Nebýt Tomáše Heczka (díky Tome), tak mi tento pojem zůstal asi utajený. Hledal jsem v různých zdrojích český překlad tohoto jevu, ale neuspěl jsem. Hadovitý let mi moc nevyhovuje, protože ve mně evokuje spíše pohyb pouze v horizontální rovině, zatímco Dutch Roll je dost komplikovaná 3D trajektorie. Marc Pujol ve svém dokumentu „Let’s talk yaw stability“(PDF 2,3MB) (zdroj RCSoaringDigest 2011-11) popisuje tento jev detailně. Zajímavé je určitě konstatování, že negativa spojená s tímto chováním modelu mohou způsobovat až 5-10% úbytek klouzavosti; to je opravdu hodně. Poměrně očekávaný je ovšem další výsledek analýzy; schopnosti motýlových ocasních ploch stabilizovat model jsou o dost horší ve srovnání s klasickými (křížové uspořádání/směrovka+výškovka) plochami.
Pro mne bylo dost překvapující, jak se tento jev projevuje v některých mých záznamech. Ať už se jedná o záznam rychlosti nebo výšky. Ono to spolu totiž úzce souvisí.
Porovnejte tyto dva F3B větroně. Stejné podmínky, stejný vzduch. Ty dva záznamy se evidentně liší. Ten červený je určitě víc "postižený syndromem Dutch Roll". Podotýkám, že okem jsou tyto rozdíly nepostřehnutelné, dokonce ani z velké blízkosti.
Záznam rychlosti modelu F3B. Letový režim termika, na první pohled naprosto klidný a vyvážený let. Záznam říká něco jiného... Altitude (m) si nevšímejte, má tam být rychlost (m/s)
AUdálosti na světové scéně nemůže rušit obyčejné lidi. Lidé se obávají, a cítí úzkost nejistotu a dokonce i strach. A jediní lidé, kteří vědí, kde vždy věří.
Ahojky Romane, Dutch roll se do cestiny preklada jako holandsky krok. Je to narazka na namorniky, pod kterymi se po dvou mesicich na mori zacne po vstupu na pevninu houpat zeme. Zvlaste pri odchodu z hospody 🙂
Na Wikipedii pisou pravdu, obavam se ale, ze ten borec ze soaring je dost mimo – popisuje uplne neco jineho, nez dutch roll. Dutch roll je jev, ktery byl prvne pozorovan az po druhe svetove valce – a to u letadel s vyrazne sipovym kridlem a ktery nastava az v opravdu vysokych rychlostech (a vyskach). A take se s rostouci rychlosti a vyskou zhorsuje. Takze v pri letani termiky se s nim asi nepotkame.
Kazde ero je kompromis – a kdyz ero musi zvladat obrovsky rozsah rychlosti a nesmi byt na velke rychlosti prestabilizovane, logicky bude na malych rychlostech tzv. gumove.
PS: vracim se az za mesic, tak uzivej volna, po navratu Te zas oprudim zadosti o vyuku 🙂
Čau Aleši,
s ohledem na rozsah a hloubku mých znalostí aerodynamiky nejsem schopen posoudit, jak dalece je Marc Pujol mimo mísu. Pouze intuitivně tuším, že se neustále „motáme“ kolem jednoho fenoménu-stabilita. Zkazils mi radost, protože to tak pěkně zapadalo do mých empirických „nálezů“ (smích). Přesto bych byl v příkrém hodnocení Marcova článku opatrný.
Navrhuji jednu věc. Sestav oponentní text a pošli mu ho. Dej nám vědět výsledek. Určitě by to zajímalo hodně lidí.
Až dorazíš, dej vědět. Díky současnému průběhu zimy v Čechách chodím pořád lítat.
Ahoj Romane,
k Tvym znalostem aerodynymiky bych podotknul snad jenom to, ze jestli Ty vis prd, tak ja vim dva prdy :-).
Mas pravdu, jednodussi je kritizovat, nez oponovat. Az dojedu domu, vyskrabu z krabice zaprasena skripta o aerodynamice vysokych rychlosti,nabiju hlavu udernymi argumety a neco mu napisu. Kazdopadne smekam pred usilim autora clanku v soaring, cesta je to spravna, lec nelehka.
K motani okolo stability – podle meho nazoru je problemem kombinace nedostatecne podelne, smerove i pricne stability. Dovolim si zde napsat odkazy na stranky, popisujici podstatu tohoto problemu:
http://www.airspace.cz/akademie/rocnik/2010/08/vlastnosti.php
http://www.airspace.cz/akademie/rocnik/2010/10/stabilita.php
http://www.airspace.cz/akademie/rocnik/2010/11/stabilita.php
http://www.airspace.cz/akademie_letectvi/2011/11/polohy-teziste-a-neutralniho-bodu-letounu-a-modelu/
Jak z toho ven a zlepsit vykony? Nejjednodusim resenim by asi bylo vyhazet to merici zarizeni a letat dal v blahe nevedomosti 🙂 Ale to asi neklapne, ze.
Zrejme neni problem udelat tak prestabilizovane ero, ze poleti rovne. Bude „diky“ zvysenemu odporu vykonejsi?? To je otazka pro hlavy chytrejsi, zkusenejsi a vyletanejsi, nez je ta moje.
Jeste jednu poznamku-pred mnoha lety jsem se (jako delnik) mel moznost podilet na vzniku noveho typu zavodni lode pro slalom. Kdyz jsem ten „vyvoj“ videl, doslova mi spadla brada. Ze starych forem jsme udelali model, na ten naplacali tak pet kilo kitu, zarovnali ho podle sablon a trochu jsme urizli spicky. Manik se v tom 20kg monstru projel 5min po rybnice, udelal dve zatacky a uz jsme lestili a separovali, aby jsme mohli stahnout formy. Podotykam, ze zavodni lod vazi cca5kg,takze ma i zcela jine vlastnosti.
A ted se zeptam – kolik modelu, nami pouzivanych, ma za sebou prototypovy vyvoj? A jsme zase u toho, ze je to vsechno jenom o penezich.
Diky za souhlas.Ozvu se.A.
K tomu grafu rychlosti by to chtelo i graf vychylek vyskovky, tam by se asi dala najit souvislost 😉 Pilot hyba packama podvedome a kolikrat ani nevi, co presne s nima dela.
Na to, aby rozdily rychlosti byly zpusobeny jen stranovyma kmitama, tak maji moc velkou amplitudu, prez 4m/s.
Nicmene „letani bokem“ (jak v rovnem letu tak i v krouzeni) je urcite velka ztrata. Castecne se to da kompenzovat perfktnim serizenim diferenciaci a mixu krid-smer (pro nizke rychlosti), to je hlavni zdroj problemu.
2 Sokol: Zalezi na konkretnim vyrobci, ale treba u Vaska Vojtiska je stavajici eroplan v podstate prototypem toho pristiho: Sting 2.8, NewSting, Viking, Ascot, Dingo, Stinger….. a pred nima dlouha rada Samb (posledni z nich zhmotnili Vostrelovi v Kobru ( http://www.f3j.com/images/profile5.gif ) ) Dost casto se taky z „drevenych“ vyfrezovanych forem udelaji 1-2 letajici kusy, na kterych se odladi uhly serizeni a pripadny problemy a az pak se delaji kopyta a finalni formy.
Michale,
tvoje námitka týkající se pohybu výškovky je samozřejmě správná, ale já mám doplňující komentáře:
-Projel jsem si záznamy nejen rychlosti znovu a pečlivěji
-Výškovku bohužel neloguji, protože mi žádnou informaci nepřináší, je pořád v pohybu (mikro pohyby tam určitě jsou, zde máš nepochybně pravdu)
-Běžná amplituda rychlosti v termickém letu mého F3B modelu je 1-2m/s, extrémy pominu (statistika), perioda tohoto kmitání se většinou pohybuje kolem 7-8s (…a proto zde na mikropohyby výškovky moc nevěřím). To se nebezpečně blíží k závěrům Marca Pujola, který mluví o utlumování kmitů např. u F3B modelu
-O perfektním seřízení diferenciací a mixu křid-směrovka jsme si během posledních tréninků s Honzou Kohoutem hodně povídali. Pořád se zaklínal tebou, ale beru to. Znovu se tomu budu u Stingera věnovat (ono to s tím může právě souviset)