Suché tentokrát zůstalo věrné původnímu významu slova a pečovalo o nás celý víkend suchým počasím. Chlapci z Windguru se trefili svojí předpovědí pouze částečně. Větru určitě nebylo tolik co slibovali a šel pěkně na devadesát přes vedlejší kopec. O co bylo méně větru o to bylo tepleji. Nikdo si nestěžoval.
Romány se mi psát nějak nechce a tak se spolehnu na svůj v poslední době oblíbený formát-pall mall.
- Sešlo se nás osmnáct. Přijeli i Pampeliškáři (F3J); Jirka Pazdera a Zdeněk Zeman. Oceňuji odvahu těchto dvou pilotů. Lítali pouze na 300m špagát, protože náš 400m formát moc „nepěstují“. Bylo zajímavé sledovat, jak i přes vítr na 90° to kluci Pampeliškářský vlekali urputně rovně. Zvyk je železná košile. Myslím si, že nebát se odletět trochu do boku, by se mohlo občas hodit i Pampeliškářům.
- Vzduch byl neskutečně chytrý. V první rundě jsme všichni popadali i v páté minutě (např. já i po druhém startu). Pěkně s námi „vydrbal“ Jirka Mrvík, ten byl ostatně vyhlášen za klikaře celé soutěže. Když se už všichni sesypali na hromadu, on to vždy nakoupil 20m nad zemí a někam odletěl. Potlesk.
- Vlastní oficiální závod F3B úloha A (termika) Jirka Tůma pojal dosti netradičně a možná i experimentátorsky. Pro některé to bylo možná až příliš novátorské a proto nepřijeli. Přiznám se, že jsem se už v těch modifikacích pravidel poněkud ztrácel, ale vůbec jsem to neřešil. Mým jediným cílem bylo nalítat 10:00 a přistát za „kilo“, jak prosté.
- Těsně před závodem pořadatel povolil použití telemetrie. Pro mne to znamenalo pouze zapnout na displeji JetiBoxu LOLO5 Vario Sound ON. Přiznám se bez mučení, že s variem nelítám ani na treninku, přesto jsem rád posloužil jako pokusný králík. Vario na LOLU má citlivost kolem 10cm/s a funguje dokonale. Pokud ovšem letíte ve sračkách, tak Vám nepomohou ani varia tři. Pro mne bylo zajímavé zjištění, že jsem se více soustřeďoval na zvuk varia než na vlastní vyhodnocení co se opravdu ve vzduchu děje. Byl to pro mne nezvyk. Vario mám nastavené pouze na stoupání, již při 0m/s pouze mlčí. Větším přínosem by bylo nastavení i na detekci klesání, aby případně člověk věděl, že letí aspoň v menším „padáku“. Na použití telemetrie při závodech (zatím je zakázaná až na signalizaci napětí a ztráty signálu) se názory liší a již před nějakou dobou jsem podobné záležitosti komentoval na anglickém Lomcováku. Můj názor je, že jednou to přijde a bude povoleno vše. Nebál bych se toho.
- Myslím si, že letošní Suché nebylo o úloze A. Bylo o úloze rychlost (C) a vzdálenost (B). Hodně dlouho jsem si takto nezalítal. Škoda, že se nás nesešlo víc, ale o to intenzivněji jsme si to užili my, co přijeli a zůstali.
- Věřím tomu, že pro některé byla zkušenost ze sobotní rychlosti něco šokujícího. Startovat s více jak 3600g těžkým F3Béčkem do nevětru (do 2m/s?), který šel na devadesát, byla ještě před týdnem naprosto nemyslitelná záležitost. Pro mne bylo zajímavé zjištění, že i ze 180m se dá letět na hranici 16sec.
- Sobotní večer u grilu byl jako vždy naprostá pohoda. Nejen s Vaškem Vojtíškem jsme si to zase užili. Říká se, že jedna minuta smíchu je prodloužení života o několik dnů? …tak to tady budu hodně dlouho.
- Neděle začala vzdáleností. Po docela fiaskových průletech ze začátku sezony (Kirchheim, Arnhem) jsem hodně věcí na Stingerovi změnil. Pomohl mi i dobrý kamarád, světě div se, z Tasmánie! S Johnem „Tasmánským ďáblem“ Skinnerem jsme si vyměnili v poslední době hodně mailů. Známe se už z Emmenu (MS F3B 2007) a v Číně (MS F3B 2011) jsme spolu vypili hodně „ťamanskejch škopků“. Na tréninku jsem začal zásadně lítat minimálně 3200g i když foukalo do zad. Pro F3B pilota je poletování s prázdným letadlem naprosto k ničemu. Po několika letech lítání opět objevuji svoji malou soukromou Ameriku.
- Před polednem přijel do Suché i Thomas Dylla s tátou (z Drážďan to nemají tak daleko). Thomas patří do absolutní německé špičky. Sledovat jeho průlety a rychlost je zážitek. Na tréninku na to má člověk více času a může se soustředit na jednotlivé detaily. Vím co musím zase změnit.
Velké poděkování patří Jirkovi Tůmovi a celé jeho rozvětvené rodině. Všichni obětavě pomáhali, počítali a zvonili. Díky patří i Tomáši Bartovskému za zapůjčení časomíry. Vyzkoušeli jsme i nové LED displeje, vše fungovalo. Poslední díky patří i Pavlovi Šternovi za zapůjčení areálu modelářského letiště v Suché.
Původní předpověď počasí.
Ahoj,
rád bych poděkoval všem, kdo se nebál se mnou experimentovat a teto akce se zúčastnil.
Nevím v kterém okamziku se Roman stratil v pravidlech, tak bych jenom ve stručnosti popsal změny které jsem si dovolil proti oficialnim pravidlum pro ty co se akce nezúčastnili nebo propozice k této soutěži nečetli dost pozorně nebo vůbec.
– skupiny podle kterých létalo vychazely podle pořadí soutěžících 1-6, 7-12, 13-18 po každém kole
odlétalo se pět kol plus jedno a pořadi bylo vyhlašeno podle umistění v jednotlivých skupinách
– druha změna byla o funkci pomocníka, který dával informaci pilotovi pouze o jeho čase a ne
o letu ostatních soutěžících a výskytu termického proudění
– opravný let se uskutečnil ve stejném složení skupiny, soutěžícímu který požádal o opravu byl
započítán výsledek kterého dosáhl, ostatním soutěžícím lepší výsledek s tím že druhý let byl po
přepočtu snížen o 10 bodů.
– poslední změna byla udělaná dodatečně v den konání soutěže o využití telemetrie
O každé úpravě by se mohlo diskutovat a to byl take jeden z důvodů proč se tato akce uskutečnila
Ahoj Jirko, jsem trosku mimo a vubec jsem tedy nepochopil smysl toho pravidla s odecitanim 10bodu.
Pochopil jsem to tak, ze je to z duvodu motivace pilotu, kteri opravuji spolu s zadatelem o opravu.
No a pak me unika smyls, proc se tech 10bodu odecita z opravneho vysledku a ne z puvodniho.
Tak jsem to chapal ja.
Ahoj mihaeul,pokusím se krátce vysvětlit.
Cílem soutěžního letu je nalétat maximalní možný výsledek, při soutěžích termických větronů se postupem doby začlo létat ve skupinach u kterých se mnění složení a výsledek se přepočítává. Výtěz dostává maximalní výsledek a ostatní dostávaji procentuelní body k jeho času. To znamená, že v konkretním lutu mohu získat maximalní možný vysledek a zároven připravit o body ostatní soupeře. Při letu mohou nastat situace ktere soutěžící nemuže ovlivnit a proto je v pravidlech
nekolik bodu při kterých můze soutěžící požádat o novy let. V tomto okamžiku nastává problem jak
tuto situaci řesit z hlediska objektivity soutěže. Skupina, ktera letela ma výsledek, pokud ji nechám letet znova získávám výsledek všech, ale zvýhodnil jsem soutěžíci kteří mohly pokus opakovat dvakrát vuči všem soutěžícím a dostávají lepší vysledek. To znamena že podle meho názoru a mého exprimentu je lepsi zachovat vysledky prvního pokusu skupiny a získat vysledek soutěžícího, ktery žádal o opravu. Aby vysledek nedostal zadarmo a ostatní byli alespon trochu
motivovaní letet drohy let zvolil jsem odpocet 10 bodu od výsledku druhého letu.
Jako Ty jsi nepochopil smysl tohoto pravidla tak ja zase nechápu způsob dnešní komunikace mladší generace, ktera se snaží získat informace což je vpořádku a na druhou stranu se skovávají při různých diskuzních forech za různé přezdívky takže člověk pak neví s kým má tu čest a koho to vůbec zajímá.
Tekže aní nevím jestli jsi na akci v Suché byl.
Při soutěži se vyskytly asi tři kolizní situace, dve byli vyřešeny protože vznikly kratce po startu novým pracovním časem. Vjedné situci bylo soutěžícím požádáno o opravu vzhledem k tomu že na vlečném zařízení které chtěl použít byl silon jiného soutěžícího. Po odstranění překažky mohl
soutěžící startovat, ale na mé výslovné přání mi vyhověl abych si mohl ověřit opakování startu skupiny. Tím to mu ještě jednou děkuji.
Pořadatel má omezené možnosti kontroly všeho dění na ploše a spoléhá se na ukazněnost soutěžících, proto je také na přípravu letu 5 minut přípravného času. Píšu to proto že soutěžící, který žádal o opravu, odstartoval jednou a při opakování letu chtěl použít zařízení, ktere mu to neumožnilo, tato překážka však nevznikla při jeho soutěžním letu. Tudíš jeho žádost o opakování pokusu byla neoprávněná.
Jirko, mihaeul je Michal hořická trubička…
Jinak nevidím žádný smysl toho, proč by mě měla motivovat srážka 10b… naopak
Asi se nepřesně vyjadřuji, motivaci by měl mit každý kdo k opravnému letu nastupuje to znamena aby soupeř nezískal více bodu protože ja let vypustím, z mého pohledu se zdá oprava nespravedlivá pokud nemohu soutěžícího přesunout k ostatní skupině. protože kdo letí opravu je zvýhodněn proti ostatním soutěžícím.
Ahoj chlapi,
přispěji rovněž svou trochou do mlýna:
-seskupování soutěžících s „podobnou výkonností“ resp. podle pořadí tzn. 1-6, 7-12, 13-18 po každém kole
Je mi jasné, jakou myšlenkou byl Jirka veden. Kdysi jsem se podobný scénář snažil uplatňovat v obsazování skupin na průlety (úloha vzdálenost) při českých F3B závodech. Mezi lidmi byly obrovské rozdíly. Nicméně si myslím, že to nemá moc velký smysl a zavání to nějakým rovnostářstvím. Princip soutěže je los.
V Arnhemu jsem měl zajímavou diskuzi s tátou od Erika Heijne, zkušený chlap. Bavili jsme o tzv. reverse order v úloze rychlost. Tento scénář je vždy silně prosazovaný Ralfem Deckerem (ikona a duchovní otec F3B). Princip je v tom, že po prvním kompletním kole se sestaví pořadí a další rychlost se již letí od posledního k prvnímu. Má to nějakou logiku? Pro někoho určitě ano. Pro někoho vůbec žádnou!
Pokud se totiž seskupí ti nejlepší a dostanou dobré podmínky pro let (termika má snahu být cyklická), tak vlastně opět odskočí všem ostatním. Faktor náhody/losu je zeslabovaný a zvýhodňujeme dokonce ty „silné“. Opravdu to chceme? Na posledních dvou mistrovství světa F3B jsem jako CD odmítl letět rychlost podle pravidla reverse order. Omlouvám se nezasvěceným, protože asi jen F3Bčkaři tuší o čem je řeč.
Samozřejmě je zde ještě otázka finále/fly off, to je ovšem už jiný příběh. F3B fly off nezná! I když se letos letělo v např. v F3B Kirchheimu, suchá řeč pravidel a košatý strom života(smích).
Shrnuto: Nemyslím si, že seskupování do skupin podle výsledků má nějaký smysl.
-pro pomocníka/navigátora zákaz poskytování informací o letu ostatních pilotů resp. termického proudění
Toto experimentální pravidlo pro mne není rovněž přitažlivé. Řekl bych, že je nebezpečné. Principem termického létaní (F3B úloha A) je snaha mít celkový přehled o situaci a toto opatření nutí pilota, aby riskoval ztrátu vizuálního kontaktu se svým modelem neustálým „pokukováním“ po ostatních. Ztrácí se kouzlo chytré taktiky (je třeba kroužit ve sračkách, on se někdo chytne…) a správného rozhodování (kolik výšky ztratím přeletem přes celou oblohu za kroužícím hejnem orlosupů…)
Shrnuto: Přinejmenším nebezpečné
-snížení výsledku druhého letu o 10 bodů
Musím souhlasit s Petrem Hulíkem. Mě toto „pravidlo mínus 10bodů“ spíše demotivuje. Háček je totiž v něčem úplně jiném. Ano, Jirka má pravdu, že ti co letí podruhé tzv. dostali nový pracovní čas a mohou si vybrat lepší výsledek, jsou oproti ostatním ve výhodě. Správně by ovšem žádná skupina neměla být opakovaná ve stejném složení!
Celá skupina znovu? Toto pravidla F3B neznají. Absurdní je, že se to tak na všech závodech děje! Správně se mají totiž k pilotovi, který žádá o opravu PŘILOSOVAT(!) další do daného počtu a potom se může vzhůru do oblak. Elegantnější je přiřadit pilota žádajícího o opravu do jiné skupiny. Tam žádná kolize s pravidly není.
Nastávají ovšem další technické problémy. Vylosovaný pilot třeba odmítne. Vymyslet si může co chce. Zde je v pravidlech úzké místo. Nechci zabíhat do detailů.
Shrnuto: Demotivující
-telemetrie
…tak to je na hodně dlouhou diskuzi. Do toho se teď nechci pouštět. Pomohlo mi vario v Suché nebo nepomohlo?
Shrnuto: Jako experiment, proč ne
Asi jsem Tě Jirko moc nepotěšil, ale myslím, že jsi to ani neočekával. Prostě jsi chtěl něco zkusit a je dobře, že si to provedl. Jedině tak se dostaneme dál.
Ztotožňuji se s názorem Romana. Rozlosování do skupin není myslím cesta správným směrem, pokud chci 1000, tak musím porazit všechny ve skupině, ať je nalosována jakkoliv. Nestačí, že jsem „nejlepší v naší ulici“. Zmiňovaný Ralf Decker taky letí na závodech s tím koho mu pořadatel nalosuje, nikoliv podle „své věkové nebo výkonnostní kategorie“. Jedině tak se jako závodník objektivně dozvím, jak na tom výkonnostně jsem. Jde nám myslím o objektivní, nezdeformované výsledky. Jirko, příště prosím udělej ty závody celém jako F3B závod, určitě tím přilákáš více účastníků, na úroveň Tvého závody slyším samou chválu. Zdravím…
Souhlasím s Romanem. Jednou jsem na závodech ukecal Tomáše, aby se létala rychlost kvůli podmínkám na dvě skupiny. Nebylo rozdílu ve výkonech, jen byly dvě tisícovky. Ta špička i ve sračkách byla nejrychlejší. Kdo umí – umí.
Opravy: Přimlouvám se, aby ti co opravují, letěli až v poslední rundě, protože může se ještě někomu zadařit. K vylosování mám návrh, aby se do klobouku dávali jen ti, co nepoletí v příští rundě, nebo co právě přistáli. Potřebují čas na přípravu sebe, modelu a lan. Jinak se čeká…
Telemetrie: Přestávám používat, pokud ji nebudu mít na sluchátka, ale i to je problém. Jakmile se začíná pilot spoléhat jen na budíky, přestává neustále sledovat model a zleniví. Vario je trochu opožděné a reakce na stoupání či klesání (podle očí) je také opožděná. Navíc při přeskakování s displeje na model je dost kritické, model jsem několikrát musel hledat (spocený i pod jazykem)…
Pro zajímavost – měl jsem tam i pitotku a měřil rychlost. Sledoval jsem to kamerkou nad jetiboxem. Při výstřelu jsem měl největší rychlost 77 m/s. Během startu na špagátě kolem 35 m/s. Termika 12-15 m/s se značným opadáním. Nejnižší 9-10 m a to bylo asi akorát. Nevím jen, zda je to pravda. To mi jen ukázal Jetibox. Rád bych si popovídal s někým, kdo toto zařízení od Jeti odzkoušel.
Znovu se učím lítat bez telemetrie a jen podle očí, jak se model chová. Porovnával jsem zázmam kamerky s LOLO (výškoměr) a dost se to shodovalo. Zatím jsem všechno schoval do krabice…
Díky za názory a postřehy ze soutěže, jenom bych chtěl upozornit že se nechystam měnit zaběhnutá
pravidla ani je nepovažuji za špatná. Jenom jsem uskutečnil akci v termickém létání podle mích představ a k tomu jsem zneužil jako základ pravidel F3B a svou rodinu. Tímto se omlouvám všem 17 dobrovolníkům za tento experiment a příště, jestli nějaké bude neuvedu do propozic že se létá podle pravidel F3B a nebo vezmu rodinu na výlet na Komáří víšku a kdo jste tam nikdy nebyl se k nám můžete přidat u piva mužem probrat všechno a nikdo nebude odjíždět s pocitem že se něco nepovedlo.
Ja jsem si ověřil jak se dá udělat soutěž z minimem starostí, jak fungluje součastný klub, kolik toho snese Pavel Štern ve svém arealu, funkčnost nesmyslných pravidel.Dobře usínám s pocitem, že né všechny myšlenky byly ve své době pochopeny a potřebovaly nějaký čas ke svému prosazení nebo zapomění.
Ahoj chlapi, mám radost že Jirkova akce vynesla takových komentářů a zamyšlení – to už tu dlouho nebylo!!!! 🙂
Letu zdarec!
Pavel
– Jirka zjistil ze je pro nej prinosnejsi jit s rodinkou na vylet, nez poradat soutez pro bandu nevdecniku, ovsem kdyz k tomu takto pristoupime vsichni, tak nebudeme mit u nas souteze zadny !!!
– Jirka taky ukazal, ze ma moc pekne misto na organizaci plnohodnotne souteze F3B a ted uz je to pouze na nem.
– myslim, ze se v Suche take ukazalo, ze zvyk je zelezna kosile a zmeny ac jsou jakekoli se protlacuji vzdy s bolestmi, kazdopadne ti nejlepsi piloti stejne vyplavou na povrch a tem ostatnim to beztak moc nepomuze. Treba jednou budeme rikat „Jo to u Jirky v Suche se to tenkrat takhle zaclo pocitat“ 🙂
– zjistili jsme kdo nas priste nabonzuje – vid Petre :-). Trosku te Jirka taky dostal. On moc dobre vedel, kdo ten druhej prispevek napsal. Jen pichal do vosiho hnizda a jak spravne predpokladal, vosicky vyletely.
– na druhou stranu musim rict, ac se to bude nebo nebude libit, ze takovouto soutez co probehla v Suche je schopen na svem letisti usporadat uplne kazdy…. Az ve chvili kdy zacnete resit opravdu vsechny ulohy A,B,C a jejich zabezpeceni jak po personalni, tak po technicke strance, teprve pak zjistite, co to da za praci organizovat F3B soutez.
Tak se tedy tesme na pristi rok do Suche, Jirka mel vzdy nevsedni napady a uz jen z toho duvodu jsem zvedav, co pripravi na pristi rok….
Cus
Takže podle příspěvků to vypada, že už se nazory na soutěž uzavírají. Teprve poslední příspěvek mi ukazal trošku konkrétnější závěry. Zmého hlediska nema cenu polemizovat s někým kdo se mnou nesouhlasí už jenom z principu, nebo se stálími dopisovateli.
Měl jsem chuť něco vyskoušel a to jsem si splnil a protože něčeho takového je schopen úplně každý
tak jsem zvědav kam se podíváme příště. Navrhuji ještě akce bodovat a až se všichní vystřídají tak uděláme vyhodnocení a prohlásíme ho třeba největším kaskaderem nebo dobrodruhem. Hodnocení samozřejmě anonimně a ode všech.
Ahoj
Chlapi, je fajn dělat experimenty a všelijaká zpestření. Proto věřte, že v roce 2013 určitě uspořádam republiku v Mladé Boleslavi s nějakou zábavnou vlozkou, při které se ukáže kdo je opravdový pilot F3B se vším všudy….otestujeme samostatnost, výkonnost a schopnost vypořádat se s tvrdými podmínkami reality……NICMÉNĚ PODLE MĚ JDE HLAVNĚ O TO, ABY KAŽDÝ PILOT VĚDĚL, ŽE MIMO TYTO LEGRACE BUDE MOCI ABSOLVOVAT PLNOHODNOTNÉ ZÁVODY PODLE OFICIÁLNÍCH PRAVIDEL F3B! Já osobně se prostě hodně rozmyslím kdy jet na zavody a ve chvíli kdy vím, že to nebude 100% soutez, tak ji vypustim z hlavy…..joooo rodina je radost, ale dá to někdy zabrat 🙂
Letu zdarec
Pavel