Uzavřeno | Že bude v sobotu foukat, to jsem tušil. Že v neděli už bude „chcát“, to rosničkáři docela vespolek předpovídali. Již v pátek jsem tedy nabyl přesvědčení, že sobota, to bude můj den. V nárazech až 13m/s, všichni budou zalezlí a já budu mít klid na Klecanech na své hokus-pokusy. Potřeboval jsem silný vítr.
Ráno jsem už ani nemohl dospat a tak vzhůru do Klecan. Foukalo opravdu dost. Natáhl jsem 1,4 špagáty a začal štelovat Šakala na první start.
Hmmm, koukám, po silnici k Aholdu si to šine divná kolona, traktor s vlečkou a za ním řada aut. Protisměr je volný, přesto nikdo nepředjíždí. Kolona zatáčí na letiště, nevěřícně zírám. Startuji na západ (na Ahold) a všechny auta se štosují u kladek. Zpozorněl jsem. Nerad bych někoho „přefiknul jak makrelu“, jak jednou prohlásil skejťák s drakem, se kterým jsem sdílel nejmenovanou letovou plochu.
Mezitím jsem nějak podvědomě zaznamenal divné rány, ale přisuzoval jsem je bouchání plechů (v silném větru) rozpadajících se hangárů bývalého klecanského kasína (kasáren). Ladím si pitotku a kde se vzali tu se vzali, HROMADA MYSLIVCŮ!
Byl jsem dost překvapený, protože jsem se původně opravdu soustřeďoval na přípravu letadla ke startu. Asi deset chlapů v zelených hubertusech s bouchačkami vytvořilo řadu podél linie mých špagátů a vzhlíželi do zarostlého prostoru směrem ke Klecanům.
Proti nim šla další rojnice. Když jsem viděl ty brokovnice a odhodlané výrazy, vzpomněl jsem si na černou kroniku (kolik myslivců se za rok navzájem omylem(?) odpráskne). Do toho nestartuju, nejsem blázen. Zalezl jsem do auta a značně nejistý čekal, co bude následovat. Hlavně trčely na všechny strany, ale zajíc ani bažant, nikde nic!
Přibližně po čtvrt hodině se obě rojnice přibližovaly k sobě a já mezitím přemýšlel, co by sedělo, kdyby někde vystartoval zajíc. Nechápu, kam by stříleli, protože všude byli lidi.
Z ničeho nic ze křoví vyběhl zajíc a pelášil směrem k mému autu. Tady jde do tuhého, ten ušák se úplně zbláznil! Naštěstí v posledním okamžiku hodil kličku a zdrhal do vysekané plochy směrem k bytovkám. Prásk, prásk, prásk! Normálně po něm stříleli, jak smyslu zbavení, ale zajíc pelášil dál.
Ihned mě napadlo „jo bobe, tys s nima pěkně vydrbal!“ a upřímně jsem se začal smát. Snad třicet myslivců mělo políčeno na jednoho zajíce a ten jim zdrhnul! Regulérní komedie. Když jsem viděl, jak se vzdalovali v uspořádané koloně a mizeli za horizontem klecanské silnice, připadal jsem si, jak po zhlédnutí nějakého ázerbajdžánského absurdního filmu.
O lítání Vám napíšu příště, taky to stálo za to!
AUdálosti na světové scéně nemůže rušit obyčejné lidi. Lidé se obávají, a cítí úzkost nejistotu a dokonce i strach. A jediní lidé, kteří vědí, kde vždy věří.