Do psaní tohoto článku se mi moc nechtělo, ale Roman mě přesvědčoval, ať napíšu článek, i když se zrovna nedaří. 23-24.6. jsme lítali mezinárodní závod v Jeseníku, který organizoval tým Honzy Stonavského. Přijelo 54 závodníků, včetně pilotů světové špičky. Prvním zážitkem, který nám připravil náš food manager Jirka Baudis, byl páteční večer strávený ve špičkové restauraci vila Elis. Pětichodové menu bylo pro nás laiky opravdu zážitek. Mohu jen doporučit.
Chytil jsem takovouhle rybu…!
Na samotném závodě bylo zajímavé, že se stihla odlétat plná 4 kola. To znamená, že každý závodník absolvoval 12 soutěžních letů! Tolik letů pamatuji pouze z mistrovství světa F3J, ale i tam se většinou létá tak 10 kvalifikačních kol, potom 2-4 finálové. Rozdíl a podstatný je v tom, že 12 kol F3J při srovnatelném počtu závodníků trvá cca 3-4 dny.
V Jeseníků jsme to samé odlétali v sobotu a v neděli do 16:00. Rozdíl spočívá v tom, že na F3j závodě je v 9:00 breefing, tak od 9:30 se létá. Na F3B závodě je breefing v 7:45 a v 8:00 se letí. Ráno vstáváte po šesté, létá se klidně do 20:00 do večera. Jeseník byl fyzicky poměrně náročný. Odlétat plná 4 kola je poměrně neobvyklé, ale zalítáte si. Osobně mám raději závody, kde je menší počet lidí. Úloha rychlost je za hodinu a půl odlétaná a závod má spád. Při 100 lidech se rychlost létá 3 hodiny a závod tím ztrácí svou plynulost.
Můj týmový kolega Roman Vojtěch mi často na začátku sezóny říkal: „ Všechno už jsem viděl, všechno už jsem zažil, viděl jsem odhazovat model, kdy na vlasci byly namotány stopky toho kdo model startuje, viděl jsem startéra, jak upadl hodinkami na naviják tak, že kovovým řemínkem zkratoval venkovní odpor proti kostře navijáku (tedy hodinkami proteče asi 450A) …..všechno už jsem viděl“.
Myslím, že Roman tuto větu používat přestane. Letěli jsme totiž termiku, Roman se chystá přistát, odpočítávám posledních 20 vteřin. Najednou koukám, že přímo na přistávacím bodě je malý pes – štěně a reje čumákem v zemi a hledá myš. Místo odpočítávání posledních 10 vteřin chytám psa do náruče a běžím s ním do bezpečné vzdálenosti od bodu. Marta Kubišová a ochránci zvířat by ze mě měli radost, štěně jsem zachránil, protože Roman se na tu stovku trefil.
Během závodu jsme si vzpomněl na slova Jirky Baudis na začátku sezóny : Možností, jak zvorat F3B závod, je asi tak miliarda. Uvidíš sám. Vidím, fakt vidím. Letím vzdálenost a protože měl pořadatelský tým světla umístěna asi 1m nad zemí, během prvního průletu si nám nechtěně jiný závodník před světla stoupl. Můj světlař, Michal Behenský tím pádem neviděl světlo hned při mém prvním průletu. Domníval jsem se, že nám na bázi B nezvoní, přistál jsem tedy s tím, že požádáme o opravu. Jenže oni nám s největší pravděpodobností zvonili, jen to Michal neviděl. Honza Stonavský jako startér rozhodl, že na opravu nemáme nárok.
Necítím se dostatečně zkušený závodník no to, abych posoudil, zda bylo Honzovo rozhodnutí správné či nikoli. Prostě se tak rozhodl a bylo. Škoda, v rychlostech jsem byl celkově nakonec sedmý, v termice třetí. Myslím, že celkově jsem měl na umístění mezi 10-20místem. Alespoň jsem pomáhal Romanovi, který lítal dobře, celkové 16. místo je pěkné, dobře lítal Petr Hulík, celkově 15.místo.
Velmi zajímavý je ale pohled na celkovou výsledkovou listinu v úloze termika (PDF). Tímto vlastně navazuji na svůj článek – kam kráčí F3J? Po 4 odlétaných kolech je zřejmé, že 12-tý pilot v pořadí ztrácí cca 190 bodů, což je velmi zajímavé v porovnání s výsledky F3J závodu v Podhořanech, kde jsem po 4 kolech ztrácel 20 bodů a byl jsem až na 19. místě. A počasí v Jeseníkách bylo ideální, termické.
Co z toho pro mě vyplývá? Vidím to jasně, stačí vzít F3B model a najednou jsou rozdíly 200 bodů po 4 letech místo 20 bodů v F3J. A to naše výšky na úloze termika v Jeseníkách byly běžně 300m. Při F3J závodě nemáme často ani poloviční. Potvrzuje mi to mou úvahu, že budoucí cesta F3J vede přes omezení parametrů modelů. F3J modely jsou dnes navrženy tak, že nalétat 10 minut je často příliš snadné. Jak je vidět, s F3B modelem je tentýž úkol podstatně obtížnější. Proč tedy vymýšlet vymyšlené? F3B zde podle mě jasně ukazuje možnou cestu vývoje F3J tak, aby se neřešili desetiny sekundy a centimetry při přistání. Promiňte, ale při větru 10 ms/sec přistát do 20 cm od bodu, to už je celkem i o štěstí. Pokud bych chtěl problém zlehčit, vidím to asi takto: rozdáme všem TANGA a uvidíme kdo to s nima nalítá.
Svou letošní excelentní formu potvrdil Jirka Baudis celkovým 2. místem těsně za vítězným A. Bohlenem ze Švýcarska. Celkové výsledky.
V pátek 7.srpna vyjíždíme na závody do Belgického Anthisnes. Nakládáme s Romanem Multivana, jen se ptám, Romane na Plzeň nebo na Drážďany ? Na Plzeň, tak jedem, navečer jsem v Belgii, stavíme gril, Roman pečuje o klobásy, já o navijáky a vlasce. Trochu mě překvapilo letiště, rozměry asi 300x100m. Všude kolem ohradníky s dráty, na kterých končili naše padáky a občas i letadla. Za ohradníkem kukuřice.
Nejmenší letiště na F3B jaké jsem kdy viděl. Foukal vítr mezi 4-8m/sec, pěkné výšky na rychlost, vylepšil jsem si osobní rekord na 14.4 sec. Ve druhém kole letím termiku, cca 700m od sebe, nejednou neřídím, pak už se jen řítím. Můj 2.4GHz systém žádný problém se signálem nehlásí, až když model zmizí v dálce v údolí, slyším pípání oznamující ztrátu signálu. Všechno je v pr….
S Romanem zaměřujeme kurz, beru GPS, svůj vysílač a jdu hledat model. Ujdu ve směru asi 350m a můj vysílač hlásí, že model našel, na slabém signálu. Nacházím směr, kde se signál zlepšuje. Na pomoc s hledáním mi přijdou Roman, Petr Hulík, Petr Fusek a Honza Stonavský. Díky pánové. Model jsme nakonec našli. Kupodivu v opravitelném stavu. Tedy opravitelný po týdnu práce v dílně. Zřítil se kolmo ze 160m. Na místě dopadu byl svah a metrová tráva. Viz přiložený záznam letu.
Co dodat, závod v čudu, 900km od domova, alespoň pomáhám Romanovi, který zalítal slušné 13.místo z 62 soutěžících. Je jasné, že svůj 2.4GHz systém vyměním za jiný typ. Technický problém měl i Petr Hulík, jehož Fosa zůstala po startu „němá“ a skončila v kukuřici. Závada způsobená jednou z baterií XCELL 1600mAh. Vzhledem k tomu, že mě na začátku sezóny také jedna odešla, nechci tyto baterie již vidět. Všechny měním za XCELL 1300mAh, které jsou snad spolehlivější, uvidíme. Jsem naštvaný, závod jsem měl slušně rozlítaný, již druhý pokažený závod po sobě. Co se dá dělat.
Jsem rád, že máme teď měsíc volno, potřebujeme si odpočinout. Petr Fusek se umístil na 15. místě, jinak se českým barvám tentokrát nedařilo. Výsledková listina je k dispozici zde. Následujících 10 dní jsem strávil v dílně opravou své Fosy, aby byla připravená do Kulmbachu. Jinak je ale Belgie krásný závod, v malebné krajině, 60 lidí, závod má spád. Jen to chce spíše starší model, každou chvíli někde někdo něco spravoval.
Čtenáře Lomcováku zdraví Honza Kohout
AUdálosti na světové scéně nemůže rušit obyčejné lidi. Lidé se obávají, a cítí úzkost nejistotu a dokonce i strach. A jediní lidé, kteří vědí, kde vždy věří.
Ahoj Honzo, zjistil jsi už co bylo příčinou pádu? Baterky to zřejmě nebyly? A jestli se můžu zeptat, jaký systém létáš?