Pára – voda – pára. Tentokrát je koloběh vody obrácený. Jak vůbec mraky vznikají? V každém případě kondenzací. Jsme v prostředí různého nasycení. O vzduchu se vždy rozumí vodou. Dalším důležitým faktorem je teplota.

Alchymie mraků začíná. Jako tepelný zdroj vychází slunce. Paprsky se opírají o zemský různorodý povrch. Kompaktní stavby domů budou ideálně předávat absorbované teplo vzduchu nad nimi na rozdíl od zarosené louky nebo chladného lesa.

Ve vzduchu kolem nás je spousta prašných takzvaných jader (100 až 1 milion na 1 cm3 ). Při větším ochlazení pára na jádrech kondenzuje do různě velkých kapiček – začátek konvektivní oblačnosti s rychlým vertikálním vývojem (vzhůru) na rozdíl od mlhy a některých vrstevnatých mraků, které tak rychle nedosahují větších výšek. Proto nemají tak prudké ochlazování.

Relativní vlhkost vzduchu, při níž dochází ke kondenzaci na jádrech, považujeme při nasycení na 100,5% – 105%.

Malé kapičky se začnou v oblaku vypařovat dříve než velké a dle fyzikálních zákonů začnou znovu kondenzovat na těch větších. Kapky začnou růst, tím se zvětší jejich hmotnost a jejich pádová rychlost. Narážejí na sebe a zase se spojí ve větší. Ty už začnou padat. Začíná mžít nebo slabě pršet.

V oblacích se silným stoupavým proudem může toto tříštění kapek a znovu kondenzování nastat několikrát až do větších výšek. Pochod se opakuje. Těžší kapky padají, ale spojují se se sestupnými studenými proudy a prší pořádně. Cumulus se změnil v cumulonimbus.

Ve vyšších hladinách s teplotou pod 0°C kapičky mrznou. Rozbíjejí se mezi sebou. Odštěpky srážek jsou elektricky nabité. Jsou základem bouřkové elektřiny

Na oblačnosti můžeme pozorovat různé optické jevy. Většinou je to zrcadlení v ledových krystalcích vyšší oblačnosti. Kruhovitý pruh Halo kolem Slunce nebo Měsíce. Barevná kola Korony, zvlášť pozorovatelných na noční obloze. Všechny tyto úkazy jsou předzvěstí špatného počasí, zvlášť při klesajícím tlaku.

V novém Mezinárodním  atlasu oblaků jsou mraky rozděleny do deseti (skupin) rodů.

• Cirrus (Ci) – řasa
• Cirrostratus (Cs) – řasosloha
• Cirrocumulus (Cc) – řasokupa
• Altocumulus (Ac) – vysoká kupa
• Altostratus (As) – vysoká sloha
• Stratus (St) – sloha
• Stratocumulus (Sc) – slohokupa
• Nimbostratus (Ns) – dešťový oblak
• Cumulus (Cu) – kupa
• Cumulonimbus (Cb) – bouřkový oblak

Oblaky jednotlivých rodů se dělí v atlase dále do druhů. Pro větší přesnost oblaku může být připojeno několik výrazů týkajících se vlastnosti oblaku, protože dost často se oblak vyvíjí z oblaku jiného rodu. V takovém případě připojujeme jméno mateřského oblaku koncovkou – genitus – např. altocumulus, cumulogenitus.

Oblaka rodu cirrus se řadí do vysokých mraků s výškou nad 6.000 m. Oblaka stratus, stratocumulus a nimbostratus za oblačnost nízkou do 2.000 m. Cumulus a cumulonimbus – oblaka s vertikálním vývojem – se vyskytují ve všech hladinách. Podle nich se třídí oblaky do rodin oblaků.

Cirrus

Jednotlivé jemné oblaky, vláknité struktury bez vlastního stínu. Obvykle bílé barvy s hedvábným leskem (čímž se často odlišují od sněhových srážkových pruhů vzniklých z nižší oblačnosti). Při nízké poloze slunce se jeví žluté  a nejsou-li ozářeny přecházejí do šeda.

[pokračování]

V týdnu na půl ucha vnímáte hlášení počasí. Slunečno, vítr zesílí. S blížícím se víkendem stoupá zájem, jak se připravit na modelářské závody. Minule vám vítězství uteklo jen o fous. Nebylo štěstí ?

Spíš neznalost využití dané meteo situace v daném místě. Slyšeli jste dobře, Slunečno, vítr 2 až 3 m/sec. To vašemu typu letadla vyhovuje.

A přece! Vraťte se v duchu zpět, proč to nevyšlo. Startovní plocha byla na rozsáhlém poli, které se zelenalo jarní trávou až k blízkému lesu. Rozbor si zkusíte udělat sami. Po chladné noci byla ráno ještě dlouho rosa. Navijáky byly připraveny a první závodníci šli na start. [pokračování]