Kam kráčí F3J?

Je to přibližně 5 – 6 let, tak v roce 2006-7, kdy s námi byl naposledy na mezinárodních závodech Michal Vágner. Bylo to ve Slovinsku v Bovci. Vzpomínám si, že jsem ve dvoukolovém finále letěl časy 14:53, přistání 100, 14:54, přistání 100 a byl jsem celkem třetí. Moje finálové vleky trvaly tak 5-6 vteřin maximálně. Ještě tak v roce 2004 by to téměř s jistotou stačilo na vítězství. Michal když to viděl, tak prohlásil: „ Tohle je blázinec, začíná to být magořina, na to kašlu“. Od té doby jsme ho na mezinárodním závodě v podstatě neviděli.

Nový Pike Perfection. Zda se prosadí se ukáže v následujících měsících.

Mezitím uběhlo dalších 5 let, kdy jsem jel tak 1-2 závody za rok. Přestože jsem se rozhodl věnovat od letošního roku kategorii F3B, na F3J jsem nezanevřel a pokud nemáme nějaké „béčkové závody“, rád na „jéčka“ přijedu. Rád se vidím s výbornou partou lidí, se kterou jsem strávil 20 let svého života, bylo to 20 myslím nádherných 20 let, na které určitě nezapomeneme. Mnoho silných zážitků. Na konci zimy pořádal Miloš Minařík navijákové F3J, které se nám všem líbily a tak jsem se přihlásil na mezinárodní F3J 2-3. června, které opět pořádal, jako každý rok, tandem Honza Vstoupal – Miloš Minařík v Podhořanech.

Počasí vynikající, předpověď slibovala pěkný zážitek ze závodů, očekávaný déšť měl přijít až v neděli v 16 hodin odpoledne. Přihlášeno bylo cca 100 závodníků, velká účast desítek německých pilotů, pilotů ze Slovenska, Polska a samozřejmě Česka slibovala excelentní konkurenci. Na závody jsem přijel už v pátek večer, příjemné setkání se známými tvářemi, nějaké to pivko, klasika jako vždycky. V sobotu ráno začíná závod. Zatímco na F3B contestu vstáváte o půl sedmé, připravujete modely, navijáky, baterky, od osmi hodin se vždy létá, na F3J to je pohoda, žádné navijáky, žádné baterky, jen složíte modely, létá se většinou od devíti, takže vyspávat můžete klidně do osmi. Tou dobou už jste na F3B závodě dávno v akci.

V 9 hodin začíná samotný závod, fouká západní vítr 5-7 m směr přesně na 650m vzdálený les, díky čemuž většina pilotů 10 minutový let úspěšně zvládá. Tím se rovnou dostávám k „jádru věci“. Po třech kolech můj týmový kolega Martin Rajšner ztrácí 6 bodů ze 3000 možných a je až jedenáctý !!! Z toho jsem přece jen dost překvapený. Já sám ztrácím bodů asi 19 a jsem až na 22.místě. Po čtyřech kolech ztrácím cca 20 bodů ze 4000 možných a jsem až devatenáctý. Hmm, zajímavý….

Výsledkovou listinu po 4 kolech jsem si vyfotil, protože tohle jsem ještě neviděl, jestliže ztrácíte 20 bodů a jste na 19 místě, to znamená, že odstupy jednotlivých pilotů jsou cca 1 bod. Ještě tak před 6 lety jste mohli ztrácet 20-30 bodů z 5000 a určitě jste byli do 5 místa v základní části. Jak sami vidíte z výsledkové listiny, často to jsou desetiny bodů, které o pořadí rozhodují. Ve snaze tomuto zabránit, prosadili Němci před 2 roky úpravu pravidel, kdy se škrtá nejhorší kolo nikoli po 6 kolech, ale až po osmi kolech. Na většině závodů se však letí pouze 6 kol. Nezdá se mi že by to pomohlo. Většina závodníků se kterými jsem mluvil, není z tohoto pravidla nadšená. Jedete na závod přes půl Evropy, praskne vám jednou silon, nebo se vyskytne jiný třeba technický problém a závod odepíšete. Stačí aby jste třeba přistávali v místě, kde právě odchází termika a jste rádi když přistanete za 95. Jenže to dnes většinou znamená pokažený závod.

Toto pravidlo se na závodě v Podhořanech stalo osudným Martinovi Rajšnerovi, Víťovi Štěrbovi, Jardovi Vostřelovi a řadě dalších. Po 6 kolech byla ztráta na finále cca 25 bodů a to bez škrtání nejhoršího výsledku. Z našich pilotů se do finále probojovali Honza Vácha, Jirka Ducháň a Vlasta Vostřel. Já jsem skončil těsně za branami finále na 12. místě, což by standardně na finále stačilo, ale od letošního roku se pravidly upravil počet postupujících do finále a tak místo 12 pilotů, postupovalo do finále pilotů pouze 10.

Přibližně 4 roky se totiž přesnost přistání počítá zcela jinak než dříve, kdy přistání za 100 bodů bylo do 1metru od přistávacího bodu. Dnes se přistání měří po 20 cm, tedy za 100 je do 20 cm, za 99 do 40 cm a tak dále. Podstatně přísnější než dříve. Přistát za 100 bodů s téměř 4metrovým modelem není samo sebou. Další velkou změnu zaznamenaly letové časy. Dříve co bylo nad 9:52 bylo excelentní. Dnes je to běžné a nutné. Dnes pokud chcete za let 1000 bodů, musíte letět alespoň 9:54 a přistát za 99 nebo za 100.

Já jsem přistával takto : 95, 97,97, 99, 98, 96. Na to že s F3J modelem vůbec netrénuji, byl jsem spokojený. Přestože jsem nalétal všech 6 letů, časy průměrně 9:52, bylo to spolu s mými přistáními na finále málo. Dnes pokud chcete na mezinárodním závodě do finále, let 9:52, přistání za 97 je podstatě pokažený let !!

Co k tomu říct ? Ve finále se sejde 10 pilotů, kteří umějí standardně přistát za 98 a lépe, výsledky ve finále jsou odstupňované po desetinách bodů ze 2000. Takže Michale, když jsi před 6 lety říkal, že je to blázinec, tak to byla úplná pohoda proti situaci dnes.

Všiml jsem si nového fenoménu – téměř 4 metrové modely s letovou váhou 1600g. Z jejich letového projevu však nadšený nejsem. Již před 25 lety při mých začátcích si pamatuji slova pánů Lněničky a
Koudelky – model musí letět !! Časem získáte jakýsi cit, jak by měl letový projev modelu vypadat. Tyto super lehké modely však neletí, šourají se po obloze, jejich výkony jsou pro mě více než sporné. Problém vidím také v jejich seřízení, u většiny pilotů je myslím ne příliš dobré.

Smolařem závodu pro mě byl Honza Vácha. V základní části zničil jeden ze svých modelů, protože vedle startující německý závodník při hromadném startu zkřížil dráhu Honzova startujícího modelu. V takovém případě bohužel moc šancí nemáte. Vše se odehraje do půl vteřiny. Aby toho nebylo málo, tak jiný německý závodník při přistání ve druhém finálovém letu opět zkřížil Honzovi dráhu, tentokrát při přistání. Jo, hromadné starty a přistání jsou sice kořením F3J, atraktivní pro diváky, jako pilot však víte, že karambolu často nezabráníte. Honza létal finále skvěle. První let 14:55 a přistání za 100, tj do 20 cm od bodu, říkám si, výborný skvělý, Honza jede na vítězství, ve druhém letu se však srazil s jiným německým pilotem při přistání, to znamená nárok na opravný let.

Honza ale odchází s modelem do depa, nevíme jak bude poškození po srážce podstatné, pro Honzu by to znamenalo konec v závodě, protože jeden model již zničil zcela. Naštěstí pouze poškozená náběžka, opraveno, může letět. Celá skupina druhý finálový let opakuje, to ale znamená, že všichni ostatní mají na druhý start dva pokusy, zatímco Honza pouze 1 ! Výrazný handicap, z MS ve Finsku 2002 o tom vím své. Honza ale letí fantasticky, 14:56, přistání 98, jsem nadšený tipuji Honzu na vítězství, zasloužil by si to jako nikdo z finalistů. Při vyhlašování výsledků jsem v šoku. Honza je až čtvrtý!!! Tři mladí němečtí piloti letí časy přes 14:56 s přistáním 99 nebo za 100.

Tento článek jsem nadepsal – Kam kráčí F3J. Já myslím, že už nikam. Myslím, že dokráčelo na konec své cesty a zmítá se v desetinových rozdílech mezi finalisty s nutností použít videokameru pro rozlišení zda někdo nepřelétal pracovní čas. V dnešní době, při finále MS nebo ME umějí všichni finalisté letět 14:57, přistát 99-100 bodů. I na tomto závodě byly rozdíly mezi finalisty v desetinách bodů.

Malé srovnání s F3B : Na závodě v Holandsku nás bylo asi 65, pilot pátý v pořadí ztrácel na vítěze 100 bodů z 8000, desátý pilot ztrácel na vítěze 300 bodů z 8000. Na závodě v Kirchheimu, kde bylo přes 100 závodníků, ztrácel pátý v pořadí 200 bodů z 9000 na vítěze, desátý v pořadí ztrácel 260 bodů z 9000 na vítěze. Odstupy jsou jasně definované, o jednotlivé body nebo nebo desetiny jde výjimečně. To svědčí o nadčasovosti a vizionářství tvůrce pravidel, Ralfa Deckera.

Dobrá pravidla jsou prostě taková, která se nemusejí příliš často měnit. V pravidlech F3B došlo v posledních letech k drobným úpravám parametrů odporu navijáku, základ pravidel zůstává stejný 15 let. Pravidla F3J se mění každé 2 roky. Snahou je právě zvětšit bodové odstupy. Podle mého soudu se tyto úpravy jako přesnost přistání po 20cm, škrtání až po 8 kolech míjí účinkem. Problém myslím vidím : Ta letadla jsou příliš výkonná, pro většinu pilotů není dnes problém 10 minut naletět, pokud vzduch alespoň někde trochu nese. Navíc u spousty letišť je v dosahu hrana lesa, nebo nějaký malý svah. Pokud na hranu lesa fouká, je to „špatný“ 75 % pilotů naletí 10 minut s dvouvteřinovým startem. Trochu mi to připomíná 4metrová házela, která ale nejdou hodit, tak Vám vpředu zaberou na 2 vteřiny 2 vlekaři.

Já osobně vidím řešení v omezení výkonnosti modelu. Vidím to na modelech F3B, ty jsou navrhovány primárně na rychlostní úlohy a ze 100m výšky naletět 10 minut s F3B modelem je podstatně ale podstatně obtížnější než s F3J modelem. Jaká omezení ? To nechávám na diskuzi, myslím ale, že například omezit rozpětí na 2.5m, při minimální hmotnosti např 1800g by problém vyřešilo, horší klouzavost, menší akční rádius, při závodech by to často vypadalo, že „tu a tam někdo přistane…“ a o tom to je, F3J má být o schopnosti pilota termiku najít a využít, v kombinaci s přesným přistáním.

Navíc při hmotnosti 1800 by se modely mohly opět vyrábět „ze skla“ a nikoli jako dnes komplet z uhlíku, modely by se tedy zlevnily, tím zpřístupnili juniorům…které dnes i díky ceně modelů v podstatě nemáme (i když na cenu to až zas tak moc nesvádím, je tu dnes mnoho dalších důvodů, proč se mladí tomuto sportu nevěnují – „fejzbůůk a spol“) I když kdo ví, třeba bychom za 5 let řešili podobný problém i s 2.5 velkými modely…Jiné řešení mě však nenapadá…Nedávno jsem viděl reportáž o orlu královském. Dravec má rozpětí 1.7-2metry a hmotnost 2.5 – 4 Kg !!!

Plošné zatížení má tedy minimálně 2xvětší nežli naše modely a přesto jsem ho neviděl, že by s námi v termice prohrál. Mnou navržená kombinace 2.5m rozpětí při minimální váze 1800g se mi v porovnání s tímto dravcem jeví jako velmi přátelská pro pilota. Osobně navrhuji další úpravy pravidel směrovat tak, aby bylo obtížné těch 10 minut nalétat, aby tu a tam přistál nějaký model…. Pokud se dnes takové podmínky vyskytnou, závod je ihned mnohem zajímavější. Pilot desátý v pořadí by neměl ztrácet 20 bodů ze 6000 ale tak 200. Při dnešních pravidlech, kdy se piloti porážejí v letových časech o dvě desetiny vteřiny, které jsou měřeny časoměřičem, tedy člověkem s reakční dobou řekněme 0.3 vteřiny, to se snad ani nedá říct, že někdo někoho porazil. Všechny tyto úvahy mě vedou k závěru, že F3J je při současné podobě pravidel na konci své evoluční cesty. Pokud bude chtít zůstat zajímavé mělo by projít radikálním řezem ve formě úprav pravidel.

Tento článek prosím není zpověď kdysi úspěšného F3J pilota, kterému „ujel vlak“. Se svým výsledkem jsem spokojený, všechny lety nalétané, ztráta cca 35 bodů ze 6000 bez škrtání, mám dobrý pocit. F3J mám stále rád. Tento článek píšu jako impuls a motivaci pro naše trenéry, pro Tomáše Bartovského, protože jsem přesvědčený, že současná podoba pravidel potřebuje výraznou omlazovací kůru.

Čtenáře Lomcováku zdraví Honza Kohout

[Show as slideshow]

AUdálosti na světové scéně nemůže rušit obyčejné lidi. Lidé se obávají, a cítí úzkost nejistotu a dokonce i strach. A jediní lidé, kteří vědí, kde vždy věří.