Belgie 2014

V neděli večer cestou ze závodu v Jeseníku zastavujeme s Romanem na čerpací stanici něco málo dotankovat, loučíme se se slovy, tak ve čtvrtek popojedem….Závod v Jeseníku byl zajímavý a chvílemi dobrodružný, zapomněl jsem uvést, že Jirkovi Baudisovi se podařilo vylepšit český národní rekord v úloze rychlost na krásných 13,06sec. Když jsme s Romanem v bouřce v sobotu při závodě přikrývali navijáky a blesky lítali kolem letiště, říkám mu, hele jestli teď budeme mít smůlu, tak budeme mít křížky vedle sebe, ale na naše navijáky prostě pršet nenechám.

P1040847x

R.I.P. od vyhlášeného pražského cukrářství „U Behenských“

Štěstí stálo při nás a tak do dějiště letošního závodu v Belgickém Anthisnes odjíždíme s Romanem ve čtvrtek 3.července ráno abychom navečer byli na místě. Jsme na letišti v podstatě sami a tak s Romanem vychutnáváme pohodu a naprostý klid golfového trávníku. Roman se ujímá grilování, z ledničky vytahujeme plzeň. V pátek ráno trochu trénujeme, odpoledne se totiž letí předzávodní speedcup, 6 kol úlohy rychlost. Vloni jsem byl s Fosou lift třetí, letos s Pikoušem druhý, s průměrem 13.83.sec Vítěž Martin Herrig měl průměr 13.77 a tak jsem spokojený. Roman je s novým modelem na pěkném pátém místě a to s průměrným časem 14.34.

Výsledky speed cupu.

Dobrý začátek, večer uvaříme, potkáváme se s ostatními českými piloty, s Thomasem Dyllou z Německa, se kterým tvoříme tým, promýšlíme taktiku, strategii navijáků a tak.

Světový pohár v Belgii mám ze Žamberka přes 1000 kilometrů, ale mám ten závod rád. Má atmosféru, takovou komorní, přátelskou, místní modelářský klub Crpal má novou letištní budovu, myslím, že moc pěknou, viz foto. Letiště malé, úzké, pečlivě střižené, kolem něj asi 60 ohradníků a podobných atrakcí a o které můžete při přistání vylepšit design svého modelu.

Závod samotný začíná jako obvykle v sobotu v 8:00 ráno. Odlétáme termiku a začíná pršet. Závod se přerušuje. Ve volném čase hrajeme s Bárou a Jirkou Tůmou volejbal, cvičím si jógové cviky na záda. Počasí umožní pokračovat až po třetí hodině odpoledne Roman bohužel seká druhou rychlost, i tak je výsledný čas něco přes 16 sec výborný.

Letím první průlety, soupeři ve skupině celkem normální, nakládám podle síly větru tak akorát, hlásí nám přípravu, jdeme ne start, pozoruju sice, že vítr zesílil o 4 desetiny m/sec, takže bych měl přidat balast, už je ale pozdě, poletím s tím co tam mám. Nechám soupeře odstartovat, máme skvělý start, vynikající výška, máme na soupeře minimálně patro. Taktik Thomas Dylla hlásí : zůstaň v klidu, máme super výšku, Jasný Thomasi, jsem v klidu. Jdeme do báze, plynule sázím průlet za průletem, taktika dobrá, rozpočet taky, nijak to nehrotím, z té výšky bychom měli dopadnout dobře.

Přistanu a koukám jak se vedle nás Francouzi plácají po ramenech a gratulují Philippe Lagrueovi k tisícovce. Sympatický bělovlasý dědulka. Má 24 průletů, my jen 23. Koukáme na sebe s Thomasem a Romanem jestli někde náhodou soudruzi z NDR neudělali chybu. Nechápu, ale Philippe je velký sympaťák, člověk mu to musí přát. Táhnu za zebou Pikouše do depa jak kačera po výprasku. No, zkusím se ty průlety „doučit“. To samé v bledě modrém se opakovalo při letu Thomase, akorát že proti 26 průletům dostal 2. Zase na sebe civíme, nechápeme. Thomas letěl plynule, čistě, opět nejspíš málo balastu. Roman o tisícovku přišel seknutím na posledním průletu, netrpělivost se trestá. No, průlety našeho týmu, žádné oslavy se nekonají.

Morál si spravuji hned při první rychlosti, start dobrý, asi jsme „to trefili“ a určitě byl dobrý vzduch, když dobře trefíme třetí zatáčku, Roman cestou zpátky k áčku hlásí : „masakr“. Když nám řeknou a na display se objeví čas 12.56, trochu nechápu….Dva a půl roku se snažím vybojovat tisícovku v úloze rychlost a pořád nic, několikrát mi těsně unikla, tentokrát ale ne. Zdá se, že je to tisícovka důstojná, Jirka Tůma ve statistikách dohledal, že jde o nejrychlejší čas letěný mimo americký kontinent. No, Romane, to je nějaký podezřelý, čekám kdy přijde průser. Přišel, ale až v neděli, kdy pokračujeme další vzdáleností a rychlostí. Druhou rychlost letím za 14.0, žádný malér, ale taky žádná sláva. Při třetí rychlosti už foukal silný boční vítr cca 5m/sec, takže do toho jdeme s pořádnou náloží, výška skvělá, vzduch taky, celkem to trefujeme a tak Roman po třetí zatáčce zase hlásí „masakr“, je to tak, čas 13.12 je super.

Na vzdálenosti se nám daří, celý tým létá za 1000 bodů. A zmiňovaný průser, tak k tomu došlo na termice, Romana startuju, Roman se střílí, sleduju padák a domotávám. Těsně po výstřelu se ale ozve rána jak z děla a Roman křičí : Ty vole já ho prostřelil !!! No prostě kde se vzal tu se vzal cizí model a zkřížil dráhu Romanovu výstřelu. To co jsem periferně zahlédl byl novoroční ohňostroj nad pražským hradem. Rána a tisíc kousků se rozletí na všechny strany. Energie F3B modelu po výstřelu je gigantická. Zbytek modelu stačil Roman nasměrovat mimo lidi a zřítil se do obilí. Půlku modelu jsme vůbec nenašli. Celé jedno křídlo, leží někde v poli, nikdo nestíhal sledovat kam co padá. Co k tomu říct. Šlo o 10 dní starý, tedy spíše nový model.

Vzpomínám si, jak mi Roman před 3 lety říkal: Když F3B model přežije 2 sezóny, můžeš ho zařadit mezi válečné veterány. Život F3B pilota není procházka růžovým sadem. Thomas Dylla už letos vážně poškodil 2 modely, Petr Fusek letos v Jeseníku Freestylera, já taky nezůstávám pozadu. Před 2 lety právě zde v Belgii mě zradil můj tehdejší 2.4 GHz systém, moje Fosa zmizela z oblohy do údolí ze 170m nekompromisním střemhlavým letem. Vloni v zimě jsem šel trénovat, Fosa se mi ztratila v mraku, našel jsem ji rozbitou pod stožárem českých radiokomunikací, 2 měsíce jsem ji zpravoval abych s ní potom u Pardubic při tréninku rychlosti škrtl křídlem o zem. Trosky které leželi na 30 metrech jsem mohl shrabovat 3 metry širokým smetákem na tenisové kurty.

No a letos na jaře, 3 týdny před začátkem světového poháru mi můj Graupner 24 sdělil, že setupy všech mým modelů jsou v čudu. Výsledky práce za celou zimu se vypařili během vteřiny. Skvělý, za 3 týdny jedeme do Colmaru. Přitom tady na lomcováku to vypadá, že furt jenom něco někde grilujeme, stejky, vínečko, rajčátka a papričky. F3B je překrásný sport, ze všech disciplín tichého letu jednoznačně nejzajímavější, říká se mu formule 1 v oboru tichého letu, stejně tak ale říkám, že to taky diagnóza. No a co, hlavně že si máme s čím a kde hrát.

Vrátím se k závodu, odnášíme trosky Romanova modelu do depa. 5 minut totálního ticha. Roman z posledních 14 dní věnoval F3B 16 hodin denně. Blíží se další déšť. Pořadatel závod končí. Máme za sebou 2 kola + jednu rychlost. Cítím, že můj výsledek nebude špatný. Příchází gratulovat Andreas Bohlen, potom Jirka Baudis. Tuším že to bude dobré. Získávám 1.cenu za nejrychlejší let závodu, 1.cenu za průměr všech rychlostí a 1.cenu za celkové umístění v závodu. Roman by řekl „masakr“ . Já říkám, občas se zadaří. Ale tohle je divný, příště budu zase vděčný za 9.místo, radši začnu trénovat, než se provalí, že to takhle neumím, že nás tady měl vesmír rád. Jak říká Jirka Ducháň, někoho porazit je něco úplně jiného než někoho porážet. Další z našich Jirka Baudis skvělé 4. místo, Petr Fusek 14. H.Stonavský 16. , Jirka Tůma 33.

Celkové výsledky na www.f3b.de

No, půlku auta vezeme ve smutečním, druhou ve svátečním. Cestou domů zajímavé rozhovory, o sportu, o filozofii, o životě. O půlnoci jsme v Praze, vykládám Romana a rozhoduju se, že přespím na ranči u Katky v Benátkách. Vím že mě přijde přivítat Bonie, nejšťastnější pes v čechách, s výběhem asi 2 hektary. Dám sprchu, sednu si ven na schody, jsou dvě hodiny v noci. Nikdy jsem neměl moc rád lyrický řeči o vlahejch letních večerech. Prostě sedím na schodech, Bonie vedle mě, je ráda že má společnost. Já taky. Čumím na oblohu a piju plzeň, kterou jsme chladili cestou v lednici. Radši dám ještě jednu, chutná nějak líp než jindy.

Teď na to 3 dny nešáhnu, musím si ale vyzvednout u Jardy nový trup k mému druhému modelu, to znamená podstatě celý nastavovací kolotoč znovu, těžiště, háček, úhly, setupy na jednotlivé disciplíny, tak měsíc práce. Další světový pohár máme až za měsíc, na začátku srpna. Příští týden se ale s Romanem pojedeme podívat na MS F3J ve slovenském Martině. Náš tým jsem v Sebranicích právě zastihl při nakládce materiálu , viz foto. Tým je evidentně ve skvělé formě.

Přejme našemu F3J týmu, ať se daří.

Čtenáře Lomcováku zdraví Honza Kohout

AUdálosti na světové scéně nemůže rušit obyčejné lidi. Lidé se obávají, a cítí úzkost nejistotu a dokonce i strach. A jediní lidé, kteří vědí, kde vždy věří.

5 comments to Belgie 2014