Zdravím předsedu „Komise RC modelů větroňů“ Romana Vojtěcha. Škoda, že už nejsou doby, kdy šéftrenéři na takto významné akce SMČR jezdili.*
Po loňském propršeném 13. ročníku, kdy jsme odlétali jedno a půl kola plus finále, se 14. ročník vydařil po všech stránkách. Přijelo 79 závodníků z devíti zemí, z toho bylo deset juniorů a bohužel jen jeden domácí Jára Vostřel. Kde jsou Ti naši potomci šéftrenére?**
V sobotu jsme odlétali celá čtyři kola, která jsme proložili tradiční svíčkovou a finálovým guláškem. Již několikátý rok neškrtáme nejhorší výsledek a tak se finalisté každým kolem střídají. Kdo nezaletí výsledek v každém kole, ten nemá šanci. Pilot musí umět, musí být psychicky odolný a tým musí šlapat podle vyzkoušeného scénáře. Po čtvrtém kole ztrácelo 21 pilotů pouhých 20 bodu ze 4 tis. na nejlepšího.
V pátém kole z finalistů vypadnul Jirka Ducháň a Jo Grini z Norska, do finále se dostal Mehmet Tunaboylu z Kypru a Jarda Vostřel.
Šesté kolo bylo výborné pro Martina Rajšnera, který vystoupal do čela závodního pole se ztrátou pouhých 6,8 bodů ze 6 tis. bodů a naopak Jarda Vostřel přepustil svoje místo Helmutovi Röhnerovi z Německa. Dvanáctý postupující do finále ztrácel 21,7 bodů.
První finálový let měl nejlepší start ze všech čtrnácti ročníku soutěže, za čtyři vteřiny byla většina modelů ve 150m ve všech možných směrech. Bohužel ne každý směr byl vhodný, Jirka Rajšner se Sebastianem Feiglem, nejlepší piloti základní části, nedokázali spolu s dalšími pěti piloty patnáctiminutovku naletět.
Nejlépe letěl Dominik Prestele z Německa 14:56,1 a 100bodů za přistání. Zajímavostí letu byl Christian Reinecke, který se polovinu letu plácal kilometr od startoviště ve výšce okolo 100m, než se dočkal vytoužené termiky pro návrat a zaletěl 14:54,8 plus 98 bodů za přistání, ale bylo to jen páté místo po prvním finále.
Start druhého finále byl o poznání delší, přesto tři piloti letěli přes 14:55min. a pět pilotů přistálo za 100 bodů.
Nakonec si první místo vylétal Robert Braune, vítěz dvanáctého ročníku. Nejlepší domácí pilot Víťa Štěrba se umístil na 31. místě a nejlepší junior Max Finke z Německa skončil na 24.místě v absolutním pořadí.
Velký dík patří i naším tradičním sponzorům firmě JINO-Jiří Novotný, SAMBA-Jaroslav Vostřel, Der Himmlische-Höllein, SMČR, VAP-Letiště Podhořany, Město Heřmanův Městec, JK-Eltra H. Městec, Stavební potřeby Chmelík&Tichý H.Městec, Feromat H.Městec a zejména všem členům a přátelům MK Heřmanův Městec.
Přikládám i odkaz na foto:
World Cup a Jarní
Výsledková listina World Cup F3J Podhořany 2014(PDF) a výsledky nejlepších pilotů z finálového kola (PDF).
Pro porovnání zasílám i výsledky ze zápočtového závodu Jarní F3J Podhořany 2014(PDF) včetně finále (PDF).
Miloš Minařík, LMK Heřmanův Městec
* Tyto doby jsou už asi pryč, teď nevím zda bohužel nebo naštěstí. Aktivně lítám a tak veškerý volný čas věnuji F3B. Rovněž si nedovedu představit, kolik akcí bych měl objet a zda bych to tedy časově a finančně zvládl.
**Také bych rád věděl, kde jsou naši potomci. Jeden můj kamarád by odpověděl: “ …sedí u Fejsbuku“. Pokud mohu soudit za FAI kategorie tzn. F3B/F3F/F3J/F3K, tak situace opravdu není dobrá. Nejen finanční a časová náročnost je vysoká. Úspěch a zadostiučinění každého jedince jsou v nedohlednu, případně skryté za nesmírným úsilím.
Např. u F3B sleduji již několik let fenomén „doplatili jsme na svůj úspěch“. S tím jak se české F3B pomalu ale jistě přesouvalo mezi evropskou a možná i světovou špičku, postupně na domácí půdě ubývalo zájemců o tuto kategorii. Mám pocit, že ostatní zjistili, že rozdíl mezi českou F3B špičkou a zbytkem je tak propastný, že nemá moc smysl jim dělat kompars. Byl bych rád kdych se mýlil. Od trenérů Tichého letu budu chtít znát jejich pohled na věc. Oni do detailu vědí co se u nich děje. Když bude o čem, tak nějaké výstupy mohu publikovat.
Roman Vojtěch
AUdálosti na světové scéně nemůže rušit obyčejné lidi. Lidé se obávají, a cítí úzkost nejistotu a dokonce i strach. A jediní lidé, kteří vědí, kde vždy věří.
Ahoj Romane,
lenost mládeže je známá. Na druhé straně chybí zázemí klubů. Hospoda je trochu málo na klubovou činnost. Kolik klubů má své či pronajaté letiště a klubovnu s dílnou? Prostě na to zatím nemáme.
V neposlední řadě pokud chceš dělat instruktora třeba v některém Domově dětí (ve Zlíně Astra), požadují už pedagogiclé minimum a to si musíš zaplatit. Tudíž dorost může vyrůst jen v rodině modelářů a tatínkové na to nemají čas…
Můj poslední kroužek začínal v pěti žáčcích a končil v devíti. A to můj požadavek byl vlastnit aparaturu, postavit si v kroužku Tornádo – (deltu, gumáka) a naučit se lítat. Teprve potom jsme začali stavět házedla z balzy (když nešlo lítat). Lítání všechny bavilo víc, než vysedávat v dílně. Poletují stále i když už mimo kroužek. Studují a na soutěžení namají už tolik času. Jsem tak trochu skeptik. K modelařině se budou vracet až ve zralejším věku. Snad jednou bude i ve školu uctíván premiant a tím podněcovat k soutěžení ostatní, nejen ve škole. Copak někdo z vrcholových závodníků má ještě čas se starat o nějakou mládež? Veškerý čas mimo rodinu věnují svému tréninku. Mohou se věnovat pouze na doladění někoho, pokud se jim ho povede najít. Zůstává to pouze na těch, kteří na soutěžích dělají to křoví. Kolik nových lidí se ročně přesouvá do špičky? Spíše mění kategorie. V béčkách máme jen MR ale 2 mezinárodní… Je to otázka startovného? Zajištění pořadatelů něco stojí. Nezáleží na počtu soutěžících. Snad jednou nahradí pořadatele elektronika ve špici modelu a soutěžící se jen dostaví po ukončení st. času k pořadateli a ten si výkon stáhne bo bedny….
Rád bych se ještě zmínil o hodnocení výkonů po našem slavném kotrmelci. Výkonostní stupeň „A“ jsem získal po dosažení 20 bodů za soutěžní lítání v roce 1995. „B“ stupeň 100 bodů v roce 1998 a po dalších deseti letech stupeň „C“ za dosažených 200 bodů. Porovnáme-li to s plachtaři, tak ti dostanou stříbrné „C“ po uletění 50 km, 5 h a výšky 1000m. A tím vlastně získají i pilotní průkaz.
U nás modelářů stříbrný odznak chybí vůbec a na zlato (400 bodů) dosáhnou jen výborná špička repre. Pochybuje, že o toto hodnocení je vůbec nějaký zájem a má i nějaký význam. (pro ty, kteří o tom hodnocení nic nevědí tak 2 body získáte za splnění limtu 1 VT v národních kategoriích, 3 v mezinárodních kat. a za mistra republiky 20b atd). K čemu je takovéto ocenění?? Kdopak si nahoře odškrtl před lety splnění úkolu?
letu zdar a nebo …zmar??
Jak já bych si zase rád zalétal ale není to jen na mě. Miloši jak říkáš je to finančně náročné a já to mám náročné i z jiné stránky. Chtěl bych zase závodit na MS na Slovenku ale jak sám víš asi to neklapne. Nevím co ti řekl Zdeněk proč jsem nebyl ani na jarní F3J ani na world cup ale měl jsem už dlouho dopředu domluvenou jinou akci a proto jsem se nemohl účastnit. Poprosil jsem Zdeňka aby se za mě omluvil což asi neudělal tak se omlouvám. a s tím facebookem nemáš vůbec pravdu chodím každý den (když to počasí dovolí) létat na pole se svoji elektrou a i když to není F3J opatrně trénuji přistání na bod. Protože se jednou vrátím už bez pomoci Zdeňka. Ale asi až po střední.
Milý Švadlo,
bývalý reprezentante F3J, o třech našich soutěžích (MK Heřmanův Městec)víš rok dopředu, protože jsou pokaždé ve stejný termín a ještě Ti je posílám e-mailem. Navíc jsi se ani jednou neomluvil, takže Tvoje dodatečné výmluvy nepřijímám. Nevím proč argumentuješ Zdeňkem, bez něj, bez kroužku kam jsi chodil a bez klubu by jsi na žádné MS ani ME nejel. Bohužel Tvoje chování (a potvrzují to i ostatní piloti) je těžko omluvitelné. Jestliže chceš létat F3J, pak musíš změnit svoje chování ke Zdeňkovi a musíš pracovat pro MK. Uvědom si, že po střední budeš senior a to už je vše o další stupeň náročnější.