Kulmbach a Mladá Boleslav

Od mého posledního článku už nějaký ten měsíc uběhl, a tak jsem sbíral materiál na další, prostě až bude psát o čem nebo o kom. 23-24.7.2016 jsem se zúčastnil tradičního závodu v německém Kulmbachu. Vzhledem k termínu na konci července zde bývá obvykle pekelné vedro. Na rozdíl od zázemí, které máme k dispozici v Jeseníku (sprcha, bar, toalety) zde z tohoto komfortního vybavení není k dispozici nic, ani elektropřípojka. Letos bylo naštěstí přijatelných cca 26°C.

[Automatická prezentace]

Roman Vojtěch měl dovolenou, takže jsem přijel na závody sám, domluven na spolupráci s belgickým týmem. Sice během závodu přijímám informace od pomocníků a navigátorů v angličtině, nicméně informace jsou to velmi kvalitní. To, že belgický tým jsou profíci, to vím , není to poprvé co jsem s nimi létal, letos mi ovšem jejich preciznost opravdu vyrazila dech. V sobotu večer jsme na tom s Denisem Duchesne celkem dobře, oba jsme v první desítce, a tak jdu v neděli ráno letět vzdálenost, celkem dobře naladěn a vidím jak před mým letem Isabel Medard stojí u světelné tabule a čte anglicky letové časy, přestože nikdo z našeho týmu neletí. Krom toho anglicky se baví pouze se mnou, se zbytkem týmu se samozřejmě baví francouzsky. Je mi to divný, tak se Isabel opatrně zeptám, co že to dělá. Odpovídá mi, podívej Honzo, jste teď s Denisem oba v první pětce, ty jdeš letět vzdálenost, tak si tu trénuju anglicky čtení časů, abych Ti to nepokazila. Přemýšlel jsem co na to odpovědět a nevzmohl jsem se na nic víc, než „mersí“.

Ze závodu si pamatuju, že jsem celému belgickému týmu házel letadla, tedy za víkend cca 60 hodů. Dobrý trénink. Při termice druhého kola mám v sedmé minutě asi 15 metrů, podstatě jsem „na lopatě“. Okem letitého F3J matadora přehlédnu oblohu, identifikuju, že jeden model to tam celkem má, v deseti metrech začínám zakružovat, jsem zachráněný.

Při úloze vzdálenost pozoruju Denise, profesora této disciplíny a zjišťuju, že se budu muset naučit létat rovně, preciznost a čistota jeho pilotáže je velmi inspirující. Závod graduje v neděli odpoledne, kdy posledních 10 pilotů letí mezi dvěma bouřkami, každé 2 minuty fouká z jiného směru jinou intenzitou, fakt skvělý, posledních 5 pilotů co celkem odskákalo, nakonec končím na osmém místě. V tomto případě první desítku beru, celkem cca 70 závodníků, závod je zároveň mistrovstvím Německa, takže konkurence obrovská. Vyhrál Jens Buchert, Denis je třetí. Spokojeně vyrážím k domovu.

Druhý moment o kterém bych rád napsal pár řádek, je poslední mistrovství světa v kategorii F3J. Koukám na výsledky a vidím, že nejlepší z našich je 15. Jirka Ducháň. Říkám si, no tak se klukům moc nedařilo. Při podrobném pohledu na výsledky vidím, že jsem na omylu. Rozdíl mezi 5 a 15 místem je pouhých 6.9 bodu z celkového počtu 9000 bodů, tedy 9 letů. Tedy rozdíl na jeden let činí 0,76 bodu z jednoho 1000.

Tedy v každém letu prohrajete o cca 0,4 vteřiny a nejste ve finále. To vše měřeno lidmi, časoměřiči s reakční dobou možná půl vteřiny? Píšu to zde již asi pět let, že toto je nesmysl. Velmi poučné bylo povídání s Ivanem Hořejším na F5J závodech v Lanškrouně: Povídám mu Ivane, ten kdo vám kdysi stanovil tu minimální hmotnost F1A modelu na 410 gramů, to byl osvícený génius. Ivan, zkušený to F1A přeborník na to: víš Honzo, každá kategorie, která nemá stanovený minimální váhový limit skončí nesmyslem. Svatá pravda.

Jsem zvědavý, jak dlouho bude ještě trvat, než někdo bouchne do stolu a řekne dost, maximálně 3m model, minimálně 2.5kg. Kdybych tu kategorii ještě lítal, navrhl bych to. Musí být obtížné ten čas nalétat, nikoli shánět za 50 000,- Kč model s hmotností 1kg a rozpětím 4m který to ráno odstojí ve vzduchu za mě. O letu zde již při tomto plošném zatížení podstatě nemůže být řeč. Výsledky posledního MS F3J naleznete zde : http://wch-f3j2016.md-ventus.si/en/results/

Třetí téma, o kterém bych se rád zmínil byl závod světového poháru v Mladé Boleslavi, který v uplynulém víkendu již počtvrté pořádal Pavel Marek a jeho tým. Závod proběhl zároveň jako mistrovství ČR. Protože Michal Behenský byl na dovolené, náš tým doplnil Ivo Matějů a jako pomocník přijel Pavel Strnad, polovina dnes již legendárního tandemu Vojtíšek/Strnad vyrábějícího závodní svahové F3F stroje.

Na spolupráci jsme byli domluveni s tří členným německým týmem Jense Bucherta. V pátek jako vždy stavíme depo, lehce potrénuji, večer kolem půl desáté si jdu lehnout, slyším jak Roman o pár metrů dál  vyřvává něco o maršálu Malinovském, takže je jasné, že závody ho baví, a páteční večer burácí na plné obrátky. V sobotu jsme odlétali téměř 3 kola, končíme před 20 hodinou, na nějaké velkolepé párty už nemá nikdo sílu. Létáme celkem dobře, Roman kolem 10. místa, já jsem 4.

V neděli při úloze vzdálenost nám praská silon, musíme opakovat, přistávám s naloženým modelem po větru co nejblíž k Romanovi, jenže model jede několik metrů po zemi a vjel do bezpečnostního koridoru, čímž si vykoleduji penalizaci 300 bodů. Nakonec se sice vejdu do první desítky, ale žádné nadšení to není. Jednoduchým výpočtem se jasné, že jsem se svou trapnou chybou a ztrátou 300b. připravil o celkové 4.místo a titul mistra ČR, který tímto s náskokem 38bodů získal dobře létající Petr Fusek, třetí místo potom Roman Vojtěch, který je celkově 13.

Sečteno podtrženo, opět se ukazuje, že počet možností, jak zvorat F3B závod, je nekonečný, i když tentokrát jsou výsledky ještě použitelné. Obvykle jsem za první desítku v závodě světového poháru rád, tentokrát jsem na sebe za 10. místo docela rozlobený. Objektivně ovšem vzato je potřeba říci, že pořadatelský tým Pavla Marka odvedl naprosto špičkovou práci. Je běžné, že se občas musí nějaká ta vzdálenost opakovat, protože zvoník ztratí  svůj model, nebo se splete. Tuto situaci jsme zde neřešili ani jednou.

V sobotu večer opět připravený catering, celkem odlétáno 4 kola + pátá rychlost, nepamatuju, že bychom toho na nějakém F3B závodě tolik odlétali. Škoda jen malé účasti 34 závodníků. Kdo přijel musel být nadšený a pořadatelé sklidili zasloužený aplaus.

Doufám, že Pavel Marek příští rok uspořádá další ročník. Absolvoval jsem za poslední roky cca 50 F3B závodů, tento byl organizačně bezkonkurenčně nejlepší jaký jsme kdy letěli. Obrovské poděkování patří také Pavlu Strnadovi, který přijel,  s naším týmem nelétal, pouze pomáhal, měl neustálý přehled o baterkách, silonech. Pavle, půlka našich medailí je Tvoje. Dík. Jirka Tůma se bohužel bodů do světového poháru ani tentokrát nedočkal, ve druhém kole „spotřeboval“ model při úloze rychlost, což je bodově taková ztráta, že ji nahradit v celkovém součtu nelze. Jirko příště to vyjde.

Máme 3 týdny volno, potom zakončení sezóny v Mnichově, přijde čas zhodnotit letošní modelářskou i plachtařskou sezónu.

Čtenáře Lomcováku zdraví Honza Kohout.