Ručník prosím

Je tady přeci jenom veselo. Chtělo by to místní SIM kartu,  abych se dovolal čínských přátel bez spojovacích poplatků naší milované kyslíkové Telefoniky.

Konečně jsem našel malou číňanku poskakující kolem telefonních automatů  a po lehkém prostném cvičení ji vysvětlil, že potřebuji SIMku China Telecom. Vytasí se s kartičkou za 120CNY a s 20CNY kreditem. SMS do zahraničí můžu, volat nikoliv. OK, SMS domů stačí. (Mimochodem, ani po hodině mi nedošla z Evropy odpověď, tak kdoví jak to je)

Začala mi vysvětlovat, že odesláním SMS ve tvaru CXTX na číslo 10086 se mi vrátí SMS se stavem zbývajícího kreditu, ale nějak to nefunguje. Koukám, jak se jí pod prstíky míhají obrazovky na mém Androidu Galaxy S a ani nestíhám co všechno za tlačítka s českým popisem mačká.

Následně mi vysvětluje, že SMS nikoliv, že stačí zavolat na následující číslo a dát volbu 2, vše bude v angličtině. Podle svého stokrát ověřeného pravidla „důvěřuj, ale prověřuj“ vytáčím číslo a příjemný ženský hlas se mnou odmítá komunikovat anglicky.

Přepínám na hlasito a dívčína šmejdí po displeji semotamo. Pořád angličtina nic. Nesměle natahuji ruce po svém telefonu a z očí mi určitě svítí prosba: „Prosím vraťte mi můj mobil, než celý kredit zmizí někde v pekle a stejně všechny SMS přijdou  v rozsypaném čaji…“ Rychle děkuji (xie xie čti sijesije) a mizím dokud je něco na kreditu.

Chtělo by to něco teplého zbodnout. Rozhlížím se a vidím nějakou restaurant area. Do dálky svítí BurgerKing logo. V Číně a krmit se těma sladkejma houskama plněnejma sekačkou?! Toho bohdá nebude. Se zvednutým nosem míjím BurgerKing a hrdě směřuji ke Korean Restaurant. Tohle asi nebude ta Kimova Korea, protože tam prý nemají co jíst.

Prohlížím obrázkový jídelní lístek na lakovaném papíře a vysvětluji, že nechci nic pálivého. Slečna ukazuje jídla, kde není nakreslená chilli paprička. Nějaké menu s rýží a curry. Do toho jdeme slečno! Chybka se občas vloudí.

Objednávám ještě škopek (pivo) a slečna na mě opakovaně gestikuluje „Pina, Pina, Pina“. Trochu na ni přihlouple zírám a přemýšlím, co chce. Že by znala Martina „Pinu“ Pilného?! Když už má moji peněženku v zástěře, tak jsem pochopil, že říká „pay now“. Chce zaplatit předem. No, když se na sebe dívám, tak se ani nedivím (smích).

Jídlo vypadá pěkně, se zeleninou nemám problém (Jindra „Bezír“ Bezr vždycky říkal: „Chceš to rajčééé, volééé. To nežeru, nejsem kozel!“). Místo bambusových tyček přinesli chromované. Po deseti minutách zápasu s kluzkými kousky všeho možného a za přihlížení celé uculující se restaurace jsem na ně vyzrál. Udělali taktickou chybu a k polívce mi donesli i lžíci! Beru bagr a jak za mlada u praporu PVOS v Českých Budějovicích do mne mizí obsah všech misek i talíře.

Pravda, chilli paprička tam na obrázku v jídelňáku nebyla, ale je evidentní, že vše je relativní. Pysky mám jak havajskej domovník a po pleši se mi kutálí krůpěje potu. Zvědavě obhlížím poslední misku se zvláštním obsahem. Nevím, jestli to je zelenina s něčím červeným nebo nějaké vnitřnosti s krví. Vypadá to zvláštně. Zakusuji se…chyba lávky! Huba v jednom ohni a žlučník, který už nemám, poskočil překvapením. Se slzami v očích děkuji pinklici, že si ten tácek s dobrotami odnáší. Chtěl jsem zvolat: „Ručník prosím!“

Uvidím co na to můj pajšl, záchodů je tady naštěstí požehnaně. Manželka mi kladla na srdce: „Hlavně se stravuj dietně miláčku“, no těpic. Příště jdu do  BurgerKingu….(vtip).  Začíná se mi to tady líbit. Je 18:30 mizím na gate C18 k odletu.

AUdálosti na světové scéně nemůže rušit obyčejné lidi. Lidé se obávají, a cítí úzkost nejistotu a dokonce i strach. A jediní lidé, kteří vědí, kde vždy věří.

4 comments to Ručník prosím

  • juraj

    už sa neviem dočkať, ako bude pokračovať táto story:)

  • mihaeul

    Bojuj, bojuj – proste normalni pidlivizace – hlavne na ne nekoulej tema ocima joko to delate doma! To by si mysleli, ze chces rozpoutat Arijsko Asijskej konflikt :-))).

  • J.Vojtěch

    No, vše se v dobré obrátí.Souhlasím s názorem Michala.

  • Jakub Ježík

    Výborné počtení 🙂 Z vlastní zkušenosti vím, jak se cítíš. Já osobně jsem měl po příjezdu do Číny slušný civilizační šok. Doporučuju ráno a večer štamprlu slivovice jako prevenci – člověk okusí ledacos od výborné zeleniny přes kozí žaludky až po husí střeva a podobné delikatesy. Tak pevné nervy.