Závěr F3B sezony 2014

V pátek 29.srpna odjíždíme s Romanem do švýcarského Binningenu na další pokračování světového poháru F3B. Letiště si pamatuji z loňského ročníku, jedno z „nejchytřejších“ v celém seriálu. Poměrně úzké, trochu uzavřené v údolí, lemované 4 metry širokou říčkou skrytou za pruhem rákosu, takže dokud do ní nepřistanete, tak o ní nevíte, což se dvěma pilotům stane osudným. Sjelo se celkem 47 závodníků.

DSCN3535xV noci z pátku na sobotu celou noc leje a tak máme před stanem menší jezero. Tým tvoříme s Thomasem a Reinhardem Dyllovými z Německa. Letíme s Romanem první rychlost, odstartuji Romanovi model, pospíchám za ním na bázi, hlásím výška průměrná, poletíme, Roman ale rozhoduje, že zopakuje, bohužel vlasec na Dyllově navijáku praská, třetí opakování nestihneme v 3 minutovém limitu. Takže za nula. Cítím s Romanem, vláčíme se takovou dálku, pokažený závod kvůli prasklému silonu, který ještě k tomu nebyl náš. No, z tohoto si bereme jasné ponaučení. Já závodem procházím celkem dobře, takže celkové 3.místo je dobrý výsledek. Favoritům se tentokrát moc nedařilo, Martin Herrig až 29.místo, Andreas Bohlen ve 2.kole zničil model. Ve světovém poháru se po tomto závodu pohybuji na medailových pozicích, nicméně vše je ještě rozehrané.

Hned za týden 7.září jedeme na závod, který máme tentokrát nezvykle blízko a to do Mladé Boleslavi na 2.ročník MB cupu. Pavel Marek a jeho tým opět odvádějí skvělou pořadatelskou práci. Jarda Hlávko na pozici startéra opět excelentní. Tentokrát se daří Romanovi a jeho 4.místo v celkovém pořadí je zcela zasloužené. Mě se tentokrát nedaří, při úloze rychlost opakuji start a při náletu do úlohy rychlost se mi režim rychlost nezaktivoval – chyba v přiřazení priorit jednotlivých režimů. Než na to přijdete je pozdě, pokažená úloha. No nic, pořád se člověk učí. V sobotu večer pořadatel zorganizoval raut, kde byly zcela zdarma servírovány řízky se salátem, to nikde jinde ve světovém poháru nemá obdobu. Závod se lítal na nové soukromé ploše, kde bylo možné létat bez jakýchkoli prostorových omezení, skvělé. Závod měl však bohužel jeden nepříjemný zádrhel a to návštěvu bandy zlodějů v sobotu v noci. Několik závodníků přišlo o značnou část vybavení nebo elektroniky. To samé se odehrálo letos na závodech F3B v Jeseníku. Můj mateřský aeroklub v Žamberku pořádal letos v létě závody historických větroňů – ten samý problém , stejný styl provedení krádeže. Co k tomu říct, otřesné, za mých juniorských časů tento problém neexistoval. Dnes je potřeba depo hlídat ve dne v noci. Radši přejdu k dalšímu závodu ……

……a to byl německý Lunen. Stručně řečeno, nedařilo se nám. Roman Vojtěch bohužel v zápalu boje po výletu z báze A na úloze vzdálenost pověsil svého zcela nového Pikouše na strom a částečně jej poškodil. Roman se po této epizodě cítil unaven fyzicky, psychicky ale i finančně a tak se odhlašuje z posledního závodu sezóny v německém Mnichově, takže tam o týden později jedeme s Michalem Behenským sami.

Přijíždím do Mnichova ve čtvrtek brzo odpoledne. Jsem totiž odkojený Vatanenovou školou, to znamená, že na závody se vždy odjíždí v pátek brzy ráno. Nikdy nevíte co se Vám cestou může přihodit, už několikrát se mi časný ranní odjezd vyplatil. Mám rád předzávodní přípravy v klidu, s dostatkem času. Stavím týmový stan, luxusní pozici v depu nám hlídají kluci z německé části našeho týmu. Dostávám SMS od Michala, že přijede až pozdě večer. Nevadí, jsem rád že Michal přijede. Zatím stavím navijáky, depo, natahuji vlasce, kladky, s klukama z německa trénujeme. Pozdě večer přijíždí Michal, něco málo mu vařím k večeři, domlouváme pár organizačních věcí, jdeme spát. Počasí je skvělé, lítáme celkem dobře, držím se v první desítce. Naše spolupráce s Michalem funguje výborně, Frankie z německé části našeho týmu mi perfektně startuje model, takže závod zvládáme i bez Romana. Michalovi se snažím radit jak nejlíp umím, klukům z Německa to samé, většinou po mě chtějí radit na termice, taktiku na vzdálenosti a startovat model.

Mnichov je jediný závod světového poháru, který je třídenní. Konkurence je zde tradičně skvělá, všichni favorité jsou zde většinou přítomni, takové malé mistrovství světa. Kdo uspěje v Mnichově, zapíše se do F3B historie. Fyzicky je závod velice náročný, už v sobotu cítím lehký zánět průdušek, v neděli s horečkou. Naštěstí je ráno mlha, odpočívám, ve výsledkové listině jsem stále kolem 3-5 místa. Před polednem závod pokračuje, odlétáme celkem 4 kola, což je na 90 závodníků hodně. Pořadatelé vyhlašují pátou rychlost, vůbec se mi nechce, říkám sám sobě drž hubu, ty zatáčky trefíš, Michal Šlezingr v biatlonu ty terče taky musí trefit i když sotva dech popadá. Čím je mi hůř, tím líp lítám, znovu čas kolem 15 vteřin, upevňuji 4.místo. Protože slavnostní vyhlášení začíná až po šesté večer, pořadatelé vymysleli, že 40 nejlepších poletí superfinále.

Poprvé v sezóně nadávám, že musím jít závodit. Nejen já toho mám už dost, Petr Fusek při 3.zatáčce škrtl křídlem o zem, model totálně zničený. Pořadatel mě volá do ready boxu, nechápu co se děje. Vysvětlení je jasný, u pilotů v první desítce hledají gyra. Musím model vypnou a zapnout, prý jestli nebude čitelný nějaký iniciační proces. Moc to nechápu, ale jsem rád, že se gyra kontrolují. V závodění jsem jejich obrovským odpůrcem, nemají zde co pohledávat, i když je mi jasné, že to je těžký boj v době, kdy jsou již v některých přijímačích integrována. Jdu na start, letím opět velmi dobře, slyším potlesk, zvoní mi vždy cestou zpět, slyším Michala jak na mě volá že jsem hovado. Čas opět 15 sec. Říkám si o pozici na bedně. Za mnou letí Dany Amici, čas na chlup stejný jako já, tedy zůstanu o pár bodů na 4. místě. Nevadí, v týmech jsme druzí, to je fajn. 4. místo v Mnichově je zatím myslím české maximum. Přede mnou pouze Herrigové, oba světoví šampióni a kouzelník Dany Amici. Michal Behenský nakonec na 50.místě. Vzhledem k tomu, že v podstatě netrénuje, lítal letos dobře. Jsem hodně unavený ale spokojený, usoudím, že v tomto stavu bude lepší nejít na celkové vyhlášení, ale radši jet rovnou domů, Mrzí mě to hodně, ale balím a vyjíždím.

Celkově zatím moje nejlepší F3B sezóna, 3. místo v Eurotouru, 4. ve světovém poháru. 4. v Mnichově, český žebříček jsme vyhrál s přiměřeným náskokem, časem 12.56 držím evropský rekord v úloze rychlost. Co k tomu říct, obrovský dík našemu týmu, Romanovi a Michalovi, za vším spousta energie a spousta práce. Rovněž patří velký díky mým dcerám Kristýně, Blance a Ondrovi Štěpánovi. Právě oni mi odzvonili většinu mých rychlostí a vzdáleností při tréninku.

Zapomněl jsem se zmínit o mistrovství republiky, které opět pořádal Michal Behenský a jeho tým v Hořicích. Tentokrát odváděli zvoníci skvělou práci, závod probíhal hladce. Někde jsem četl, že prý jsem měl smůlu, a tak jsem nakonec nevyhrál, i když před poslední rychlostí jsem vedl. Žádnou smůlu jsem ale neměl, normálně jsem utrhl proudnice při první zatáčce, neboť se letěla po větru, což je méně typická konfigurace. Trochu jsem ještě přiložil balastu, protože jsem si věřil, jenže můj setup pro speed s touto náloží a první zatáčkou po větru byl prostě chybný, člověk se pořád učí.

O tom jsem se naposledy přesvědčil včera, kdy v rámci přeškolení na L23 super Blaníka mi Miloš Ramert z GAC Benešov vytyčil virtuální vymezený prostor pro přistání. Přistávám, přistávám, Miloš mě upozorňuje, že budu dlouhý, přesvědčený o své pravdě říkám že nebudu, dosedám a jdu se na to podívat. Milošovo kritické shrnutí je jasné, bod dotyku jsi přeletěl o 30 metrů, určenou hranici pro zastavení jsi přejel o 10 metrů, takže neprospěl. Jo, 23 super Blaník není K7. Cesta k poznání jak se to dělat má je vždy dlážděná zkušenostmi o tom, jak se to dělat nemá.

Když se Amundsen v roce 1911 vrátil z jižního pólu a ptali se ho jaké to je….odpověděl: studí to. Když ptají mě, jaké to je lítat F3B na úrovni světové špičky, říkám, že to tak trochu diagnóza, spousta práce, vůle, času a peněz. Protože od října 2014 vlastním plachtařský pilotní průkaz, dívám se na vše poněkud z výšky. Uvidíme, co přinese budoucnost.

Něco málo k technice. Můj PIKE Precision je skvělý nástroj, i když cestu jsme si k sobě hledali. Když jsem jej viděl před 4 lety poprvé, neoslovil mě, poněkud menší štíhlost křídla než jsem by zvyklý, takové kačátko. Jak velmi se můj 30 let cvičený vkus na design mýlil. Stačí se podívat na způsob výpočtu reynoldsova čísla, a vše je jasnější, minimálně při úloze rychlost letí na příznivějším Re než se štíhlým křídlem. Tato výhoda bude zřejmě částečně vykoupená klouzavostí při úloze vzdálenost. Do teoretizování se ale nechci pouštět, vliv uvedených parametrů odhaduji na 5%. Vlastnosti při termice jsou skvělé, vleky vynikající. Můj dobrý kamarád z F3B Phillip Kolb odvedl při návrhu skvělou práci. Opravdu mohu doporučit a výsledky to potvrzují.

Čtenáře Lomcováku zdraví Honza Kohout

4 comments to Závěr F3B sezony 2014

  • franta

    Ahoj Honzo,
    gratuluji k parádnímu výsledku a též k Tvému parádnímu spisovatelskému projevu. Rád Tvoje povídání čtu.

    Pokud se týká gyr v modelech, tak ty bych připustil. Odpadly by starosti pořadatelům a podle Romana to nic nepřináší.? Nevím, nezkoušel jsem. Tomáš před lety taky nepřipouštěl mé návrhy na starty na navijáku místo ručního vleku a už to trochu máme. Když se gyra povolí všem, tak jakápak výhoda. Žádné gyro nenahradí skvělého naváděče na přeletech a ani mu nenalezne termiku či na rychlosti včas nezatočí a ani nesedne na bod. Spíše bych preferoval zkrátit lano na navijáku. Ušetří se plocha na letišti a začnou se projektovat nové modely. A přelety budou i zajímavější.

    Využívání vária je sporné. Zakázat hlasový výstup a informaci od pomocníka by to mohlo vyřešit. Model v chumlu se snadno ztratí a i při tréninku, když jsem na placu sám, si to dovolím sledovat max. do 200 m. Ztráta modelu na soutěži je velice snadná, stačí hloupé vyrušení mimo svého pomocníka a model je v trapu. Přišel jsem tak o několik modelů.

    Držím Ti palce do nové sezony. Jen mám strach že propadneš kniplu třeba v Diskusu či jiné orchideji. Ale ta nádhera pod mrakem stojí za to!!

  • Ahoj Františku, děkuji za komentář. Nejsem si jistý, zda si uvědomuješ, že povolením gyra by začaly nové „závody ve zbrojení“. Prvotní funkcí gyra je stabilizace letu. Ovšem hranice mezi letem stabilizovaným a zcela autonomním podle mě vpodstatě neexistuje. Je to jen otázka chytřejšího procesoru který bude data z gyra vyhodnocovat. Takový procesor by potom mohl za pilota na úloze vzdálenost počítat optimální úhel klouzání z dané výšky atd. Rovněž při úloze rychlost by za nás tento procesor vypočítal optimální trajektorii. Integrovat GPS modul do jedné základové desky? Žádný neřešitelný problém.

    Nové závody ve zbrojení by se týkaly programování těchto procesorů. Naše modely, mohutnosti ocasních ploch, jsou vypočítány s vědomím skutečnosti, že těžiště musíme mít před neutrálním bodem. S gyrem toto ovšem nemusí platit. To už můžeme rovnou vozit na palubě termokameru, procesor navede model do indikované oblasti, dle časového programu přistane na stanovený bod v 10.minutě. Úloha termika vyřešená.

    Ne tohle má být zavod lidských schopností, nikoli počítačových autonomních systémů. Na povolení gyra na palubě F3B modelů nesmí nikdy dojít. H.

  • Zdeněk Nespěchal

    Souhlasím s vámi oběma, s Frantou, že pěkně píšeš a s tebou, Honzo, v názorech na gyro.

  • Pavel Safarik

    Honzo, diky moc ze pekny clanek and blahopreji k neuveritelnemu vysledku. To ze jsi dokazal prohanet ty veterany F3B z Nemecka a Rakouska. To je super!!

    Ta discusse o gyrech je slozita. Pravidla jsou jasna ale vymahatelnost nulova. Kdyz sundam logo z prijmace a vypinam a zapinam to gyro na vysilaci jen kdyz ho chci, tak neni boha co me v tom dokaze zabranit. Ta technologie mas tak nejak predhani.