlhy a některých vrstevnatých mraků, které tak rychle nedosahují větších výšek. Proto nemají tak prudké ochlazování.

Relativní vlhkost vzduchu, při níž dochází ke kondenzaci na jádrech, považujeme při nasycení na 100,5% – 105%.

Malé kapičky se začnou v oblaku vypařovat dříve než velké a dle fyzikálních zákonů začnou znovu kondenzovat na těch větších. Kapky začnou růst, tím se zvětší jejich hmotnost a jejich pádová rychlost. Narážejí na sebe a zase se spojí ve větší. Ty už začnou padat. Začíná mžít nebo slabě pršet.

V oblacích se silným stoupavým proudem může toto tříštění kapek a znovu kondenzování nastat několikrát až do větších výšek. Pochod se opakuje. Těžší kapky padají, ale spojují se se sestupnými studenými proudy a prší pořádně. Cumulus se změnil v cumulonimbus.

Ve vyšších hladinách s teplotou pod 0°C kapičky mrznou. Rozbíjejí se mezi sebou. Odštěpky srážek jsou elektricky nabité. Jsou základem bouřkové elektřiny

Na oblačnosti můžeme pozorovat různé optické jevy. Většinou je to zrcadlení v ledových krystalcích vyšší oblačnosti. Kruhovitý pruh Halo kolem Slunce nebo Měsíce. Barevná kola Korony, zvlášť pozorovatelných na noční obloze. Všechny tyto úkazy jsou předzvěstí špatného počasí, zvlášť při klesajícím tlaku.

V novém Mezinárodním  atlasu oblaků jsou mraky rozděleny do deseti (skupin) rodů.

  • Cirrus (Ci) – řasa
  • Cirrostratus (Cs) – řasosloha
  • Cirrocumulus (Cc) – řasokupa
  • Altocumulus (Ac) – vysoká kupa
  • Altostratus (As) – vysoká sloha
  • Stratus (St) – sloha
  • Stratocumulus (Sc) – slohokupa
  • Nimbostratus (Ns) – dešťový oblak
  • Cumulus (Cu) – kupa
  • Cumulonimbus (Cb) – bouřkový oblak

Oblaky jednotlivých rodů se dělí v atlase dále do druhů. Pro větší přesnost oblaku může být připojeno několik výrazů týkajících se vlastnosti oblaku, protože dost často se oblak vyvíjí z oblaku jiného rodu. V takovém případě připojujeme jméno mateřského oblaku koncovkou – genitus – např. altocumulus, cumulogenitus.

Oblaka rodu cirrus se řadí do vysokých mraků s výškou nad 6.000 m. Oblaka stratus, stratocumulus a nimbostratus za oblačnost nízkou do 2.000 m. Cumulus a cumulonimbus – oblaka s vertikálním vývojem – se vyskytují ve všech hladinách. Podle nich se třídí oblaky do rodin oblaků.

Cirrus

Jednotlivé jemné oblaky, vláknité struktury bez vlastního stínu. Obvykle bílé barvy s hedvábným leskem (čímž se často odlišují od sněhových srážkových pruhů vzniklých z nižší oblačnosti). Při nízké poloze slunce se jeví žluté  a nejsou-li ozářeny přecházejí do šeda.

Druhy: filosus – vláknitý, uncinus – háčkovitý, spissatus (densus) – hustý
Některé hlavní obměny: radiatus – paprskovitý, distortus – zkroucený, undulatus – zvlněný

Cirry mohou vzniknout v horních částech cumulonimbů a označujeme je jako nepravé (falešné – cirrus nothus). Cirry považujeme za nejvyšší oblaky, nebereme-li v úvahu řídké zjevy nočních  zářících a perleťových  oblaků, které jsou ještě ve vyšších hladinách.

Cirrostratus

Je spíš bělavý, průsvitný závoj. Kolem Slunce a Měsíce je viditelný odrazem na ledových  krystalcích v kruhových útvarech zvanými  Halo, jak už bylo zmíněno.

Druhy: nebulosus – mlžný, filosus – vláknitý

Cirrocumulus

Jednotlivé drobné obláčky ve skupinách nebo pruzích. Bílé bez vlastního stínu. Vyskytuje se pouze spolu s cirry nebo s cirrostratem. Má typické vlastnosti oblaků z ledových krystalků.

Druhy: stratiformis – vrstevnatý,  lenticularis – čočkovitý, floccus – vločkovitý, stratiformis -vrstevnatý

Obměny: undulatus – zvlněný, lacunaris-lagunovitý s otvory

V hladinách cirrocumulů bývají pozorovány  vlnové detaily druhu lenticularis, což nasvědčuje tomu, že orografické poruchy proudění jdou až do tak vysokých hladin. Vrcholy vln složené z ledových krystalů nemají tak ostré kontury jako u oblaků mnohem níže položených, které jsou ještě ve stavu vody.

Altocumulus

Mohou být ploché valounky nebo vlny bílé barvy. Mají na spodní straně stín. Okraje těchto oblaků mají často na obrysu perleťový lesk –  irisují. Jednotliví beránci jsou asi desetkrát větší než sluneční kotouč.

Druhy: lenticularis – čočkovitý, castelatus – cimbuřovitý,  floccus – vločkovitý, stratiformis – vrstevnatý
Obměny: translucidus – průsvitný, opacus – temný, duplicatus -zdvojený

Lenticularis vzniká většinou za horou a většinou to pod ním “nosí”. Castelatus v ranních hodinách předpovídá určitou bouřku odpoledne.

Altostratus

Oproti cirrostratu  už má vlastní stín. Je to šedý až namodralý závoj. Netvoří Halo. Slunce a Měsíc prosvítají.

Obměny: translucidus – průsvitný, opacus – temný, radiatus – sbíhavý, paprskovitý, undulatus – zvlněný

Stratus

Vykazuje pouze mlžení na rozdíl od jemu podobnému nimbostratu, z kterého může pršet nebo sněžit.

Druhy: stratiformis – vrstevnatý, fractus (fractostratus zn, Fs) – roztrhaný stratus
Obměna: undulatus – zvlněný

 Stratocumulus

Jednotlivé kupy nebo valounky se nahrnou, že prosvítá jen část oblohy. Jsou neostře ohraničené.

Druhy: castelatus – cimbuřovitý, lenticularis – čočkovitý, stratiformis – vrstevnatý, floccus – vločkovitý
Obměna: translucidus – průsvitný, opacus – tmavý, undulatus – zvlněný, radiatus – sbíhavý, paprskovitý

 Nimbostratus

Tmavá, nacucaná deka s roztřepeným spodním okrajem. Vyskytuje se obvykle s deštěm nebo sněžením  Pod nimi bývají  menší cárovité zbytky mraků. Celý komplex působí velmi těžce.

Cumulus

Typické jednotlivé mraky bílé barvy, květákovitého vzhledu s tmavší základnou. Jsou-li osvětleny sluncem, oslnivě bíle září.

Druhy: humilis – nízký, plochý, mediocris – střední, congestus – navršený, věžovitý
Obměna: undulatus – zvlněný

Cumulus humilis se tvoří poblíž horní hranice instabilní vrstvy. Začínají se formovat v ranních hodinách, k večeru se rozpadají. Intenzita tvorby závisí od délky slunečního záření a denní změny zvrstvení v konvektivním pásmu. Jsou to mraky pěkného počasí.

Cumulus congestus se tvoří ve vertikální instabilní vrstvě, nevysoko nad hladinu nulové teploty. Velmi důležitým činitelem je vlhkost vzduchu při zemi a ve výšce. Vnitřní turbulence v oblaku způsobuje květákovité vrchní tvary. Čím větší je výstupný proud, tím přesněji je ohraničena plocha základny mraku

Cumulonimbus

Bývá to tmavý osamělý mrak, z kterého už prší a v létě je z něj bouřka s blesky. Někdy se jeho spodní hrana vlivem deště prověsí v kapsy, zvané mamáty, připomínající poprsí ženy.

Druhy: capillatus – roztřepený, vlasatý, calvus – holý, lysý, incus – kovadlinovitý

V určitých podmínkách uvolňováním latentního (utajeného) tepla v ledovou fázi v jeho vrcholu může dosáhnout až hranic tropopauzy ( kolem 16 km).

Mimo mraky vzniklé konvekcí, vznikají mraky frontálního původu, pohybem velkých vzduchových mas. Je to tzv. cyklona a anticyklona. To berme jako neměnný fakt. Jejich vznik se odehrává na rozsáhlých kilometrových tratích. Při jejich střetávání podle fyzikálních zákonů, stoupá teplejší vzduch po chladnějším vzdušném klínu. Prudkým ochlazováním kondenzuje v rozsáhlé dešťové mraky nimbostraty, výše altostraty až cirrostraty.

Toto stručné uspořádání mraků (oblačnosti) využívají především v mezinárodní předpovědi počasí. Pro modeláře není na škodu znát vlastnosti oblačnosti. Jsme přece jenom účastníky vzdušného provozu.

Potěší až ráno pohledem z okna pojmenujete situaci oblačnosti a odhadnete její pravděpodobný vývoj. Uvidíte-li “květáčky” vezmete model a půjdete na to!

Přeji dobré polítání pod mraky nejen s modelem, ale některým se podaří zalétat si ve skutečném větroni i pod takovýmto bonbonkem – altocumulem lenticularis v závětrné straně za horou. Ale pozor! Do mraků létat je zakázáno! Jak jsou mraky krásné, jsou i nebezpečné. Přesto “Letu zdar!”

Pozn. V článku jsou použity fotografie mraků z Wikipedie a dalších zdrojů.

4 komentáře Poznáváme něco málo o mracích

  • PetrM

    Díky za skvělé počtení!

  • Dzordzik

    Máte dar vládnout slovem. Radost to číst. Děkuju.

  • Růži Musilová

    Milí zájemci, potěšení na mé straně. Zvláť, když teď létáme asi jen pokojové vlaštovky. Hned se chce psát další.
    Z oboru je toho ještě mnoho. Uvidíme.

  • Dzordzik

    Potěšení na naší straně 🙂