Jeti DC-16 ergonomicky a kriticky

Nový vysílač od Jetimodel DC-16 svým možná poněkud neobvyklým vzhledem rozděluje RC modelářskou veřejnost na dva tábory. Jedni jej oceňují a jiní zase zatracují. Myslím si, že design je opravdu dost subjektivní záležitost, nicméně už před nějakou dobou jsem napsal, že Šestnáctka je můj šálek kávy. Nic se na tom nezměnilo ani po několika měsících našeho společného soužití. Dnes jsem ovšem nechtěl psát o strohých liniích ala Bauhaus a precizním provedení nového vysílače (na německém fóru jej přirovnali k Leice…). Chci jen stručně srovnat „ergonomii“ a některé typické konstrukční prvky DC-16 a mé stařičké, ale pořád respektované MC-24.

Tělo vysílače

DC-16 je stejně těžká jako MC-24 s LiPo akumulátorem; přibližně 1500g. Je ovšem o 20mm nižší. Provedení asi nemá příliš cenu srovnávat. Sešroubované plechy a umělohmotné bočnice MC-24 versus unibody (vyfrézované z jednoho bloku hliníku) kovové tělo ala MacBook Pro u Jeti vysílače. Vzhledem ke svému přísně „krabicoidnímu“ provedení budete Jetiho trochu s obtížemi zvedat ze stolu. Není kam zasunout prsty. Chlapci od IBM to u svých ThinkPadů kdysi řešili nepříliš vzhlednou, ale přísně účelovou zkosenou přední spodní hranou těla notebooku. Podobnou snahu má i konstrukce DC-16. Spolehlivější je ovšem uchopení za anténu. Mimochodem, který vysílač můžete v klidu a pohodlně popadnout za anténu?

Velkou výhodou DC-16 je i plochá celá horní strana vysílače, která umožňuje snadnější čištění než tisíc hran a záhybů u MC-24. U Graupnera mám všechny samořezné drobné šroubky držící konstrukci pohromadě lehce orezlé; ruce se Vám prostě v F3B potí, protože o horory není nouze (úsměv). Jak dlouho vydrží nějaká forma eloxu (?) u Šestnáctky Vám dám vědět za 10 let.

Před pár dny jsem některé lety končil již po setmění (stmívá se brzo, 16:30 tma jak pytli) a na namočených rezervních špagátech byl led. Neměl jsem pocit, že by mi prsty k DC-16 přimrzaly, ale umělohmotné bočnice MC-24 budou určitě milosrdnější. Vždy je něco za něco… Přemýšlel jsem o polepení některých částí Jeťáka sametovou samolepicí fólií, která by mohla zmírnit pocit chladného kovu. Polepit si ale Leicu nějakým PVC blivajzem…?

Háky+zavěšení na krku

Jeti použil háky, které jednoduchým a spolehlivým způsobem umožňují nastavit sklon vysílače. Podle toho jaký otvor pro závěsnou karabinu zvolíte, tak můžete mít požadovaný sklon vysílače. MC-24 to neumožňuje. Graupnerovic rodině zazlívám u háků jednu věc. Kdysi dávno vymysleli hodně špatně celý mechanizmus zavěšení, to bych ještě bral. Ne vždy se vše povede napoprvé. Háky jsou nestabilní, umělohmotné zámky fixující je v dané pozici praskají se železnou pardon umělohmotnou pravidelností. Co mě překvapuje, že se nikdy ani nepokusili tuto hodně problematickou část konstrukce MC-24 inovovat.

Pokud se podívám na robustní provedení háků u JETI, tak chci věřit, že těmto problémům se určitě vyhnu. Háky na Jeti mají ovšem ještě další vychytávku. Když je totiž sklopíte, tak vlastně chrání kniply třeba v kufru před poškozením. Dokonce na sklopené háky můžete vysílač položit vzhůru nohama (třeba když chcete odšroubovat spodní kryt). Zde tedy dávám Jeti velkou jedničku, výborný nápad.

Já provozuji pultové vysílače možná trochu nezvyklým způsobem. Pult nepoužívám. Nepotřebuji ho, resp. mi překáží. V případě DC-16 jsem zkusil i provedení s pultem. Tam už tolik nejásám, protože háky byly připevněné v umělohmotném výlisku a docela se viklaly (i po tak krátké době co je DC-16 na světě?). Jsem tedy spokojený se dvěma páry 4mm vysokopevnostních imbusových šroubů, které jsou upevněné do masivního hliníkového těla vysílače. Tam se nic „vyžvejkat“ snad ani nemůže. Zde je další inspirace pro možné řešení opěrek rukou a madla.

Displej+tlačítka

Zdá se, že v Jeti mají „modré období“ za sebou. Tentokrát na nás tedy nezkoušejí žádné na světle naprosto nečitelné dálně východní excesy. Displej je na slunci perfektně vidět a pokud s Vámi manželka kvůli pozdnímu návratu z letiště nemluví, tak si večer pod peřinou můžete pohodlně nastavit i odpovídající podsvit a užít si do sytosti výborných programovacích schopností DC-16. Volit můžete i požadovaný interval zhasnutí.

MC-24 má rovněž dobře čitelný displej na slunci, ovšem nedosahuje kvalit DC-16. Technologie přeci jenom za tu dobu pokročily. U Graupnera je třeba ovšem zmínit jednu podstatnou vadu; displej máte těsně u břicha a jeho čtení bylo vždy poněkud problematické.

Obrazovku Jetiho máte před sebou v plné kráse a ani mi nechybí občas někde zmiňovaná nemožnost displej naklápět, zbytečné. O čem přemýšlím, je použití matné(!) ochranné folie. Opravdu nechápu proč je dnes všechno lesklé a tak upatlané. Tím jsem Vám naznačil vadu krycího plexiskla DC-16. Nechci tím samozřejmě říct, že Graupner má plexi matné. Být Jeti, tak jako doplněk nabídnu přesně vystřiženou kvalitní matnou fólii na displej. Tak totiž fungují profíci, co mají zmáknutý marketing.

Jsem rád, že Jeťáci nezvolili nějaké bublinkové klávesy, „šmoulecí“ kroužky (MC-32, MX20 apod.) nebo podobné „uchylárny“. Na DC-16 najdete poctivá hliníková tlačítka (pod kterými je asi bublinková klávesnice; smích) a perfektní ozubené 3D točítko. Vše najdete dokonce hmatem a stisknete i v rukavicích. Vždycky si při této příležitosti vzpomenu na jednoho kamárada, jak „švidrá“ na svoji Futabu FX-40 a její high-end barevný, nečitelný, dotykový (v tomto případě navíc rezistivní) displej a snaží se nehtem něco stisknout. Před nějakým časem jsem zde odkazoval na nový projekt od Weatronic, který evidentně přinejmenším v renderu počítal s kapacitním dotykovým displejem. Přátelé od Jeti děkuji, že jste zůstali stát nohama na zemi!

Když je tedy ještě řeč o bublinkových klávesnicích. Kdysi když jsem si donesl novotou vonící MC-24 za 48.000,-Kč domů, tak jsem klávesu Enter procvakal asi za tři měsíce. Ke cti dnes již neexistujícího HobbyTeamu, je třeba dodat, že byla vyměněna (s poněkud kyselým obličejem) a slouží dodnes.

Přepínače+přepínače v kniplech+kniply

Přepínače. Zde si myslím, že MC-24 je na tom o trochu lépe. Máte větší prostor a tedy i možnosti si rozmístit jednotlivé přepínače podle svého. Rovněž kvalita použitých přepínačů u Graupnera je evidentně vyšší. Obávám se, že tomu odpovídala i cena.

U DC-16 máte plně obsazené všechny otvory pro přepínače a přidat již nic nemůžete. Např. mně nevyhovoval mžikový spínač (bez aretace) resp. jeho poloha při rozepnutém stavu; páka byla dost daleko. Přepínač jsem tedy na desce plošného spoje přehodil (odsávačka, pájka…). Nyní jsem spokojený. Některé přepínače jsem zatím odstranil, protože byly příliš blízko u sebe. Potřebuji jistotu, že volím správný přepínač. V F3B na to máte zlomky vteřin.

Jeti přepínače se v osách, kde jsou usazené vlastní pochromované páky, poněkud přetáčejí  a občas mám nepříjemný pocit, že je povolený v uchycení do těla vysílače. Je to ovšem jen optický klam. Pokud si budete chtít pohrávat s umístěním přepínačů, tak si nezapomeňte koupit speciální klíč.

Moje MC-24 má ovšem jednu naprosto zásadní vychytávku týkající se přepínačů, ale vzhledem k funkci tohoto prvku, budu o něm mluvit až v kapitole týkající se trimů. Podobné řešení nemá ani DC-16 ani jiné rádio, které znám.

Už na MC-24 jsem si zvykl na třípolohové přepínače v obou kniplech. Bez nich už prostě lítat nemohu, protože přepínat některou ze svých 28 letových fází (pouze 7; úsměv) jinak nestíhám. Rozdíl v tuhosti, délce chodu ani v ničem jiném rozdíly mezi Graupnerem a Jeti nespatřuji.

Někdo by mohl diskutovat o délkách kniplů. U obou rádií jsou stavitelné a našel jsem výšku, která mi plně vyhovuje. Rovněž tuhost kniplů lze nastavit, tak aby mi padla.

Ten mžikový spínač u prostředníku měl klidovou polohu původně opačnou. Měl jsem problém na něj dosáhnout. Otočil jsem ho (odsávačka+pájka). U MC-24 nic pájet nemusíte. Přepínače si natočíte jak chcete.

Proporcionální prvky

MC-24 má na středové konzole tři tahové potenciometry. Je zajímavé, že někteří piloti na DC-16 shledávají jednu podstatnou nectnost; právě chybějící tahové potenciometry. Zde jsou totiž jen dva otočné a dva „pákové“ na boku těla vysílače. Je krásné zjišťovat jak „jeden rád holky a druhý zase vdolky“.

V životě jsem tahové potenciometry na MC-24 nepoužíval. Nebyl jsem je schopen po hmatu rychle najít, natož určit polohu běžce. Nejen v F3B není čas někde šmátrat po vysílači případně spouštět oči z modelu. Pro mne jsou takové tahové potenciometry prostě nepoužitelná záležitost.

Otočné potenciometry na DC-16 mi vyhovují a pomalu si na ně zvykám. Po hmatu je již najdu a dokonce si můžete naprogramovat libovolné zvuky či hlášky na jednotlivé polohy běžců.

Výjimkou u MC-24 byl Ozi knoflík, který jsem kdysi v Číně odkoukal od Johna „Tasmánského ďábla“ Skinnera. Ten ale se standardní výbavou MC-24 nemá nic společného. Řekl bych, že jeho funkčnost je dokonce lepší než u knoflíků Jeti vysílače. Je pro mne dosažitelný přirozenějším způsobem (skloněná horní hrana MC-24) a díky „ploutvičce“ je snazší odhadovat jeho polohu/natočení.

Přemýšlím, jak podobnou „ploutev“ nabastlit do DC-16 knoflíků, ale elegantnější (a odpovídající možnostem Jeťáka) by bylo třeba pípání nejen v nulové poloze proporcionálního prvku, ale i po nějakých krocích. Snažím se Jeti vývojáře o tomto přesvědčit. Zatím bezúspěšně.

DC-16 má i boční pákové potenciometry. Pro palcové vysílače dávno běžná věc, pro mne fantastická novinka. Ergonomická dosažitelnost těchto ovladačů je ovšem u Jeťáka pro mě zatím trochu neznámou. Myslím, že tyto ovladače mohly být více vepředu. Nějak tu ruku nemohu správně poskládat. Prozatím jsem dolepil na oboustrannou fólii „ploutvičky“ z tišťáku. Hledám optimální řešení, tak jako jiní.

Trimy

Nakonec jsem se tedy dostal k tolik „kontroverzním“ trimům DC-16, kvůli kterým původně celý tento článek možná vznikl.

Na MC-24 jsem trimy v podstatě nepoužíval. Graupner má trimy ještě mechanické a to znamenalo, že byly „globální“. Nebyly přiřazeny jednotlivým letovým fázím. Takový trim je ovšem pro mě úplně k ničemu. Vytrimujete si letadlo do Termiky, přepnete na Vzdálenost a všechno je jinak. Tudy tedy cesta nikdy nevedla.

Pokud i třeba pominu v předchozím odstavci zmíněný zásadní fakt, tak ergonomická dosažitelnost trimů u MC-24 byla pro mne rovněž velkou hádankou. Trim jsem musel uchopit mezi palec a ukazovák. To ale znamenalo v podstatě pustit knipl, ať už levý nebo pravý. V úloze Termika možná představitelné, v jiných fázích letu těžko.

Graupner v jedné z kdysi posledních uvolněných Mega ROM vymyslel geniální věc. Třípolohový přepínač pouze se středovou fixní polohou. V programu jste si nastavili, zda jej chcete použít pro trimování výškovky nebo křidýlek. Byla i možnost s ním simulovat 3D tlačítko (inc+/dec-).

Měl jsem ho umístěný na levé ruce poblíž prostředníku. Stačilo tedy klepnout párkrát dopředu a bylo potlačeno. Několikrát přitáhnout a bylo nataženo. Odpovídající hodnota tohoto „digitálního“ trimu se ukládala ihned do aktivní letové fáze. Jednoduše geniální, geniálně jednoduché. Nikde jsem nic nehledal, nikde nervozně nešátral. V Tichém letu 99% času trimujete právě výškovku.

Takový přepínač DC-16 nemá. Jsem tedy nucen se zatím spokojit s trimy „do kříže“. To že jsou všechny pohromadě považuji za výhodu. Palcem „zajedu“ na střed kříže a už jen zvolím kterou osu chci trimovat. Jak jsem ovšem už psal, trimuji pouze výškovku, protože lítám s rovnými letadly. Všechny ostatní osy (motor-brzdy, křidýlka, směrovka) mám z bezpečnostních důvodů vypnuté.

Samozřejmě, že u Jeťáka si můžete díky modernímu sw zvolit téměř libovolný prvek jako trimovací. Od potenciometrů až po logické spínače. Stejně to ovšem zatím neřeší můj problém, protože nemohu pouštět během letu výškovku, kterou držím mezi ukazovákem a palcem.  DC-16 tedy na geniální páčkový trim MC-24 zatím nemá.

Závěr

Když jsem přemýšlel za co vyměním starou a dobrou MC-24, rozhodoval jsem se dlouho. Vysílače měním jednou za 15 let a uvidím, zda jsem s DC-16 udělal dobrý krok. Je z toho všeho nějaký závěr? Žádný, vše je otevřené. Určitě Vás napadne, že srovnávat dvě rádia s věkovým odstupem skoro 15 let je pochybné. Nemyslím si to.  Od rádia chci pořád to stejné, aby mi sedělo. Snažil jsem se tedy porovnat DC-16 a MC-24 z mého čistě osobního ergonomického pohledu. Příště Vám možná sdělím něco o použití kaskádových mixů (Master Link/Slave Link) ve vysokovýkonných větroních. Libůstka na DC-16.

Za rok v tuto dobu čekejte další text. Napíšu Vám, jak DC-16 uspěla/neuspěla v té nejnáročnější sezóně co v Tichém letu existuje. F3B rulez! (mrkanec)

P.S. Zvídavé jedince mohu potěšit nebo rozesmutnit informací, že DC-16 jsem si koupil za vlastnoručně vydělané peníze. Nejsem tedy firemní ani jiný pilot firmy Jetimodel.

AUdálosti na světové scéně nemůže rušit obyčejné lidi. Lidé se obávají, a cítí úzkost nejistotu a dokonce i strach. A jediní lidé, kteří vědí, kde koupit Genericky Cialis vždy věří.

28 komentářů Jeti DC-16 ergonomicky a kriticky

  • Ahoj Romane,
    bezvadný článek z praxe od praktika. Moje postřehy nejsou tak sofistikované, nemám takové modely, abych se dokázal přiblížit programovacím a ergonomickým limitům DC16. Snad jen… Jen namátkou – uvítal bych, možnost přidělit okamžité telem. hlášení vybrané hodnoty na více spínačů (tzn. spotřebovanou kapacitu na jeden spínač a aktuální výšku na jiný spínač – je jich tam dost…), teď je možnost pouze „kolovrátku“ na jednom spínači, nebo okamžité spouště, která je pouze jedna a společná pro všechny chtěné hodnoty. to jen co si teď tak honem vzpomínám.
    Dále mi trochu vadí, že nejde vypnout jméno modelu zabírající velkou část „cenné“ 1. obrazovky.
    Když jsem teď létal v zimě, měl jsem se zmrzlými prsty po hodině letu problém rozeznat po hmatu trim. Otázka ovšem je, jestli bych za daných okolností lépe nahmatal jakýkoliv jiný trim…
    Překvapivě dost lidí řeší chybějící, na plášť vyvedený PPM výstup kvůli simu nebo režimu učitel-žák.
    Já používám DC-16 v režimu učitel-žák v překvapivé kombinaci – s T9x s JETI modulem.
    Údajně bude v dalším FW sekvencér. Pro mě to bude vítaná věc. Nedávno jsem řešil zaklápění pylonu do trupu větroně. Chtěl jsem, aby na cvaknutí spínače zastavil motor (jinak standardně ovládaný plynovou pákou) a po dané době se danou rychlostí pylon složil do trupu. V trupu motor nelze spustit. Při přepnutí spínače na druhou stranu jsem chtěl, aby pylon relativně rychle se vyklopil z trupu a tím se i uvolnila funkce „přípustě“ motoru. Toto vše v určitém letovém režimu.
    Ve vysmívaném opensource FW je toto záležitost na chvilku. U DC16 jsem se pěkně zapotil. Případný sekvencér by byl pro podobné případy darem z nebes, resp. z JETI 🙂
    Tož ať se dílo daří!

  • NuClear

    Rad jsem si precetl na Lomcovaku pekny clanek. Pripomelo mi to casy, kdy byl Lomcovak spolecne s RCmanii jedinou studnici modelarske moudrosti a pobaveni. To je nostalgie! Furt to jeste v sobe Romane mas.

  • BM

    Chcel by som sa spýtať ako je to s dosahom… zopár rozbitých modelov, na Jeti som už videl, vyriešilo už Jeti tento problém , DC 16 je excelentné rádio a dúfam že toto je už vyriešené .

    BM

  • …byl jsem lítat s DC-16kou zatim 4x (cca 5 hod čistého času v luftu), no počasí opravdu nic moc, vzdálenost 2m větroně od sebe bych odhadoval tak kolem 400 m a žádné problémy nebo varování ztráty signálu se nekonalo 😉

  • BM

    No poslat F5J alebo F3J model 1-2 kilometre daleko nie je až taký problém,jedná sa skor o takeho vzdialenosti

    BM

  • Marek Vrzák

    …jo, jo, chápu, ale bohužel tak bystrozraký nejsem abych lítal tak daleko, kort v tom počasí co bylo, ale taky by mě zajímalo jestli už to někdo testnul s větším strojem ten kiláček popř. více 😉

  • BM

    No na takyto test cakam,Futaba toto zvlada na 100% ale,ta plastová krabica……….

    BM

  • BM: Byl jsem určitě více než 1km s Duplexem a bez problémů. Přijímač 8-mi kanál.

  • nazdar Romane, díky za článok.. pre mňa o to hodnotnejší, že som na tom podobne ako ty – pred asi 15 rokmi som sa stal šťastným majiteľom MC24 a odvtedy beriem toto rádio ako etalón čo sa týka nielen sw ale aj hw. moje skúsenosti sú podobné ako tvoje – nepoužitelné ťahové poťáky a geniálne otočné ako to voláš Ozi knoflíky (používam 3 na trimovanie alebo mixovanie) už asi druhý tretí rok hladám možnú náhradu na 2,4GHz, ale zatiaľ ma nič rozumnejšie nenapadlo, ako dať jeti modul do MC. Proste žiadny poctivý pulťák sa od čias MC24 nespravil. až teraz Jeti. mechanické spracovanie sa mi páči, mám rád poctivý kus materiálu v ruke. čo sa týka výdrže eloxu – to je zatiaľ lotéria, pod spotenými rukami… ale to sa dá prežiť. Software sa mi zdá tiež slušný a pritom schopný vývoja. Jediné, čo ma zatiaľ brzdí je séria príspevkov na „mojehobby“, podĺa ktorého je jeti nespoľahlivý v helinách – čo je u mňa dosť podstatné. Nasadil som ju do nejakých malých elektrovrtuľníkov – bez problému pár rokov, ale mám strach dať to do veľkej elektromakety…. takže ešte stále zvažujem a mydlím moju staručkú MC24 🙂
    V každom prípade eśte raz dík za článok a idem ďalej blúdiť netom a hladať skúsenosti mixéristov …
    Veľa zdaru
    Peter

  • Petr Hulík

    Ahoj,

    je pravda, že jakýsi „popisů“ je o DC16 napsáno už dost. Tenhle je pro složitější nastavování určitě nejpřínosnější a pěkně zpracovaný. ALE jak zmínil BM, problémy rozhodně byly (jsou?). Mrzí mě, že o tom již málo kdo chce mluvit/psát, asi z obav šíření pomluv atd. Ovšem co si budem povídat pro velký počet uživatelů jsou vzdálenosti kolem 400m dostačující a tvrzení, že je „spojení“ v pořádku je od těchto testerů bezcenné. Bohužel výskyt problémů je jaksi náhodný a těžko ověřitelný. Nic není dokonalé a čekal bych nějaké (i když velice sporné) informace o problémech spojení, které Jeti mělo/má?

  • Člověk napíše drobný článek o „možná pěkných čudlících na možná pěkné hliníkové bedně“ a za jeden jediný den si ho přečte bez jedné stovky dva tisíce lidí. Ptám se sám sebe proč? Tady bude určitě prostor na zamyšlení pro rozsáhlé PR oddělení firmy Jeti model. Diskuze se stáčí směrem, který je úplně off-topic celého článku. Tajně jsem doufal, že k tomu nedojde. Připouštím, že to bylo naivní.

    Přátelé, já Vám neodpovím na Vaše, ať už přímo či nepřímo vyslovené rozhořčené otázky, typu „…a co Karel, jak to, že spadl na Jetiho!“ Opravdu nevím, proč se Karel sesypal. Rovněž netuším, proč se Čestmír skácel letos už podruhé na Futabu a Bivoj potřetí na Multiplexe. Já u toho nebyl a i kdyby, stejně bychom nemuseli problém odhalit. Nevím proč se Lojza, který si přechodem na Hott od Jetiho tolik sliboval, tak nervózně kroutí v pase, když na něho Hott pokřikuje, že přijímač se už do vysílače nedospísknul. Myslel si, že s Hottem to není možné? Viděli jste někdy umístění antén v F3B modelu?

    Poprosím Vás o jednu věc. Popište přesně problém. Doložte to záznamy třeba palubního napětí, výšky, výchylek serv nebo logem antén od přijímače. Vše doplňte rozborem možných příčin a ukončit to můžete i závěrem, který jste z toho udělali. Přidat můžete názory svědků události. Pečlivě si to tady všichni přečtou. Buďte systematičtí. Nebuďte povrchní ve stylu sáhodlouhých a nic neříkajících vláken na jiných diskusních fórech. Mockrát Vám děkuji, že si to vezmete k srdci a udržíte jinými tolik obdivovanou kultivovanost a věcnost diskuzí na tomto webu. Nezapomeňte přidat špetku humoru, aby to tady nebyla taková „suchárna“. Oceňuji ty, kteří se zde nebojí podepsat pod svůj příspěvek plným jménem.

    Já mám v „kauze Jeti“ docela jasno. Se starým Duplexem (MC-24+TU) jsem v životě neměl jediný problém týkající se dosahu. Troufám si o sobě tvrdit, že nejsem nedělní letec a ani nelítám kolem kandelábru v naší ulici. Příběh s DC-16 je trochu složitější a zatím neuzrál na to, abych zde přitakával na oslavné či poplašné zprávy. Toho se ode mne nedočkáte. V Jeti udělali maximum, aby vyřešili některé mé podněty týkající se nejen dosahu. To na nich oceňuji(!) Lítám s GPS, kvůli logům antén jsem si koupil JetiBox Profi (pravda, antény mohla logovat Šestnáctka, mají v Jeti strach tuto funkci uvolnit?). Vytvářím si na vše názor a dělám maximum, abych se v celé záležitosti orientoval. Uvidíme…

    …a nyní k některým Vašim příspěvkům

    Re: RiMr
    6.12.2012 at 12:34

    Ahoj Richarde,
    neví, zda jsem se přiblížil k programovacím limitům DC16, ale zrovna včera jsem zkoušel něco, co mi otvírá zajímavé, dříve netušené obzory. Chtěl bych o tom něco napsat. S tím názvem modelu zabírajícím 1/4 displeje máš 100% pravdu. Já zase Jeťákům navrhoval, aby stiskem 3D točítka bylo možné ihned zobrazit Servo Monitor (tak to má třeba MC-24) a případně otáčením listovat v obrazovkách. Hledat funkční tlačítka během letu není čas. Těch nápadů je určitě víc a věřím, že v Jeti nevědí co dřív.

    Open source jsem se nikdy nevysmíval. Jede v telefonech, tabletech, wifi routrech, všude. Být Jeti tak celou DC16 „otevřu“. Bylo by to jako blesk z čistého nebe. Nic lepšího by pro své zviditelnění nemohli udělat. Úplně to vidím, jak se hromada dnešních mlaďochů, kteří jsou chytří jak opice, spojí a posunou ten vysílač úplně jinam.

    Sekvencér je zajímavá věc. Na něj se těším (pokud tedy bude)

    Re: NuClear
    6.12.2012 at 14:24
    Ahoj Michale,
    jj, začne mě to opouštět až s přicházejícím Alzheimerem (lehké pousmání)

    Re: BM
    6.12.2012 at 23:11
    Ahoj Bohušu,
    s DC16/R9 jsem byl na kilometru (GPS log), výška cca 170m. Samozřejmě chci letět dál, ale počasí tomu opravdu nepřeje.

    Re:Peter NZ
    7.12.2012 at 00:01
    Ahoj Peter,
    přiznám se, že MC-24 jsem nikdy osobně za etalon SW nepovažoval. Například Futaba byla vždy o pověstný parník dál. Nad DC-16 v porovnání s MC-24 doslova chrochtám blahy. Zvláště potom co v zatím nevydaném update opravili jednu fatální chybu týkající se diff. křidýlek. Kdyby ji neopravili, DC-16 bych asi prodal.

    Vrtulníky, velké proudové odběry, silné elmag. a elstat. pole vzbuzují respekt a vůbec se Ti nedivím, že váháš. Přeji Ti šťastnou ruku ve volbě náhrady za starou dobrou MC-24.

    Re:Petr Hulík
    7.12.2012 at 08:27
    Ahoj Petře,
    nedokonalá odpověď na Tvou otázku viz. úvodní část tohoto příspěvku. Přidám snad informaci, že součástí zatím nevydaného update jsou i nějaké úpravy týkající se obecně „dosahu“. Já tyto úpravy ve svém vysílači snad mám, taková je informace z Jeti po tom co byl vysílač u nich 4 týdny na testování a vyhodnocování mých námitek.

  • thr

    Článek se mi líbí a k tomu, co je v něm, nemám zásadní výhrady. Myslím si ale, že opravdu extra zajímavé by bylo to, kdyby měl jako další článek někdo možnost porovnat DC16 s novou MC32, tedy proti sobě dvě moderní pultovky aktuální konstrukce, koneckonců podobné ceny…

    MC24 byla nadčasové rádio (stejně jako třeba Futaby (Robbe) řady FC, ale přeci jen vývoj se posunul. Je to vidět třeba u těch trimů – plně ti věřím, že je pro tebe řešení trimů DC16 kladem proti mechanické klasice u MC24, v tomto mám podobnou zkušenost po přechodu z MC3030 s podobnými trimy jako MC24 na 14MZ s trimy plně digitálními. Na druhé straně by mě ale docela zajímalo, jak by tlačítkové trimy Jeti obstály proti digitálním trimům vedle knyplu, které má řada jiných současných vysílačů, tady si myslím, že by možná Jeti z hlediska ergonomie až tak skvěle nevyšla.

  • nice transmitter roman, maybe article in English if you have time, some info got lost in google translate. am thinking of changing to ds-16. How is the software/programming for F3B use?

  • Hi Pang,
    greetings to Singapore. DC-16 software is very good for F3X, I like it. Jeti is listening to users and still working on improvements. It’s not finished case. I expect DS-16 to be the same.

    I don’t know if you are going to use also telemetry. Jeti’s Flight Monitor PC sw for telemetry analysis is real issue.

  • Re: thr
    7.12.2012 at 12:03

    Tomáši,
    srovnání Jeti trimů s klasicky umístěnými digitálními trimy by pro mne osobně dopadlo stejně. Nápad od Jeti by jednoznačně „ergonomicky“ zvítězil. Opravdu nemám čas šmejdit po rádiu a hledat jednou trim na výškovku a později zase na směrovku. V Jeti mohli své řešení dotáhnout do konce a udělat horní tlačítko ne s vybráním (tak jako všechny ostatní), ale třeba s čepičkou; prostě ho odlišit. Potom by orientace hmatem byla zase o něco snažší. Věřím, že na dalších verzích DC-16 se toto již objeví.

    Ony totiž i takové detaily patří ke zmiňovanému marketingu. Když uvidíš takto udělaný trim (jedno tl. má jiný tvar, výstupek atd.), tak si řekneš: „Jo, ty lidi o tom přemýšlejí. To oceňuji“. Mne toto pokaždé napadne, když si ve tmě beru do rukou své Senheiser IE60 a přemýšlím, které sluchátko je levé a které pravé. Poznáš to hmatem, je tam výstupek/korálek (pravda, mohl být větší…).

    O MC32 jsem hodně přemýšlel. Byl by to logický krok od MC24. Odradily mne hlavně dva parametry. Neexistence proměnné váhy mixů a další nedokonalosti Graupneřího programování táhnoucí se od MC24. Vzhled a provedení MC32 opravdu nejsou můj šálek kávy, opravdu ne. Mnohem vážnější kandidát byla „plastová piksla“ Futaba FX-30. Futabí sw nemá konkurenci (mám na mysli FX-30 a výš), ale Jeťáci se nevydali vůbec špatným směrem.

  • franta

    Ahoj Romane,
    zmínil jsi se o FX-30. Mám malý problém s nastavením potlačení výškovky na Batrfly. Tak jednoduché jako to bylo u MC 18 až 22 to není. Nepochopil jsem způsob nastavování a v návodu jsem to nenašel. Pokaždé když se snažím o přenastavení výškovky, rozdrbu celej vocas. Určitě dělám nějakou chybu, ale JAKOU!!!?? Možná že mi někdo poradí nebo odkáže na něco.

  • Sokol

    Ahoj Franto,neni problem. Jsem ted ale v zahranici, muzu na skype, nebo ICQ, s telefonem je to bida. Rekni Romanovi a napis.Ales

  • thr

    Ahoj Romane, díky za vysvětlení k MC32. S těmi trimy ti úplně nerozumím, já ty „klasické“ ovládám absolutně poslepu, koneckonců tohle mi nedělalo problém ani u zmíněné MPX 3030, problém byl právě jen s tím, že „mechanický“ trim se mi aplikoval i na další letový režim… Ale nerozporuji to, asi by se to muselo vidět na ploše, každý držíme rádio trochu jinak 🙂

  • Tomáši,
    popadni svoje F5J a příští Zimní Ligu si přijeď zalítat. Vypneš se ve 180m a rozdáme si to všichni; F3B, F3J a F5J. Bude aspoň sranda.

  • Jan Uhlík

    Franto,
    FX40 (domnívám se že FX30 bude hodně podobná) se objevila od určité verze sw při aktivaci butterfly možnost změny křivky výškovky. Pokud to neudělá automaticky, tak je potřebné průběh výchylky výškovky definovat „ručně“ jako vícebodovou křivku. Tak aby až do okamžiku aktivace butterfly (offset) byla nulová výchylka výškovky a teprve potom se začala zvětšovat. V tom původním sw nebyla ta kompenzace na nulu – celkem blbě se to popisuje, lépe vysvětluje nejlépe s TX v ruce. Dojeď na Zimní ligu 🙂