F5J; dost dobrý (doplněno 7.5.2014)

Dobrá, kápnu božskou. Paradoxně začnu spíše u F3B. Když v minulosti propukla aféra „gyro“ v F3X kategoriích, místo abych krafal nesmysly na forech, jeden takový stabilizátor jsem si koupil a začal s tím lítat. Trochu mi to otevřelo oči a možná jsem potom otevřel oči i jiným. Už jsem to psal myslím na anglickém Lomcováku. V F3B úloha rychlost-dobrý, úloha průlety-dobrý, ale úloha termika-špatný. S dnešními F3B modely máte i v těch nejhorších podmínkách po startu 250m a nalítat z toho 10 minut není opravdu kritický problém. Pokud se ostatně podíváte do výsledkových listin, tak termiku nalítá většinou 99% lidí. Perou se pouze o vteřinky za letový čas a pár bodů za přistání. To není dobrá cesta. To by si zasloužilo změnu. Limitovat výchozí výšku pro jakýkoliv RC větroň je geniální myšlenka a já si chci zase zkusit, jaké to je. Mám tedy za sebou prvních pár dní s F5J modelem a včera i první závod. Vezmu to od konce; jsem nadšený! F3B soukmenovci mne několikrát varovali, že mě to bude bavit první kolo. Velký omyl přátelé; F5J může být docela drama a každé kolo. Vyzkoušel jsem si to teď o víkendu. Vypnout motor třeba v 70 metrech a nalítat ve finále 15minut v 7m/s neumí každý. Já vypínal motor v 220m a stejně jsem to nenalítal (jéééžišmarjááá). No a teď už pouze telegraficky.

• Ve středu jsem Pikouše dokončil, ve čtvrtek v podvečer zalítal.
• V pátek jsem trochu zakonspiroval a zosnoval přeložení závodu na neděli, protože jsem si chtěl zalítat tréninkově v sobotu v 8m/s a v dešti-lahůdka. To abych si vyzkoušel všechno.
• V sobotu (trénink) bylo po ránu kolem 7°C a pocitovka na nule. Baterky se na druhý start už nerozjely. To jsou přesně důvody, proč jsem si věci chtěl vyzkoušet i v extrémních podmínkách. Poučné. Vzpomněl jsem si na Milana Chalupníka na Zimní lize, kdy běhal s baterkami do přenosné 12V mikrovlnné trouby (nahříval je, ale taky nemusíte všemu věřit) a v tehdejším nejextrémnějším závodě letošní Zimní ligy nám hrdě konkuroval. Milane, zpětně Ti znovu vysekávám poklonu!
• Když se mi nespustil v sobotu motor, dostal jsem docela bobky. Poslat nové ero do země na nějaký zásek v elektrice, to bych asi hodně dlouho rozdejchával. Projel jsem baterky tedy několikrát „na sucho v ruce“ na zemi. Jen tak jsem si vyčetl FAI výšku (Jeti Mvario2). Výška 12m a 9m (tříposchoďový dům). Mmmm…
• V neděli na Poříčí jasná modrá obloha a zesilující vítr od severu. Docela kosa. Měl jsem trochu obavy, abych necvakl přepínačem a motor nic…všechno fungovalo.
• S Honzou „Carbonem“ Uhlíkem jsme prvních pár letů hledali logistické postupy, které by byly pro F5J optimální. Odpočítávání času motoru, odpočítávání konce letového času, navigaci atd.
• Pro mne to byly i takové detaily, zda model držet za odtokovkou (vzhledem k tuhosti trupu, nedoporučuji) nebo před ní.
• Už taky vím, proč je přední část Pikouše z kevlaru (část trupu před náběžnou hranou křídla). Jednou jsem s tím tak fláknul, že být to ze skla a z uhlí, tak byla konečná. Ježíši já jsem do…tek. Omlouvám se Ti Pikouši…
• Od Honzy „Stonajdy“ Stonavského mi jde RF „Z“ kužel a RF listy. Mmmm, to schovám zatím do police. Půjčím si ho až se naučím s Pikem přistávat.
• Vlastní chování Pika v tomto počasí nehodnotím, protože u F3B modelů hledám optimální nastavení už 15let a dodnes jsem ho asi nenašel. První dvě místa v konečném hodnocení obsadili Jarda Vostřel a Standa „Pérák“ Perkovič. Oba Pike Perfection. Jardu i Standu  jsem sledoval a pouze mně obdivně dost často padala dolní čelist. Mám tedy stejný nástroj, pouze se musím ještě naučit lítat. Drobnost.
• Ostatní kluci (omluva, moc je neznám jménem) předváděli rovněž mistrné kousky. Ve finále jsem pomáhal Zdeňkovi Zemanovi, který měl na prvním F5J závodě Enjoy od Luboše Pospíšila. To éro lítá super. No a za Zdeňka mi cvakalo u zadku průběžně celých 15minut.
• Pořadatel opět zvolil správnou kombinaci vertikálně-horizontální matice a všech 6 kol měly skupiny stejné složení! Pořád jste letěli proti stejným lidem. To mi hlava nebere.
• Anglické hlášení z reproduktoru mi nevadí, ale měl jsem pocit, že ta ženská hlásí občas úplně nesmyslné hodnoty zbývajícího letového času. S Honzou (navigátor) jsem průběžně nervozně konzultoval, zda je tedy do konce minuta nebo minuty dvě. Foukal vítr, bábě rozumět nebylo, jsem trochu nahluchlý a tak se možná mýlím.
• V dnešní době přenosných počítačů a tiskáren za hubičku by asi neměl být problém znát výsledky po každém kole. Pokud je tiskárna problém, tak já bych nechal soutěžící vždy po kole nahlédnout na monitor do průběžných výsledků. Za prvé na to mají právo a za druhé je to i pro zpětnou kontrolu pořadatele, aby nepracoval s chybně zadanými výsledky. Kdo někdy dělal závod, tak dávno ví, že jistota zadání všech výsledků bezchybně je úsměvně bláhová.
• Před vyhlášením konečných výsledků a v našem případě, kdy se letí finále i před fly-off by měly být výsledky k nahlédnutí, o tom není žádných pochyb. Jak může soutěžící neprodleně podat protest, když žádné výsledky nejsou?
• Já vím, každý děláme, co můžeme. Pizza byla výborná, ale já příště radši špenátovou, s trochou ančoviček, občas nějaký plátek Choriza, no a samozřejmě s pravou Mozarellou (Vojtěchu, nedráždi hada bosou nohou…)
• Že by za tři týdny F5J Hořice?
• Suma sumárum F5J, dost dobrý!

P.S. Zavést limit výšky do úlohy F3B termika -to by byl převrat. Vrtá mi to v hlavě. Za fotografie děkuji Honzovi Uhlíkovi.

Můj záznam závodu z LOLO5+

 Doplněno 7.5.2014

Jarda Vostřel mi poslal tři zajímavé záznamy ze závodu v Poříčí. Jeden je s mínusovou výškou a další dva jsou z fly-off. By mne zajímalo, jak by pravidla řešila FAI výšku se záporným znaménkem (vykulené voči).

[Show as slideshow]