Uzavřeno | Bylo to tak někdy v březnu letošního roku, kdy mi Roman Vojtěch volá a povídá : Čau Honzo, chtěl jsem na horským kole přeskočit v lese kládu a ona měla asi jinej názor…no prostě mám utrženou šlachu na prstu levé ruky a posunuté pravé rameno, takže moje účast v letošní sezóně je nejistá a model nehodím ani náhodou…úžasný, to nám ta sezóna skvěle začíná, hlavně že James Bond ze Sochařský trénuje celoročně.
Našeho outdoorového sportsmena nakládám na Letné, aby Lomcovák tým zahájil letošní sezónu F3B závodem v Kirchheimu 23-24.4.2016. Letiště, na kterém se závod každoročně pořádá, se nachází v nadmořské výšce cca 700m. Možná, že i tento fakt přispívá k tomu, že počasí nebylo v posledních čtyřech letech příliš našemu sportu nakloněno. To co jsme v Kirchheimu ovšem zažili letos, to všechny předchozí ročníky suverénně překonalo. V sobotu ráno bylo počasí ještě jakž takž přijatelné, tedy pominu-li to, že bylo 5 stupňů nad nulou. To co následovalo odpoledne a v neděli, je nejlépe patrné z fotografií. Odlétalo se jedno kolo a jedna úloha, což je žalostně málo, tedy o nějaké objektivitě výsledků nemůže být řeč. Pořadatel často posílal závodníky na start v podmínkách, které byly za hranicí regulérnosti.
Tak jako jsem já zde před 3 lety letěl vzdálenost v dešti a vichřici, tak Michal Behenský letos letěl ve sněhové vánici. Od Michala následoval festival sprostých slov. O regulérnosti podmínek si podle fotografií udělejte obrázek sami. Odpoledne pořadatel soutěž přerušil a před zmrznutím nás zachránil Honza Thienel a jeho nové obytné auto, kde jsme našli azyl a uvařili něco dobrého. V neděli sněžení vystřídala mlha. Po letošním ročníku se náš tým shodl na tom, že pokud bude příští rok předpověď počasí nevyhovující, nepojedeme. Přece jenom vynaložit několik tisíc Kč za závod, kde letíte čtyřikrát, většinou v podmínkách kdy riskujete poškození modelu, není asi nutné. Z celkového počtu 70 závodníků obsazujeme většinou pozice mezi 20-30 místem. Hlavně, že máme modely celé, zážitek silný, ale opakovat bychom to nemuseli.
Výrazně lepší podmínky na nás čekaly 18-19.6. v německém Nardtu. Až na pár krátkých přeháněk počasí dobré. Létáme celkem slušně, při druhé vzdálenosti mi praskne šňůra, rychle opakuji, protože Románek je stále zraněný házím si model sám. Mám tedy více „práce“ než obvykle, zapomínám změnit režim letu z přistání na start, druhý pokažený start, startujeme potřetí, to už mi ovšem chybí minuta z pracovního času, ztráta cca 200 bodů. Žádná sláva, naprosto zbytečná technická chyba. Ještě že se model naučil házet Michal Behenský a můžu se tedy soustředit na svou soutěžní práci. Při třetí rychlosti sekám na bázi B, sice všichni říkají že velmi těsně, to je ale nepodstatné, prostě se nezvonilo. Pozitivní je, že i se sekem letím za 20 sec. Další 200 bodů ztráta mě odsouvá až na 30 místo.
Ač se to nezdá, první desítka v pořadí byla v tomto závodě velmi blízko, tak to ani nějak moc neřeším, příště musím být o trochu „opatrnější“. Důležité je, že vnímám svůj vnitřní klid a něco jako vyrovnanost se stavem věcí. Nestěžuji si, beru tuto mini lekci tak jak je. Roman má na kontě jednu pokaženou vzdálenost, jinak létá slušně, podobně je na tom Michal. Dobrý výsledek zaznamenal Petr Fusek, který končí na 11.místě. Dobrá práce.
Zajímavé je, že se na závodě v Německu zvoní na český systém vyvinutý dvojicí Stonavský – Baudis. Zbývá dodat, že polovina zvoníků byla brněnská parta Honzy Stonavského. Pěkný, v Německu, které vyvinulo legendární Deckerův cirkus, se zvoní na český systém s českými zvoníky. To jen potvrzuje skutečnost, že Češi v F3B dávno nehrají druhou ligu. Příjemné zpestření pro náš tým byla dobrá spolupráce s Ivem Matejů a Marcelem Šparlínkem, oba z Ústí nad Orlicí. Uvidíme, jestli je dokázal F3B bacil dostatečně nakazit.
Zabalíme depo a v bouřce se vracíme do Čech, abychom již za týden jeli na další závod světového poháru do Jeseníku. V týdnu stihnu jednou potrénovat, abych si opět zkusil fungoval ve 30°C, ve středu odpoledne stihnu jeden plachtařský přelet na trase Žamberk – Hronov – Bohuňovice a domů (Trať přeletu je dostupná zde : http://www.cpska.cz/public/index3.php?lpg=zobraz_let&let_id=87335 )
Cestou se na hronovské frekvenci potkávám s kamarády Petrem Jiráskem, Tondou Teichmanem a jeho dcerou Klárkou, která je juniorskou reprezentantkou, šikovné to děvče. Na rádiu slyším, že se úplně nedaří podle představ, Klárka za chvíli sedí v poli. Je ale moc fajn, když si můžeme navzájem alespoň trochu poradit, kde to je dobrý a kde ne, člověk si v tom prostoru nepřipadá tak sám.
Počasí jakž takž, před Bohuňovicemi se podmínky horší, najednou mám osm – sedm – šest stovek metrů nad terénem, nikdo nikde, mraky nikde, hmm hmm, jestli to nad tímhle průmyslovým areálem nevytočím , skončím brzo v Bohuňovicích u Ivoše Brumara na letišti na kafi…a mám tu půlmetr, dostřeďují na metr, metr a půl, jsem zachráněný, vracím se kolem Šumperka domů, ještě si trochu zabojuji u Lanškrouna a je tu konečně dokluz, valím to 180km/hod domů, v pořádku přistávám, umyju křídlo od much, vše do hangáru a jedu zabalit věci, abychom se s týmem potkali v pátek ráno v Jeseníku.
Michal Behenský se rozhodl, že našeho Románka dorazí, neboť mu od úterý do pátku plánoval cyklo výlety po Jeseníkách, hlavně mu kluci nehoďte klacík před přední kolo. V pátek odpoledne jsem Romana našel na letišti sice trochu schvácenýho ale živýho. To je dobrý šéfe, zítra při těch 35°C co jsou v předpovědi určitě obživneš. Jak předpověděli, tak bylo. Honza Stonavský, pořadatel světového poháru v Jeseníku nás honil po ploše od osmi od rána do osmi do večera. Když šel v osm večer Pavel Marek Honzovi Stonavskému naznačit, že už toho mají dnes všichni dost, dozvěděl se, že nic nevydržíme a že pokračujeme. Nakonec se Honza přece jen slitoval a po osmé letový den ukončil. Odlétáno dvě a půl kola za den.
Chceš li poznat co je skutečná únava, přijeď na světový pohár do Jeseníků, Jan Stonavský Vás zasvětí.
Zajímavé zpestření bylo přistání několika plachtařů na letišti v Jeseníku, přestože bylo letiště Notamem pro plachtařský provoz uzavřené. Naštěstí to pokaždé těsně dobrzdili před našimi kladkami. Závodit přijelo cca 50 pilotů, z toho jedna dáma a to Iva Baďurová z Roudnice. Chyběla jen legenda legend, Franta Bayer. Iva je jedinou ženou v Evropě, která si troufne na tuto nejobtížnější větroňářskou disciplínu na světě. Skvělé, velká gratulaci Ivo, nejeden závodník se musel poklonit před tvým uměním a hledal tě ve výsledkové listině nad sebou…
Pekelné vedro zpříjemňoval alespoň částečně vítr 3-5 m/sec, který nám ovšem foukal téměř na 90 stupňů z boku. Velmi obtížné podmínky. Musím trochu upravit startovní setup, protože co funguje v Žamberku, nefunguje v Jeseníku. Dávám pozor, abych neopakoval trapné chyby z Nardtu, v sobotu večer jsem třetí. V neděli ale rychlost z třetího kola letím v mírném dešti, čas průměr, celkem tedy šesté místo, i s tím jsem ale spokojený, Roman seknul bohužel na béčku při druhé rychlosti, Michal Behenský létal slušně a tak jsme v týmech čtvrtí.
Petr Fusek je i s jedním sekem na rychlosti ve druhém kole na 13.místě, těsně za body do Světového poháru zůstal Jirka Tůma, holt 300 bodů penalta za bezpečnostní linii při úloze rychlost je znát. Trochu je nám Jirky líto, ale jednou ty body určitě dopadnou.
V neděli v 11 hodin začalo vytrvale pršet, takže vše v dešti balíme a po druhé hodině po vyhlášení jedeme domů, před čtvrtou dopoledne jsem doma, což je naprostý luxus. Jsem rád, únava je znát, před devátou večer usínám.
Tým Honzy Stonavského odvedl jako vždy skvělou práci a závod v Jeseníku se stal v F3B pojmem. Náš tým při závodě samotném fungoval výborně, celkem odladěný stroj, máme ověřený hardware, na který je spolehnutí, pokud jde o modely v soutěžním poli převládá PIKE precision a Freestyler.
Pokud jde o závodění, máme čtyři týdny volno, potom závody v německém Kulmbachu a v srpnu mistrovství ČR v Hořicích.
Za Lomcovák tým Vás zdraví Honza Kohout.
