Klub Lučního kvítí

V neděli se v Poříčí sešla snad celá elita českého klubu Lučního kvítí (Pampeliškáři). Je sice hluboký leden, ale teploty nakonec nebyly tak mrazivé. Po ránu kolem -5°C, ale postupně se vzduch i trochu ohříval. Pokud jsem porovnal předpověď Windguru s realitou, tak jim to opět vyšlo téměř přesně. Východ až jihovýchod do 5 m/s. Omezím se pouze na telegrafické postřehy.

  • Vostřeláci přijeli s novým Pike Perfection. Neuvěřitelný model. Rozpětí 3,7m, plocha 76dm2, letová váha 1700g. Myslím si, že podmínky pro tento parník určitě nebyly zrovna vhodné (dost silný vítr na tak malé plošné zatížení) a navíc s tím kluci lítají pouze pár dní. Když je tedy řeč o plošném zatížení; Pike Perfection 22,37g/dm2 versus Stinger F3B 34,48g/dm2 to je bratru u Stingera o 54% více.
  • Kluci lítali s fusakem od Turnigy a pochvalují si ho. Je evidentní, že tam je mnohem více místa než v Raydiowarmu. Já jsem nakonec musel vyhodit „průchodky“ s úplety. Pro soutěžní lítaní jsou nepoužitelné. Buď konstruktér má rachitidu a ruce o průměru 5cm včetně bundy nebo opravdu nevím. Paradoxně a nebo logicky se při použití „průchodek“ potí vnitřní slída. Potřebuji vidět na rádio; aspoň občas. Odstraněním okruží s úplety se vnitřní teplota sníží a k pocení již téměř nedochází. Když si vezmu skladnost Turnigy futrálu ( o ceně raději nemluvím) a jeho možné použití v létě v dešti, tak přemýšlím, zda opravdu Raydiowarm byla nejlepší volba.
  • Honza Kohout jde letos do F3B a tak nás na typicky Pampeliškářské soutěži (RCVN) bylo opět více (F3Bčkařů). Pouze protentokrát vyměknul a vytáhl svého letitého F3J „Pajka“. Je vidět, že Honza není zatím ani ryba, ani rak.
  • Pampeliškářská elita mi dávala lekci z adrenalinových zážitků ve stylu „…tohle asi nedoletím“ a chodili si pro svoje strojky daleko do pole. Bylo to úsměvné.
  • Je s podivem, že když člověk přidá ve větru 20g do čumáku, kolik práce a vzrušení si ušetří. Ono to najednou letí úplně samo!
  • Přesnost přistání nebyla opravdu nikdy moje disciplína, to jsem zmiňoval mnohokrát. Zvláště zábavné je potom, když navíc máte pokaždé jiného navigátora a ten z ničeho nic spustí svoji verzi odpočítávání poslední minuty. To už moje závity nepobíraly a rozpočet jsem tedy lítal jen po paměti. Na druhé straně orgán, který se nepoužívá, ten prý zakrní (úsměv).
  • LOLO jsem tentokrát vpašoval do letadla Martinovi Rajšnerovi, který závod zaslouženě vyhrál.

Moc se mi to líbilo a perfektně jsem si zalítal (snad ne jenom já). Bylo s podivem, jak to nad rybníkem nosilo. Mohlo foukat ještě víc…

Výsledky od Honzy Thienela a Karla Kotouče