Jak jsme závodili v F3F pravěku

Je to o modelářich, jejichž tituly zůstanou v jejich OP. Oni sami prominou, že si je vyvolám jmény tak jako kdysi na kopci.

Každým rokem na jaře a na podzim pořádal Franta Vrtěnů závody F3F na svahu pro modely větroňů. Vzpomínka je asi z 60 tých let minulého století. Franta, rodák z Nového Města na Moravě, znalec mnoha svahů v okolí, měl k dispozici výběr, na svah, na rozdíl od Rané, funělo vždy.

1997

Závody jsme si nechtěli nechat ujít, započítávaly se do žebříčku. Tak se stalo, že do Nového Města, odkud se vyráželo na vhodné místo, přijela řada dvoutaktů – Trabantů a čekala na vedoucího Frantu. Byla nás většina, čtyřtaktem jezdili, pokud si pamatuji, Černíkovic rodina. Krásným kombi, značku si již nepamatuji. Důležité bylo uchycení složených modelů na dva háky pod strop- Zdenkův zlepšovák. Směrovka se vyjímala mezi hlavou řidiče a spolujezdce- Chvíli se ještě čekalo na opozdilce za sdělování novinek, co se kde rozbilo, co kde postavilo a zalétalo.

Franta nasedl do svého stroje a jelo se. Na podzim jsme místním tolik nevadili při jízdě přes zoraná pole a posečené louky. Horší to bylo na jaře. Franta to vždy nějak zařídil. Mirko pod kopcem sledoval anemometr a s Frantou uznali správnou volbu místa. Ne-li, jelo se hledat dál.

Srovnali jsme Trabanty na vyznačené místo. Zbytek pod svah jsme už šli pěšky, někdy dost daleko v rozměklé půdě, proto ty pohory. Na záda ranec s vysílačem a svačinou, do ruky modely. Pomáhali i pomocníci. Dopravovaly se zaměřovací tyče s příslušenstvím, sedačky pro zaměřovače, ostatní seděli většinou na zemi nebo celý den stáli.

Zaujmout pěkné místo, nepřekážet ostatním a sestavit co nejdříve model, případně i náhradní. Na bezpečném místě pomocníci rozložili celtu pro všechny přijímače u kterých byl určen výdejce. Většinou se létalo na frekvenci 27MHz.S nahlášenými dvěma kanály pro plynulý průběh závodu. Krystal se přehodil hned, hrozila-li kolize dvou blízkých.

Každý řádně přihlášený závodník dostal pořadové číslo jaké známe z olympiád. Nastoupili jsme do řady, vedoucí závodu Franta zjistil prezenci, úlohy byly rozděleny a jednička mohla na start.

Nemohla. Franta hodil zkušebně aero do větru, vystoupal do bezpečné výšky a zkusil letět svah pravou zatáčku, zpět do levé a přistál. Pomocníci vytyčili pravou bázi, odměřili sto metrů a jednička mohla exelovat. Letadla měla řízenou směrovku, případně i výškovku. Stroj si mohl házet závodník sám nebo pomocník Po vyvolání přípravy si vyzvedl vysílač, vzal model a na místě startu čekal na vítr povolených a to mne opravte, myslím 5 minut. Pak musel do vzduchu “chťa nechťa”. Každý průlet odpískali měřiči. Muselo být písknuto 10x. Na nedoletěnou bázi se musel vracet, což bývalo doprovázeno hlasitými poznámkami nevole. Časoměřič ohlásil a zapsal čas. Aktér odevzdal vysílač a byl vyhlášen další účastník. Někdy s prodlevou, zvlášť když si model postavil hlavu a místo na přistání vzal svůj vlastní kurz. To potom ochotní pomocníci nakopli motorku a sledovali jeho dráhu. Většinou po kratším čase se vraceli i se vzpurným modelem. Někdy jsme se časem dozvěděli, že model byl vrácen hodnými lidmi.

Veteráni. Větrník 20.9.1997

Soutěže končily pozdě odpoledne. Svah musel být uklizen a ponechán tak, jak jsme na něj přišli. Pomalu jsme se táhli k parkovišti. Auta se rozjížděla k domovům. Výsledky se dozvíme buď v poště, Modeláři nebo a nyní již na Lomcováku.

Následuje jenom přídavek.

Jednou jsme jeli ke svahu přes pole, po kterém v celé šíři vypustili onu nelibě páchnoucí tekutinu- močůvku. Nebylo zbytí muselo se projet. Během soutěže jsme na to zapomněli, parkoviště bylo dál od startoviště. Jak je zvykem uložit potlučené modely pod střechu Myšáka /Trabanta/ a do kufru ostatek, případně se přezout, nasednout a rozvážně se vydat na zpáteční cestu k domovu.

Jen Honza Hayerů naříkal, že Trabant, promiňte, smrdí a že s ním teď Olina /manželka/ nebude chtít jezdit, a odjel jako první. Ostatní jsme se vykolébali a jako konvoj táhli na Prahu. Už se začínalo šeřit. Po cestě jsem si všimla polámaných větviček keřů k potůčku u silnice. A hleďme, v potoce zabředlý Trabant. A ještě větší překvapení. V Trabantu Honza! Miru hned zastavil a za námi celá parta. Potok měl křišťálovou vodu /před tím/ než tam Honza vjel. Voda ho zmýlila. Odhadl ji na “po kotníky”, ale byla hladinou až po práh a navíc oblázkové dno mu nedovolilo couvat- Rozjela se akce. Vozili jsme pohotovostně gumáky, lano a j. Ostatní též zastavili i když ne ze zvědavosti a za chvíli stál Honzův Trabant na silnici s vyteklou vodou. Ještě že hladina nedosahovala až k motoru. Dvoutakt byl nahozen a karavana o jeden vůz delší se rozjela ku Praze. Už za tmy.

V roce 1997 Miloš Návrátilů obvolal a pracně sehnal dohromady partu veteránů svahařů. Létalo se na Větrníku. Pod svahem už parkovaly jen čtyřtakty. Kategorie F3F svah trochu vzala za své. Kdo by také jezdil přes hnojená pole. Létání se ubírá trochu jiným směrem. Jen na větvích porostů je vidět, že vítr tam pořád fouká, ale není vhodná obuv – pohorky.

Jaroslav Vylíčil ze ŠŠumperka 20.9.1997

Milan Chalupník
Demon pochází z pravěku F3F po tátovi, trup laminoval sám Franta Vrtěna, stále ho provětrávám. Při reinkarnaci jsem místo padáčku zfunkčnil klapky, tím to trochu ztratilo na originalitě. Na tu dobu si pamatuji jako puberťák, spíš jsem Frantovi zvonil, než lítal, ale ta doba mě hodně poznamenala, stále mám v hlavě jeho nekompromisní modelářské poučky. Pamatuji si, že se Růža jednou chytla za jazyk s mámou na Pohledecké skále a vydrželo jim to celý den, dodnes na to vzpomíná.

3 komentáře Jak jsme závodili v F3F pravěku

  • Růži Musilova

    Rome, jsi kouzelník s fotografiemi. Díky.

  • Černíkovic rodina jezdila Žigulíkem kombi ve vínové barvě. 😉

  • Růži Musilová

    No, „kecali“ jsme a nejlepší byly pečené brambory na ohníčku, které Franta přinesl z pole pro nás všechny pod převislou skalou. Jen jsme se olizovali jak chřupaly.