Rukávník Raydiowarm (doplněno 16.1.2012)

Tak nevím. Je zima nebo není zima? Dnes bylo v Praze přes 11°C, ale na druhé straně pro další dny je předpovídaná zase „kosa jak na motorce“. Vyřešit lítání v zimě a moje ihned zmrzlé prsty na rukou, to byl vždy oříšek. Nemám pro tuto úlohu spolehlivé řešení.

Poslední, pár dní stará, zkušenost říká, že sice můžu mít všemožné rukavice, ale řídit potom na svahu éro ve 20m/s uragánu není dobrá věc. To co stačí na Zimní ligu (RCVN) tzn. občasné ťuknutí do knyplu, nestačí to ale na svahu, kde vteřinové zaváhání Vás připraví o letadlo.

Po přečtení několika diskuzí o zimním lítání mne napadlo, že jediné co jsem ještě nevyzkoušel, je „rukávník“ na vysílač. Mám ho tedy doma a krátce se s Vámi podělím o první dojmy.

Raydiowarm (www.raydiowarm.com), tak se jmenuje zateplený obal na zimní lítání. Provedení velice pečlivé (šít na stroji umím dost dobře, tak to dovedu docela posoudit) a i celá filosofie řešení není špatná. Jsou zde ovšem totální „záseky“, o kterých se zmíním později. Na vnější část obalu je použito něco na způsob Cordury a uvnitř je celý obal vystlaný teplotní česanou vložkou trochu připomínající Polartec (ale Polartec to samozřejmě není). Průhled na vysílač umožňuje velké okno (20x16cm) ze slídy. Jestli se nebude v zimě zamlžovat, to se mne neptejte, to mohu doplnit později.

Na fotografiích dole se můžete podívat, jak celé řešení pro zimní lítání od Raydiowarmu vypadá. Teď tedy krátce k plusům i mínusům celého výrobku.

Plusy

  • Pečlivé provedení celého výrobku.
  • Chytré průvlaky na ruce. Jsou odnímatelné.
  • Celá spodní základna (dno) je vyztužená a tuhá.
  • Velký vnitřní prostor umožní použití i vysílače v pultu.
  • Popruh jak za krk, tak kolem pasu dobře fixuje celý obal na těle.
  • Dodávaná průchodka na anténu. Snad ji u 2,4GHz nebudu potřebovat.

Mínusy

  • Na vstupu pro ruce je kapsa, do které se zasouvají dvě boční výztuhy. Tyto kapsy volně plandají na vstupu a pokud si náhodou házíte letadlo sami a omylem zastrčíte ruku do této slepé kapsy, tak jste právě přišli o letadlo. Udivuje mne, že někdo, kdo vymyslí docela pěkně udělaný obal, tak „vytvoří“ takový fatální konstrukční nesmysl. Stačil by pásek suchého zipu a kapsu po zasunutí výztuhy uzavřít. Má to ale háček v použitém materiálu (viz. další bod níže)
  • Vnitřní zateplovací vložka se nechytá na suchý zip(!). To je velký problém. Použitím suchého zipu a vlastních výztuh byste totiž mohli hodně problémů tohoto obalu vyřešit.
  • Vzhledem k tloušťce materiálu a způsobu šití je téměř nemožné cokoliv do obalu dodatečně všít.
  • Okno ze slídy se všemožně vlní a kroutí. Podle mého názoru by stačily uvnitř obalu dva tunýlky, kterými by se prostrčily uhlíkové tyčky (nebo jiná výztuha) a vše by bylo perfektní. Jak tam tunýlky „dobastlit“ nyní to netuším (viz. řešení níže)
  • Už jsem psal, že vnitřní zateplená vložka nechytá suchý zip. Pokud tedy budete chtít menší vysílač (palcovka) v poměrně prostorném obalu nějak zafixovat, tak máte problém. Stejný problém mám i já se svojí MC-24.

Možná řešení

  • Zatím mne napadlo jediné řešení pro zafixování vysílače a kroutící se slídy. Udělat z polystrenu větší hustoty pseudopult (pult normálně nepoužívám, ačkoliv řídím prsty) kopírující vnitřní rozměry obalu a v něm otvor, který by spolehlivě fixoval polohu vysílače v obalu. Součástí by rovněž mohly být i nějaké vzpěry, které by podepřely „hroutící se“ okno ze slídy.
  • Jak spolehlivě zabránit otvírající se „slepé“ kapse na vstupu pro ruce, to budu muset nějak vyřešit. Zatím nevím jak. Napadá mne ručně všít kousek suchého zipu a protikus na vyjímatelnou vložku.

Cena obalu se pohybuje kolem 1000,-Kč a teď přemýšlím, zda s ohledem na zmíněné mínusy je odpovídající. Pokud zohledním jinak pečlivé provedení, tak bych to lépe a levněji neušil. Nedostatky se pokusím vyřešit a možná časem tuto krátkou recenzi doplním.

Od fusaku očekávám vyřešení problému se svými mrznoucími prsty a doufám, že slídové okno se nebude mlžit.  Celkově se mi snad nesníží dosah Jeti Duplexu. Ostatní záležitosti považuji za řešitelné, protože jsem ještě z generace DODO (DOdělej si DOma sám).

 

Doplněno 16.1.2012

Jak jsem slíbil, tak v neděli proběhlo první testování Raydiowarmu. Myslím, že bylo úspěšné a fusak splnil má očekávání. Samozřejmě jsou zde malá ale…

  • Venkovní teplota byla kolem 0°C, hodně ledový severozápadní vítr 3-5m/s, pocitovou teplotu odhaduji až na -5°C
  • Nejdelší let byl kolem 50minut (tři starty bez vypnutí). Bez rukavic venku jsem vydržel přibližně 2 minuty a už tuhly prsty.
  • Slída se opravdu mlží a poměrně hodně. V okamžiku kdy mi ovšem už prochladly ruce (nepoužil jsem vůbec rukavice), rozdíl vnitřní a vnější teploty nebyl již tak dramatický, zamlžení okna téměř zmizelo. Pomohlo i přetření okna utěrkou proti orosení oken u automobilu.
  • Zkusím vyztužit vlnící se slídu pevnějším oknem z plexiskla. Přilepím na průhlednou oboustrannou pásku. Prvně ten kousek vhodného plexiskla musím ale sehnat.
  • Díky značně klínovitému půdorysu obalu jsem dost bojoval s vnitřním prostorem. Vyrobil jsem si lehkou matrici na zafixování polohy vysílače v obalu, ovšem místa na pravou ruku se nedostává a byl z toho i jeden malý incident (několik lopasů po výstřelu). Lítám s pravým knyplem vepředu (brzda) a ruka se mi tam již téměř nevejde-viz. obrázek dole. Budu muset celý vysílač posunout doleva.
  • Rovněž sklon vstupů na ruce není pro mne optimální, průchodky s úplety (jinak jsou úplety super) Vás nutí mít ruce v lokti téměř v pravém úhlu. To určitě není můj styl. Ovšem za možnost letět v tomto chladném počasí musí člověk něco oželet.
  • Hodit si letadlo sám jsem zatím nezkoušel. Využil jsem přítomnosti zkušených F3B pilotů a zatím neriskoval. Jednou k tomu ale dojde. Bude to ovšem adrenalin-vteřina je na startu F3B modelu strašně dlouhá doba.
  • Pastičky na ruce (viz nahoře) jsem „pořešil“ suchým zipem přilepeným na Chemoprenu.
  • Dovedu si představit, že do bočních kapes pro výztuhy by šlo vložit „nějaké“ ohřívání (polštářky?)
  • Sečteno, podtrženo, fusak opravdu funguje. S nedostatky se člověk musí srovnat

P.S. Pokud se vrátím k vlastnímu lítání, tak mne dost překvapil vzduch. Ledový, poměrně silný vítr a časy přes 25 minut ve vzduchu. Vůbec jsem nic nehledal, jenom jezdil po obloze. Zajímavé.

Pravá ruka se mi do Raydiowarmu téměř nevejde. Otvor pro vysílač ve žluté matrici budu muset posunout doleva a k sobě.

AUdálosti na světové scéně nemůže rušit obyčejné lidi. Lidé se obávají, a cítí úzkost nejistotu a dokonce i strach. A jediní lidé, kteří vědí, kde vždy věří.

24 comments to Rukávník Raydiowarm (doplněno 16.1.2012)

  • Pavel

    Jenom malá poznámka k Turnigovu obalu. Po vycpání 10mm EPP (podlaha a boky) a dodělání popruhů to udrží docela i trochu tepla , zpevní se a z pupku se nehne. Na zkoušku jsem použil el. vyhřívání do bot. Desky s teplem mám pod rukama. Původně na 2×1,5V, ale měl jsem odložený 2čl. lipolek 1,7Ah (1 baterka = 1 deska) a žhne to docela slušně asi 50min. Futrál vytopím asi o 15st. proti venkovní teplotě. Baterky mi hlídá pískátko. Ale mlží se samozřejmě okno.

  • Topení je asi nutnost. To musíme chlapi nějak elegantně vyřešit. Zamlžené okno je komplikace. Já mám např. u svého Fordu Mondeo Cabrio vytápěné přední sklo. Co třeba umístit to topení nějak kolem toho okna? Neexistují ty topné dráty do podlahy v nějakém pidi průměru? Já vím je to uchylárna, ale je zima a je čas na kraviny (smích).

  • Míra

    Ahoj Kluci, zkoušel jsem odkaz na raydiowarm, ale bohužel už ukončili činnost, takže smůla, budu mrznout dál.

  • Ahoj Míro,
    musí existovat nějaká alternativa(?)