V pátek brzo ráno nakládáme s Romanem v Praze vše potřebné do multivana (VW Transporter). Tentokrát včetně grilu, ledničky, kytary atd. Vezeme několik letadel Jury Baudise, včetně makety 1:3. Auto narvané po střechu, jako vždycky. Ještě nakoupit stejky v Globusu a jedeme do Roudnice potrénovat, je to při cestě, tak proč ne. Teplota kolem 30 stupňů nám dává tušit, že závody budou náročné i fyzicky, a to hodně. Trénink nás příliš sebevědomím nenaplňuje, težké podmínky, průměrné časy, žádná sláva.
V pátek večer přijíždíme do Nardtu, stavíme navijáky a hlavně stavíme gril, z lednice jdou chlazené plzně ve svižném tempu. Tentokrát přijel i Vašek Vojtíšek, Ivo Matějů, Pavel Strnad a Jirka Mrvík. Zjišťuji, že na basu s meruňkami si Roman položil 15kg kanystr s vodou. 300 km v autě udělalo své, místo meruněk jsem přivezl meruňkový džem.
V sobotu ráno vstávám v 6 hodin, fouká na 90 st z boku, mírný proměnlivý vítr. Takže na každou stranu 3 navijáky, taháme šňůry, spousta práce. Letím hned jako první, ráno v 8 hodin. To miluju, s f3béčkem ráno v 8, zajímavý. Do 8 minuty vše probíhá OK, potom se bohužel srazím ve slabém stoupavém proudu s jiným modelem. Let dolétáme, bohužel poškozená náběžka, výkus cca 6×6 cm. Ach jo. Spravuju Romanovou plechovkou od piva. Moje nálada poklesla, opět budu muset opravovat model, no co, Luboš Pospíšil a jeho stříkací box už mě měsíc neviděli. Už chápu, když Roman říká, že když F3B model přežije sezónu, že je to hodně dobrý. Taky si pamatuju, jak mi před měsícem v Kirchheimu po přistání ve vichřici s Kroupami Roman říkal ať se těma opravami tak nemazlím, že přijdou další.
No nic, na vzdálenosti přede mnou zrušili první rundu, měl jsme letět druhý, ale letím opět první, nemáme ještě úplně zaměřené zaměřovalo atd. První vzdálenost nám opět ukázala, jak málo toho umíme a co všechno se dá zvorat. Roman si ve snaze mi pomoci stoupá těsně přede mě před správně zaměřený zaměřovač, jenže tím odcloní můj 2,4GHz systém (JETI), vyjíždí mi fail safe, odskakuji bokem, než se model chytá, ztrácím na fail safe asi 40-50m. Katastrofa, když k tomu připočtu, že jsme jednou sekli a byl jsem směrově zmatený při náletu do báze, tak je zázrak, že jsme dostali jenom 1 průlet. O to víc mě moje chyby štvou, okamžitě likviduji v setupu modelu fail safe. Nesmí tam být. Nedělat tak strašidelné chyby a neztratit 50m na fail safe, dali bychom jim nejméně 2 průlety. Jenže kdyby neplatí. Jdu do depa jak spráskanej pes, opět jsem absolvoval pořádný školení.
Chuť si spravuji na rychlosti. Letím na začátku, osmý v pořadí, piloti přede mnou časy 17-18 sec. Vítr slabý z boku, težké podmínky. Pilot přede mnou vylétá z báze, jedeme, Romanův precizní odhod, oblétávám kladku na 60.stupňů, model zvedám vzhůru právě ve správný okamžik, slyším svist šňůry, to je dobré, přesný výstřel, jeden z mála povedených startů. Nálet do báze, cítím, že tam mám vzduch, s Michalem dobře trefujeme všechny zatáčky, čas 15.5 sec. Krása, i s plechovkou na náběžce. Občas se povede. V daných podmínkách slabého bočního větru nemůžu chtít víc. Dlouho držím nejlepší čas kola, nakonec mi tisícovka uniká asi o desetinu vteřiny, ale to tu nerozhoduje. Roman i Michal letí své lety slušně. Trochu horší máme druhé kolo. Roman dostává od Andrease Bohlena 5 průletů, já letím rychlost za průměrných 17.2 sec, dostávám 3 průlety od Renaty, Michal má technický problém s modelem – zajížděčky na klapkách.
Po prvním kole je na prvním místě Petr Fusek, já jsem třetí. To sice vypadá dobře, ale moje umístění mě nechává v klidu, vím, že jsem tam se štěstím, a jak říká Jarda Muller, ten kdo je nahoře ze začátku „omylem“ ten se po dalších kolech propadá, naopak dobří piloti stoupají vzhůru. Takže jsem po 2.kole na 9. místě, to už by „ přece jen více odpovídalo“. Třetí kolo letíme celkem dobře. Z průletů mám 1000 bodů, z čehož mám obrovskou radost, protože jsme letěli se zkušeným M. Webershockem ve skupině. Všechny termiky nalétané celkem pořádku. Jdu na poslední rychlost, za 2 dny na sluníčku při 30 stupních už toho máte docela dost, únava je znát, rozhodující let před Vámi.
Stojím na potítku a čekám až odletí piloti před námi. Všímám, si, že někteří udělají tu chybu, že se střílí do sluníčka. S Michalem konstatujeme, že to nemůžeme, výstřel bychom nejspíš taky zkazili, navíc máte „nablikáno“ a vidíte pak kulový. Roman přesně odhazuje model, trochu kazím oblet, únava je znát, málem mi to „upadlo“. Rovnám, v tu chvíli slyším svist, to je dobré, střílíme se mimo slunce, takže dobrý, nálet již přesný, s Michalem trefujeme první i druhou zatáčku přesně, moje FOSA se rychlostí 170km/hod řítí do třetí rozhodující zatáčky, Michal je bůh, trefujeme naprosto přesně, FOSA mi sviští zpět na áčko a já už vím, že je to dobré, letíme kolem 15 sec, výsledný čas 15.5sec, konečné sedmé místo, spokojenost. Cítím se jako citrón po průchodu odšťavovačem. V žádným oblacích se ale nevznáším, tento závod mi jasně předvedl, že toho ještě stále umím málo. Jak říká Jura Baudis, na F3B závodě můžeš po..at miliardu věcí a má pravdu. Opět jsme byli na školení. Hlavně průlety, úloha vzdálenost, to je disciplína, tam se toho dá zkazit opravdu hodně.
Smolařem roku je pro mě Honza Stonavský, vážně poškodil svůj první model v Salzburku, zde v Nardtu vážně poškodil druhý model.
Fenoménem je pro mě Michal Behenský, ten když se narodil, tak u toho museli být tyhle 3 sudičky : Vidím první jak přichází a říká . Michale, jednou budeš milovat F3B, je to krásný sport, budeš ho mít rád. Přichází druhá a říká : Michale, dávám Ti obrovskou toleranci a trpělivost, jenom tak vydržíš v týmu s tím prudičem Kohoutem, to vůbec nebude jednoduchý Michale, pak přichází třetí a říká: Michale, dobře se dívej, Michale, tohle, tohle Michale, tohle je 150metrů, všichni v tom budou tápat, budou trénovat a stejně si nebudou jistí, ale ty Michale, ty jsi vyvolený, ty jediný to budeš přesně vědět, kde těch 150m je. Jinak to totiž není možný. Michal v podstatě netrénuje, ale to jak má těch 150m „ve voku“, to je neskutečný.
Petr Fusek předvedl svůj vysoký standard, zkušenosti jsou znát. Letět čas 18.4 na rychlosti se sekem, to dokáže málokdo, nebýt jedné pokažené termiky, byl by do pátého místa.
Obdivuju Vaška Vojtíška, jak létá průlety, má pro to ohromný cit, může být o 50m níž a udělá jich stejně jako my, musím se podívat, jak to dělá.
Petr Hulík létal výborně, o lepší výsledek jej připravila pouze penalizace za sejfty lajnu při první rychlosti. Petr lítá výborně, při rychlosti létá zdravě agresivně, radost pohledět.
Jirkovi Tůmovi se myslím úloha rychlost zdá málo napínavá, tak při ní hraje svoji hru, kterou bych nazval : Vsaď se, že až vyletím z rychlosti z áčka, nebude do konce pracáku zbývat více než 10 vteřin. Na třech letošních závodech jsem v Jirkově podání viděl tento napínavý scénář již 2x. No, já bych na to asi nervy neměl….
Podtrženo sečteno, krásný ale těžký závod, při neúčasti našeho mistra týčra Jirky Baudise jsme dělali co jsme mohli, za týden Jeseník,
Čtenáře Lomcováku zdraví Honza Kohout
Report Romana Vojtěcha na anglickém Lomcováku
Chlapi moc vám gratuluju, před Honzou smekám a MOC MOC MOC se těším až se zpět vetřu do party již zkušených borců! :):):):)
Letu zdarec
Pavel
Moc Ti to Pavle preji, mam totiz pocit, ze jsem prave oslovil toho Pavla se kterym jsem se kratce setkal v Doncastru na letisti. Ted je mi jasne, proc jsi chybel na aerotow ve VARMS na High Street. Doufam, ze se jeste uvidime (pokud mluvim s nekym jinym tak se omlouvam).
Zdravim,
Zdenek