Když jsem minulou středu na Božím Daru (-25°C) vyklepával z plechovky zaručeně nemrznoucí aditivum do nafty jako “lančmít”, netušil jsem, že za týden poletíme Zimní ligu v příjemných 5°C. Do větru se tentokrát Windguru moc netrefil. Byl to sice slibovaný západ až jihozápad. V nárazech možná 3m/s, ale ani o chlup víc.

Závod (s Pavlem “Bekrem” Krištofem) jsem si prohrál hned v prvním kole, podle známého přísloví “kdo chce moc, nemá nic”. Viděl jsem, že podmínky jsou opravdu zoufalé a tak jsem v dáli tak dlouho Stingera “dojil” až jsem ho skácel. Nepamatuji, kdy se mi to podařilo naposled, ale všechno má prostě svoje hranice. Letadlo v dáli ve vrtáku a potom v sestupné spirále vyvolávalo nejspíš mnohem větší vzrušení u přihlížejících než u mne. Prostě jsem se snažil z černé sypající se siluety zjistit, v které sestupné (pravá/levá?) spirále vlastně jsem. Podařilo se mi to až po více jak 30 metrovém pádu. Stálo mě to přibližně jednu minutu následného letu.

První let se moc nepovedl.

[pokračování]