Letošní mistrovství České republiky F3B bylo ohrožené potom, co byl zrušený závod Světového poháru F3B v Jeseníku. „Republika“ byla totiž součástí zmíněného Jeseníku. Nakonec jsme se dohodli, dali hlavy, ruce dohromady a mistrovství jsme uspořádali na pěkném (a poněkud šikmém) letišti v Žamberku.
Díky patří tedy dvěma Honzům a Michalovi; Honzovi Kohoutovi za zprostředkování místa, Honzovi Stonavskému, že přijel ve svém volném čase nám celou soutěž „odředitelovat“ a Michalovi Behenskému, který mezi lítáním musel zadávat, kontrolovat a tisknout výsledky, ufff, nechtěl bych to dělat.
Celkem se nás sešlo dvacet jedna pilotů z toho pět z Polska. V sobotu ráno jsme začali až po desáté dopoledne, protože nás zdržela ranní mlha. S ohledem na limitovanou dohlednost jsme zahájili úlohou rychlost. Závod začal tedy dost zostra, protože v úloze rychlost (4 průlety mezi bázemi v nejkratším čase) se v F3B právě často rozhoduje o konečném výsledku. Čekaly nás ovšem ještě téměř dva dny soutěžení, a tak prostor pro nečekané zvraty byl dostatečný. A že je jich bylo…
S rozpuštěnou mlhou se obloha potáhla blankytnou modří a termické mraky slibovaly aktivní vzduch. Hodně pilotů se opět přesvědčilo, že úloha termika (10minut/přesnost přistání) může znamenat značnou komplikaci v cestě k úspěchu. Byly skupiny, kde 3-4 minutové lety nebyly výjimkou.
Noc ze soboty na neděli byla jasná a pěkné počasí v neděli bylo i s ohledem na předpověď tedy 100% jistotou. V neděli se situace opakovala a termika některým z nás hodně zavařila. Já jsem v poslední termice spadl během necelých 4 minut, zatímco ostatní se smáli a hledali své stroje ve stratosférách. Honza Kohout (můj navigátor) nevěřícně kroutil hlavou a nechápal, jak se to mohlo stát. V tom okamžiku jsem o vedení v závodě přišel a pozici si vyměnil s Petrem Fuskem.
Zatímco ostatní si užívali stratosfér, já byl během necelých 4 minut dole. Opadání kolem -4m/sec. Někde se vloudila chybka do systému… Ten druhý start je již opakování.
Hned po mé skupině jsme si s Honzou vyměnili role (já navigátor) a situace se opakovala s tím rozdílem, že Honza naletěl ještě o minutu méně! Po chvilce, kdy odezněl šok jsem se už jenom smál (Honzovi to trvalo trochu déle…). Prostě to tak je; zářez přijde z té strany, kde to nejméně čekáš.
S ohledem na časový plán závodu před námi byla už jen finální rychlost. Odstupy mezi piloty na předních pozicích byly dostatečné na to, aby nebylo třeba očekávat nějaké zásadní zvraty. Opět chybný předpoklad. Petr Fusek v poslední zatáčce na rychlosti „seknul“! Bylo to neuvěřitelné, ale stává se to i v lepších rodinách. Já svoji rychlost letěl „standardně“ a tak jsme si opět s Petrem pozici na prvním místě v konečném součtu vyměnili. Myslím si, že to byl velice zajímavý závod do posledního okamžiku, kdy nikdo v celém startovním poli (nejen na prvních místech) nedaroval nikomu ani jeden bod zadarmo.
Chtěl bych zmínit ještě několik pilotů. Wojta Drzymala je velkou nadějí polského F3B. Na toho kluka koukám se vzrůstajícím respektem. Je obdivuhodné, že kolem sebe drží i partu juniorů, kteří se nebojí jet i na závody Světového poháru. Tleskám.
Sledoval jsem mnohé naše piloty a potvrzuje se, že pokud jezdíte po závodech Světového poháru, tak se to ve výkonech dříve nebo později musí projevit. Nechci mluvit o veteránech českého F3B, mluvím o Ivkovi Matějů. Sledoval jsem jeho rychlosti a byl jsem nadšený. Výborná trajektorie letu bez zbytečných korekcí. Pokud se k tomu přidá trochu dravosti, drzosti (točení na B) a možná i trochu víc balastu do křídel, tak to bude super. Držím palce Ivku.
Je perfektní, že liberečáci Mirek Blažek a Jirka Zobal sebou vzali do týmu Aleše Pastucha. Aleš zkusil závody F3B poprvé a tak mu patří velký potlesk, že se nebojí vlka (natož F3B), ničeho. Těším se, že Tě Aleši uvidíme na nějakém dalším F3B závodě příští rok.
Pár slov bude patřit i Frantovi Bayerovi-legendě českého F3B. Přátelé, v 79 letech (!!!) být schopen zaletět celý F3B závod, případně na průletech vykostit všechny soupeře a v celkovém pořadí se umístit uprostřed startovního pole, to je hodné hluboké poklony. Franto, veřejně se Ti omlouvám, že jsem na tebe jednou při navigaci nepěkně zakřičel, ale já to kolikrát s pilotem v tom kalupu prožívám ještě víc než pilot sám… (třeba lepší než navigátor „leklá ryba“). Franto, na shledanou v Roudnici.
Aby celá akce nebyla finanční nesmysl (a startovné v akceptovatelných mezích) je zásluha Svazu modelářů České republiky; děkujeme.
Na konec velké poděkování a obdiv určitě patří i zvoníkům. Mlaďoši, kteří ve velké většině zvonili poprvé a naprosto bezchybně. Opravdu jsem kulil oči.
Za fotografie děkuji Vaškovi Šedivcovi.
Výsledky MČR-F3B-2018-Žamberk (PDF)
Veliká gratulace vítězi. 🙂
Díky Tomáši