V křížové palbě aneb jak jsem to viděl já

_DSC5235

Byla to vlastně všechno náhoda. Celá anabáze spojená s modelářským letištěm poblíž malého jihomoravského městečka Ivančice začala mojí účastí na zpackaném F3B Brno poháru 2009, který se konal první červencový víkend. Původně jsem ani na tento předzávod Mistrovství světa nechtěl jet. Vůbec jsem si tuto sezonu chtěl užít trochu letového klidu a dočerpat energii, která mi v poslední době opravdu chyběla.

Vše se změnilo po zmíněném F3B Brně. Po dvou dnech horečného přemýšlení, vážení všech pro a proti jsem se rozhodl spojit svoje jméno a svoji pověst v F3B komunitě ve světě s akcí na jejíž úspěšný průběh by nikdo před necelým měsícem nevsadil ani pětník. Popisovat moje pocity, když klíčová osoba RC Klubu Brno Laďa Ochotný musel odjet po zmíněném F3B Brně na týden do zahraničí a já jsem 14 dní před MS nebyl schopen komunikovat téměř s nikým z organizátorů, je zbytečné.

Pochybnosti o správnosti mého rozhodnutí se měnily v jistotu, že jsem se dobrovolně navezl do akce, která skončí dalším fiaskem a tentokrát budu viníkem já. Termín první zkoušky, závodu Světového poháru F3B, který těsně předcházel vlastnímu Mistrovství světa, se neúprosně blížil.

Pro úspěšný průběh F3B závodu je klíčovou osobou dobrý a zkušený startér. Ten je schopen udělat celý závod. Horečně jsem tipoval a oslovoval různé osoby (i ze zahraničí), které by si stouply se mnou na „vinčlajnu“ (winch-angl. naviják). Uspěl jsem pouze v jednom případě. Ve štychu mě nenechal Jarda „Hroch“ Hlávko z Bretymodel. Nakonec nám nesmírně pomohl i Michal Behenský s kterým jsem vůbec nepočítal, protože v termínu MS neměl mít čas.

Na bázi B, která je rovněž kritická jsem posadil Vláďu Matějů a „mlaďochy“, kteří se již osvědčili na F3B Jeseníku. Bázi A ovládali z velké většiny brňáci. Jsem přesvědčený, že zvoníci pod vedením Igora Hejnola na A a Vládi Matějů na B, se zhostili svého nelehkého úkolu na jedničku. Potvrzením mých slov byla pochvalná vyjádření většiny závodníků i nekončící ovace na konci celého mistrovství (viz. video na belgickém blogu) . Ostatně Martin Weberschock mi několikrát opakoval, že po mistrovstvích světa jezdí již více jak 20 let a tohle nikdy nezažil. Nakonec zavodníci uspořádali party pouze pro zvoníky-nevídané vyznamenání. Cinkači si mohli užít slávy dosyta i „dopita“, obrazně i doslova.

Na startovní čáře jsme tedy stáli s Hrochem sami. Doslova a do písmene zády k sobě, protože to je asi nejúčinnější způsob, jak aspoň teoreticky obstát v křížové palbě velké přesily ostrých hochů, kterým jde o hodně. Nikdo nám nedaroval nic, ale ani my jsme nezůstali dlužni nějaký ten „ťafanec“. Pokud totiž vlci zjistí, že jste slabí, je to Váš konec. Vlci nám nakonec tleskali…

Světový pohár (předzávod Mistrovství světa) dopadl tedy docela dobře. Následovaly první TM mítinky (TeamManager-vedoucí družstva jednotlivých zemí). Jsem docela známý tím, že se v pravidlech moc nerýpu a spíš lítám, jak nejlíp umím, zbytek neřeším. To ovšem není dobrá výchozí pozice pro funkci ředitele sportovní části celého MS, protože právě výklad nejasných a mnohoznačných formulací v FAI pravidlech je na Vás.

Myslím, že jsem se stal špičkovým odborníkem nejen na F3B pravidla i přesto, že jsem po tom vůbec netoužil. Bylo mnoho okamžiků, kdy mi bylo hodně horko a tak bych zde chtěl poděkovat Tomáši Bartovskému, který mi vždy aspoň naznačil cestu, jakou by se mohlo ubírat řešení konkrétního problému. Já jsem sice zvolil vždy vlastní řešení a byly i kritické okamžiky, kdy jsem stál sám proti celé mezinárodní jury, ale to nemění nic na faktu, že mi Tomáš pomohl. Pokud je už řeč o mezinárodní jury, tak jsem měl hodně zajímavých rozhovorů jak s Ralfem Deckerem (Německo), Raymondem Pavanem (Lucemburk), tak především s Erkkim Arimou (Finsko). Pánové z jury sice občas trochu připomínají politiky, než odvážné jedince ochotné přijímat jednoznačná a jasná rozhodnutí, ale asi to mají v popisu práce.

Je nemožné definovat a popsat všechny možné situace, které mohou nastat během soutěžních letů a tak ačkoliv jsem na setkání TM odcházel domněle připraven, tak hromada lidí z 18 zemí mne vyváděla průběžně z omylu. Hlavně druhý TM mítink (neděle 2.8.) trval skoro 3 hodiny a bylo mi hodně horko. Švýcaři a Belgičani zpochybnili rozlosování startovních listin, které nerespektovaly nesmyslné pravidlo o 20kHz rozestupu mezi letícími piloty (nesmí letět kanály těsně vedle sebe). Toto pravidlo od 1.1.2010 už neplatí, ale Švýcarům a Belgičanům se asi nelíbilo, s kým letí ve skupině, tak prostě tlačili na nové rozlosování. Rozlosovat, přepsat a znovu vytisknout 8 kol mistrovství světa není lehká záležitost.

Těch problémů bylo více. Mezi kritické patřila vůbec nevhodnost letiště Czech Heaven pro F3B závody. Pokud se létalo na západní B bázi, tak při průletech piloti na béčku točili nebezpečně nízko nad silnicí do Ivančic, kde byl silný provoz. Pokud letěli rychlost nebo průlety, tak zase docházelo k nebezpečným situacím na spojovací komunikaci do chatové osady poblíž letiště. V jeden okamžik dokonce japonský pilot trefil do hlavy nic netušícího dědu šlapajícího na své ukrajině po zmíněné cestě. Naštěstí už neměl při průletech velkou rychlost a snažil se v poslední okamžik uhnout.

Definice bezpečných zón byl opravdu oříšek. Například Američani chtěli přistávat za budovou i za cenu toho, že je rozhodčí nebudou zvonit (jak mohou zvonit, když je nevidí?). Problémů bylo tedy hodně, a když každý chtěl a říkal něco jiného, tak mne v jeden okamžik napadlo, že tohle už opravdu neustojím. Bylo před nedělní bouří (33°C) a asi jsem musel vypadat dost děsivě, když si vzpomínám, že mi v jeden okamžik někdo nabízel, abych si na chvíli sednul a napil se (smích).

V hrobovém mlčení a čekání mne napadla spásná myšlenka o létání pouze na východní B bázi (budou tam naše hlídky regulovat provoz), přesazení Deckerova cirkusu na západ od báze A, aby nestínil při průletech a přehrazení koridoru k navijákům dalšími bázemi. Ty báze sloužily vlastně jako bariéry a piloti, kteří chtěli při průletech přistávat na jižní straně navijáků nemohli prolétávat v nízkých výškách přes koridor, kde všichni chodili. Moje návrhy byly akceptovány.

A pak to přišlo. V neděli, den před zahájením MS, kolem 21:00 jsme začali na srážkovém radaru ČHMÚ sledovat bouřku, které se k nám začala blížit od jihu. Rudé pole centra bouřky na radaru dávalo tušit, že se máme připravit na nejhorší. Kolem desáté večerní hodiny bouře udeřila s největší silou. Stany létaly vzduchem a všichni jsme se klepali strachy, zda hlavní depa všech týmů přežijí nápory větru o síle 120km/h (rychlost zaznamenala místní meteostanice). Začít MS, když třetina týmů má letadla ve zhroucených hangárech, byla hrozná představa. Venku pobíhali lidé a snažili se zapínat a zavazovat všechny stany. Já na ně křičel, ať vypadnou, protože pokud by uletěl některý z hlavních hangárů, tak by z lidí zůstaly jen mastné fleky.

Bouřka pomalu odcházela a v černé tmě jsme na pozadí blesků sledovali, zda ještě Deckerův cirkus (hlavní časoměrné zařízení) stojí na svém místě. Většina stanů mimo hlavní hangáry byla totálně zničena, některé úplně zmizely. Prostě je vítr odnesl neznámo kam. Říkal jsem si, že ještě tohle nám chybělo. Kolem druhé hodiny ranní začaly přijíždět auta soutěžících, kteří byli ubytovaní v okolních hotelech. Začaly se sčítat škody.

V pondělí ráno jsme tedy měli zahájit mistrovství světa a místo toho se řešilo, zda budeme vůbec schopni začít. Přijel zámečník a začaly se opravovat stany. Nakonec nic není tak horké, jak se to uvaří, a kolem 11:00 hodiny jsme mohli spustit první kolo. Náš stroj na výsledky a kočírování nadržených závodníků se pomalu rozjížděl. Občas to někde trochu zaskřípalo, ale směr a cíl byl jasný. Zakončit to v pátek aspoň kompletním šestým kolem. Ukončené šesté kolo totiž umožňuje závodníků škrtat nejhorší výsledek.

Z poklidu mne vyrušily průlety 4.skupiny/4.kola. Co se vlastně odehrálo? S Hrochem jsme zde na MS zavedli systém potvrzení souhlasu s pilotovým startem. Jen tak jsme totiž mohli zajistit nevídanou úspěšnost/přesnost našich bázových rozhodčích. Pilot prostě nemohl odstartovat, pokud nedostal od Jardy potvrzení třeba „Bravo OK!“ Jak vypadá zmatek, kdy pět pilotů, chce odstartovat v jeden okamžik a do toho začnou někteří následně opakovat, vědí pouze osoby znalé. Prostě totální chaos, který jako startéři máte za úkol zvládnout. Na rozhodování máte vteřiny, a zatímco Jarda hlásil do vysílačky volací značky jednotlivých pilotů, já jsem měl na starosti komunikaci s piloty a jejich řazení. Jak říkám vše se odehrávalo v řádech vteřin a piloti na Vás křičí, že ne Bravo, ale teď chce Alfa, protože oni byli první a do toho Vám to už odhodí Čárlí, protože usoudil, že čekat nebude. Hrůza.

Vrátím se tedy k celé kauze „Andreas Herrig“. On totiž odstartoval bez našeho svolení a naletěl snad 4 průlety a vůbec se nedivil, že nemá žádný signál na bázích!! On byl Bravo a vůbec mu nevadilo, že točí na signál Čárlí. Když mi v chaosu vedoucí bází hlásili, že tam mají letadlo, o kterém nikdo netuší co je za signál, tak jsme s Jardou usoudili, že je to Herrig. Přikázal jsem mu, ať přistane a odstartuje znovu, jedině tak ho mohu prezentovat bázovým rozhodčím. Do konce pracovního času zbývaly asi tři minuty a Andreas byl tedy nucen přistát a odstartovat znovu. Samozřejmě, že dostal „obklad“. Je určitě jeden z nejlepších pilotů F3B na světě, ale ani on nemůže za dvě minuty nalítat to co ostatní za minuty čtyři. A začal problém…

Nechce se mi vypisovat romány, co následovalo za nekonečné diskuse nejen s německým TM (Armin Hortzitz), ale i dlouhé vysvětlování jury, potom co Němci podali oficiální protest. Údajně je zmátlo, že švýcarský pomocník si omylem, řekl o signál B (bravo), když ve skutečnosti byl C (charlie). My jsme Švýcara s Hrochem ihned opravili a odstartoval jako C, za zády nám ovšem odstartoval i B (A.Herrig). Od nás nikdy potvrzení nedostal, i když se to zpočátku Němci snažili tvrdit. Mezi čtyřma očima mi Andreas později přiznal, že žádný signál od nás neslyšel. Jury tedy začala spor řešit. Rozhodnutí padlo až skoro po 12 hodinách. Pro mne to byla další bezesná noc, protože jsem šel sám proti praktikám ohýbání pravidel podle toho, komu se to hodí a komu ne. Neuspěl jsem. Jury přidělila A.Herrigovi nárok na opravu.

Texty protestu a zdůvodnění oprávněnosti jejich protestu se pokusím sehnat a zde publikovat. Na TM setkání ve čtvrtek ráno jsem vyjádřil hluboký nesouhlas s rozhodnutím jury a letělo se dál. Udivilo mne, že nikdo z TM proti rozhodnutí jury nevystoupil, vždyť to bylo rozhodnutí proti nim. V jeden okamžik jsem dokonce přemýšlel o rezignaci na svoji funkci (a to by skončilo katastrofou, protože všichni kdo šli do této akce se mnou, potvrdili, že pokud skončím já, skončí také), ale nakonec jsem usoudil, že není čas na gesta a jelo se dál…

Konečně jsme se blížili k pátku a padlo rozhodnutí, že poletíme pouze 7 kol. Osm kol bychom zvládli, ale chtěl jsem nechat jak piloty, tak organizátory trochu po hektickém týdnu oddechnout a nehrotit to do krajnosti. Opět náhoda (tentokrát nešťastná) mi potvrdila, že při svých rozhodnutích jsem měl vlastně neuvěřitelné štěstí. Během poslední úlohy průlety jeden ze španělských závodníků odstartoval a nešťastnou náhodou zasáhl jeho model pomocníka australského týmu do oblasti pravé ledviny. Byla to neuvěřitelná rána. Trup pokračoval v letu asi ještě 30 metrů a pomocník se zhroutil na zem. Nastal zmatek a nekonečné čekání na záchranku u pomalu kolabujícího člověka. Nakonec všechno dobře dopadlo. Chtěl bych zde poděkovat Honzovi „Carbonovi“ Uhlíkovi, který jel za záchrankou až do Brna s dalším australským pilotem a potom všechny zase odvezl nazpátek.

Také se ptáte sami sebe, co by se stalo, pokud by byl Mike zasažen trupem a nikoliv křídlem (viz. holandský blog)? Asi si i sami odpovíte.

A tak jsme skoro u konce. V našem případě na 100% platí konec dobrý všechno dobré. Zvoníci sklidili neuvěřitelné ovace, a kde se objevili Jarda „Hroch“ Hlávko nebo Michal Behenský, tak všichni uznale pokyvovali hlavou a srdečně děkovali za perfektní práci.

V tomto textu padlo jméno RC Klubu Brno pouze na začátku a to ještě ne v pozitivní souvislosti. Bylo by krajně nespravedlivé, kdybych právě na konci nepoděkoval všem členům brněnského klubu za jejich práci na Ivančickém modelářském letišti. Možná nebyli v první linii, ale bez nich by toto mistrovství světa nešlo uspořádat. Nechci zde jmenovat, všechny členy RC Klubu Brno, protože těch jmen bylo hodně, ale jedno jméno musím vyslovit; Laďa Ochotný. Myslím, že tento člověk zachránil svým přístupem nejen reputaci RC Klubu Brno, ale vlastně pověst nás všech.

Určitě velký dík patří i Honzovi Dašovskému, majiteli areálu Czech Heaven. Ačkoli je Honza pruďas, tak je ve skutečnosti typický bodrý Moravák ochotný kdykoliv pomoci.

P.S. V pátek Martin Weberschock (Německo) uspořádal sbírku na party pro zvoníky. Vybralo se přes 600EUR a zúčastnili se téměř všichni. Zbylo 220EUR a 200Kč, které Martin věnoval pro zvoníky na českých závodech.

O tom jak a proč český F3B tým skončil na smutném, ale fantastickém bramborovém místě nám napíše určitě někdo z kluků. Bude to zajímavé čtení.

Odkaz na Rajče od Ivana „Hrozného“ Fraňka
Fotogalerie na webu MS F3B 2009

6 comments to V křížové palbě aneb jak jsem to viděl já

  • Skorpion

    Určitě veliká gratulace pořadatelům, protože jen málo kdo by vsadil na hladký průbeh soutěže. Další gratulace našim klukům, nechybělo moc a byla to medaile. I tak je to fantastický výsledek. Podařená soutěž po všech stránkách.
    Petr

  • Dzordzik

    Určitě se přidávám s gratulací a obdivem nad osobní odvahou Romana se do něčeho tak pochybného namočit a ustát to se ctí. Bravo!

  • Jsem MOC rad,ze to vse dopadlo takto! VSEM poradatelum gratuluju ke zdarnemu prubehu. Romane,je dobre zes nezkolaboval! Letu zdarec…a diky za clanecek

  • Kale

    Ahoj Romane, ohromná gratulace celému týmu k zvládnutí takto náročné akce. Nebudete uvažovat s celým hasičským týmem o šéfování při dalším mistrovství světa 2011 v Číně? Bude to možná znít divně ale jsem rád, že i někdo jiný se dostal do „lehčí“ kolize s týmem Německa. Jednou jsem pozornil na přestupky proti pravidlům a nesportovní jednání v německé výpravě. Byl jsem ujištěn, že protest je jen vyhozením peněz. Z mé pozice obyčejného závodníka, to bylo jistě nefér a deprimující. Je však vidět, že ani pozice ředitele závodu, nemá dnes takovou moc aby obhájila pravidla před tvrdým nátlakem a týmovou lobby, která jde tvrdě za svým cílem. Velice si vážím toho, že jsi nešel jako pořadatele jiných závodů tak říkajíc „na ruku“ a bojovals, ikdyž Tě to stálo asi pár šedivých vlasů na hlavě. SMEKÁM..
    Filip

  • Všem Vám mockrát děkuji za slova uznání. Život jde ovšem dál a za tři týdny po mistrovství světa nějakých letadýlek ani pes neštěkne. Chci tedy, aby zde bylo „navěky“ napsáno, že bych byl „pan Nikdo“ bez Jardy „Hrocha“ Hlávky, Michala Behenského, Ladi Ochotného a dalších zde nikdy nezmíněných lidí. Ti tři byli nicméně klíčové osoby, bez kterých bych dnes asi chodil kanálama. Byly hodně vypjaté okamžiky (viď Michale…), kdy už lítaly pojistné ventily na papiňáku resp. na mé hlavě. Vše jsme nakonec ustáli, protože nám šlo o stejnou věc, o pověst nás všech.

    Filipe, o Číňanech jsme se samozřejmě bavili. Domníval jsem se, že opravdu někdo od nich přijede. Nikoho jsem nezaregistroval. Této formulace používám úmyslně, protože to neznamená, že si nás třeba nenahrávali z jejich mezikontinentální družice. Pokud to tedy soudruzi z Číny teď čtou, tak bych je poprosil o jedno DVD, zachycující celou naši anabázi. Dám za něj hory doly…

  • mihaeul

    Spolecne to vzdycky ustojime Romanku, za to dam krk. Ja uz tady cepuju klukum na TRUBCE prvni pivka a ty prej cekas na Paronewtona. Tak te cekame! Ivanek tu uz place – letos je zase Krakonos desitka :-)))).