Akademie letectví Jaroslava Lněničky dostala nový, pěkný a moderní kabátek. Hned na hlavní stránce se můžete začíst do autorova pohledu na F3B Hořickou Trubku. Je povzbudivé, že na nezainteresovaného pozorovatele působíme jako „kultivovaná skupina nadšenců, jejichž počet se naštěstí nezmenšuje“ (úsměv).
AUdálosti na světové scéně nemůže rušit obyčejné lidi. Lidé se obávají, a cítí úzkost nejistotu a dokonce i strach. A jediní lidé, kteří vědí, kde vždy věří.
Teprve teď jsem se dostal k poznámce o „úsměvu“.
Je to tak jak jsem napsal.
Pokud bych se s dost nezdravým seběvědomím řadil mezi účastníky některých F3B pořádaných u nás, pak se podle mě počet nadšenců této kategorie opravdu nezmenšuje, ohlédnu-li se asi 30 až 35 roků zpátky. Tehdejší startovní listina měla obvykle podstatně menší počet jmen, než 20.
Bylo to v dobách počátečního nebo mírně pokročilého rozvoje této kategorie, když se ještě například létaly jen dva průlety při úloze rychlost a někteří používali ke startu gumový katapult. Navijáků bylo velmi málo a to jen se spalovacími motory, které dost zamořovaly startoviště výfukovými plyny s typickým odérem ricinového oleje.
Kluzáky mívaly rozpětí od 2 do necelých 3 metrů. Kompozitových konstrukcí bylo jen nepatrně, takže bylo možno vidět nejednoho účastníka s nosnou plochou ze žeber a nosníků, potaženou v přední části balzou. Stávalo se již tehdy, podobně jako to bylo minule v Hořicích, kdy při průletech jeden stroj připravil při střetu druhý o vnější část jedné poloviny křídla. Tenkrát se to přihodilo například legendě Vláďovi Špulákovi. Měl to o to obtížnější, protože jako více soutěžících neměl stroj opatřený křidélky a tak měl hodně starostí, aby po krkolomných pohybech z výšky asi 40m přistál. Dokázal to, protože měl na původní nosné ploše vzepětí do tvaru „W“ a po střetu měl směrovku drasticky vychýlenou na opačnou stranu. Byl to neskutečný let s obrovským vybočením.
V té době byly hmotnosti serv větší než 50g a jejich rozměry jim příliš nedovolovaly instalace v křídlech. Takže křidélka byla ovládána pomocí složitých náhonů servy umístěnými v trupu. Když pak byly používány klapky ve středních částech nosných ploch, tak zase přicházely v úvahu složité mechanické mixéry. Současná úroveň radiových souprav byla ještě dost vzdálená.
Trochu jsem si zavzpomínal, pokud si to ještě občas pamatuji. Existují však ještě i jiní kvalifikovanější pamětníci těch dob.
J.Lněnička
Zdravím Vás pane Lněničko,
díky za nostalgické ohlednutí za časy minulými. Vždy a znovu obdivuji s jakou technikou byli dříve modeláři schopni lítat. Samozřejmě, výkony byly odpovídající, ale ti chlapi museli něco umět. Mám na mysli hlavně manuální, ale i pilotní „zručnost“. Lítat s takovými stroji bylo opravdu umění.
Vím o čem mluvím. Dnes jsem byl shodou okolností osobně přítomen na nepodařeném záletu F3B modelu z roku 1987(?) Dost spektakulární představení (úsměv).