Uzavřeno | Nabízím Vám hodnocení uplynulé sezony 2016 z pohledu trenérů tichého letu (RC větroně). Příspěvky jsou zařazeny abecedně dle názvu kategorie a jsou zveřejněny se souhlasem autorů. Můj původní text na trenéry:
Zdravím Vás přátelé,
pravděpodobně už nastal definitivní konec letecké sezony 2016 a tak bych Vás chtěl poprosit, abyste nám všem (trenérům Tichého letu) krátce napsali/shrnuli co je ve Vašich kategoriích nového, starého, dobrého, špatného nebo co důležitého, nepodstatného se odehrálo tento rok.
Samozřejmě všichni oceníme případný náznak toho co by mohlo být zajímavé v sezoně příští (2017). Nechci od Vás žádnou detailně promyšlenou analýzu, jen Váš pohled na věc.
F3B Roman Vojtěch
Já Vám zde předkládám stručný souhrn myšlenek, které mne napadnou při vyslovení zkratky F3B 2016 (za kterou jsem odpovědný).
1. Je nás čím dál tím méně aktivních pilotů. Žádný junior a ani dokonce senior na obzoru. Po nějakých letech “boomu” jdeme z kopce dolů a vůbec netuším proč tomu tak je. Peníze? Příliš mnoho námahy a výsledek nejistý? Nedostatečný či nefunkční marketing značky F3B?
2. Slabou útěchou může být, že tendence úbytku pilotů je celoevropská. Na soutěže, kde dříve nebylo možné se dostat (obsazeno), jsou dnes volná místa.
3. Německá “klika” připravuje změnu pravidel pro úlohu termika. Bude to ještě složitější než dnes (bude to handicap počítaný z výchozí výšky ala F5J? nebo něco jiného?). Napsal jsem autorovi chystaných změn (Ralf Decker), že jeho změny, které chce pouze on, definitivně nas.re ty stávající piloty a nové odradí.
4. Poprvé ve mně známé historii jsme museli zrušit Mistrovství České Republiky pro příliš nízký počet přihlášených a připojit je k závodu Světového poháru (Mladá Boleslav/Loučeň).
5. V tomto roce kategorie F3B nečerpala ze svazových peněz ani desetník. Přemýšlím, zda to je dobře nebo špatně. Snad si to vynahradíme v příštím roce (MS F3B v Jeseníku)
6. Ve Světovém poháru nebylo naše umístění žádný zázrak. Nejlépe dopadl Honza Kohout (16.) Zbytek viz. http://www.f3b.de/uploads/F3B_FAIWC_2016_12.pdf
7. Jak jsem psal v bodě 5. příští rok je MS F3B (srpen) u nás v Jeseníku. Snad to dopadne dobře jak po stránce organizace, tak výsledků. Do týmu na MS jsem se kupodivu kvalifikoval i já (tým Kohout, Fusek a Vojtěch).
8. Abych nekončil tak chmurně, F3B nás pořád baví (úsměv)
Roman Vojtěch
F3F Filip Kalenský
Ahoj Romane, sezona F3F byla bohatá jak na domácí tak na světové závody.
Naše kategorie je jednou z levnějších v F3X. Nepotřebuješ tým pomocníků, techniku jako v F3B, baterky, motory, regly jako v jiných kat. Je to jedna z mála kategorií, kde můžeš být relativně úspěšný i když nemáš čas na pořádný trénink, nebudeme řešit jestli to je dobře nebo ne.
V ČR je situace obdobná, jsou regiony, kde je znát lepší soudržnost okolo šikovných a obětavých lidí, kteří jsou schopni vyrobit dostupné a kvalitní modely za lidovější ceny oproti globálním výrobcům. Letos poprvé bylo odloženo MR kvůli počasí (tím bylo zachráněno) a je to cesta, když nefouká. Povedlo se mi konečně dostat pod křídla web www.F3F.cz, tam jsou a budou aktuální informace a pozvánky na závody, žebříčky atd.
V zahraničí je trend opačný, víc lidí se cpe na soutěže, což paradoxně soutěž zabíjí, při 60 lidech létat jedno kolo 3 hodiny je s ohledem na vývoj počasí problém.
V zahraničí se nám dařilo. WC.. http://www.fai.org/world-cups/f3f-radio-control-soaring contest celkově. Radek 2. já 3. uvidíme jak dál s contestem. Nikomu tento seriál nic nepřináší a je pravdou, že letos poprvé kvůli utažení kohoutků nejsou ani štědré prize money za celkové umístění, což nás překvapilo. V seriálu EC zůstávé moje mezinárodka jen ze setrvačnosti. Je v kalendáři i na 2017.
Na MS to už taková sláva nebyla i když Radkovo 11. místo bylo dobré. Svaz nás podpořil zaplacením startovného a našlo se i nějaké stravné. Soutěž to byla fenomenální.
24 kol a týden u moře. Jedna z nejlepších lokalit pro F3F. ME 2017 nebude, nikomu se údajně nevyplatí, protože je na něm málo lidí a tudíž málo prostředku ze startovného. Cirkus okolo vrcholných soutěží je moc nákladný. Chtělo by se to zamyslet jak akce MS a ME zlevnit. Dotace na serva pro juniora je velikou pomocí.
“Vznik” juniora je problém, to víme všichni. Juniora vždy někdo musí odvézt na kopec, ale kdo, když rodiče jsou “trapný” a kluby fungují (pokud fungují) jako odkladiště pro děti a to jen do nízkého věku, než je počítačová gramotnost přetáhne do interaktivního světa. 100 USD na vysílačku rodiče nemají ale Iphone 6 není problém.. z toho totiž žádné časové závazky nekoukají…
Letu zdar Filip
F3J Jaroslav Vostřel
Ahoj Romane, situace a nálada je po skončení sezony 1016 následující:
V roce 2016 splnilo podmínku zařazení do F3J žebříčku (min. 3 soutěže) 18 pilotů a alespoň jedné soutěže se zúčastnilo 42 pilotů (v roce 2015 to bylo 25 / 35 )
Žádní nováčci bohužel nepřibyli a mám obavu, že v budoucnu v nějakém významném počtu ani nepřibudou. Usuzuji, že nově příchozí budou převážně do kategorie F5J. Když už nováček investuje nemalou částku do nového modelu , tak jde radši do kategorie F5J, kde nepotřebuje tým pomocníků, na trénik mu stačí pouze malá plocha, předletová příprava je méně časově náročná,………. .
Již po několik sezón je v F3J velice dobrá parta nadšenců bez rušivých elementů. Povolení el. navijáků před šesti lety (i přes velký odpor jednoho člena předsednictva) bylo velkým přínosem. Zastavil se, nebo se zmírnil odchod mnoha pilotů. Budoucnost vidím však černě.
Mnoho F3J pilotů začalo létat i F5J a brzy k této kategorii konvertují zcela. Tento přesun ještě zesílí z důvodu prvního oficiálního ME F5J v roce 2018. Je to celosvětový trend. Některé, dříve ryze F3J týmy ( Holandsko , Maďarsko, ….) ohlásily, že příští rok budou létat pouze elektry. Nejsem si jistý, zdali bude za dva, tři roky tolik F3J týmů, aby bylo pořadatelsky zajímavé zorganizovat ME.
Soutěže: Každým rokem bývá v Česku pět soutěží. Zahraničních soutěží se účastní stálá parta asi patnácti pilotů, včetně tří juniorů. Senoirskou špičku tvoří asi šest pilotů, kteří každoročně bojují o účast v reprezentačním týmu.
ME a MS: Posledních několik roků si český reprezentační tým udržuje vysoký standard. Pravidelně se umísťuje na stupních vítězů v týmové soutěži a někdy i v jednotlivcích. Velice mě v posledních letech potěšil zájem mnoha pilotů, kteří mají zájem dělat pomocníky na ME nebo MS. To opravdu svědčí o tom, že v F3J týmu panuje zdravá atmosféra. Pro pomocníky to znamená vzít si minimálně 10 dní dovolenou a odjet od rodiny bez nároku na jakoukoliv finanční odměnu. Největší a jedinou odměnou jsou společné zážitky z celé akce, které se nedají vyjádřit penězi.
I letošní rok chtějí přispět svojí pomocí na ME 2017 další dva piloti. (Je pravdou, že někteří z nás desetidenní odloučení od manželky ocení….). Na ME 2017 v Martině nás budou reprezentovat Martin Rajšner, Jirka Duchaň a Pavel Hofer, kterému jsem uvolnil svoje místo. Já budu dělat TM a budu mít víc času na juniory.
Junioři: Shodou okolností máme po několika letech kompletní, velmi mladý juniorský tým. Všichni to jsou synové aktivně létajících otců. Zatím to vypadá, že je to baví a myslím, že by u létání mohli vydržet. Juniorský tým na ME: Jaroslav Vostřel, Jan Bruner a Luboš Pospíšil.
Finance: Pravidelně dostáváme finance od Svazu na ME a MS. Bohužel, částka je podobná té, jako když jezdil pouze seniorský tým. Na svazu asi nezaznamenali, že se ME a MS účastní i tři junioři se svými otci. Dříve dotace ze Svazu pokryla startovné, cestu, ubytování (ve stanu) a stravování. Na letošním MS ve Slovinské Vipavě vystačily finance pouze na startovné a část ubytování a cesty. Na druhou stranu musím říct, že junioři dostali finanční příspěvek na soustředění v roce 2015 a 2016. V letošním roce dostali junioři také příspěvek ve formě materiálu.
Co nám v F3J opravdu chybí je člověk, který by se věnoval psaní reportáží z významných soutěží a zveřejňoval by naše úspěchy.
S pozdravem Jarda Vostřel
F3K Marcel Králík
Ahoj Romane,
posílám pár postřehů z kategorie F3K. Pár čísel. V roce 2015 bylo v žebříčku 69 pilotů, v roce 2016 “jen”44” pilotů. V roce 2016 byla vidět velká výměna soutěžících, kdy někteří staří bardi nelítali, ale z druhé strany mámě 8 nováčků.
Proč nelítali někteří staří bardi?
Rozpadlo se několik skupin:
– Nové Město
– Partie kolem Romana Plesla
– jedinci, kteří jezdili jen na Vypich ( není započítáván v tomto roce do nominačního žebříčku )
K tomu se přidalo pár jedinců, kteří mi většinou během roku říkali, že nemají čas na trénink, tak nechtějí udělat průšvih. Z druhé strany jsou slibované některé návraty na soutěžní sezónu v roce 2017. Nechám se překvapit. Mluvit se s nimi snažím stále.
Možný dopad na méně soutěžích může být i díky tomu, že poslední 2 roky mluvím nahlas o tom, že nebudu respektovat soutěžící, kteří nedodržují pravidla. Přesto to zatím ještě v F3K nevidím až tak tragicky.
Podařilo se tento rok zorganizovat nově soutěž v Podkrkonoší, příští rok bude určitě znovu. Nad organizací kalendáře soutěží u Prahy přemýšlí Jiří Kmoníček. Obojí sebou přináší vytvoření nových skupin a tím pádem soutěžích v kategorii. Bohužel jsme, ale z druhé strany přišli o soutěž Na České Kanadě. Trochu jsem to čekal, protože Ilja už víc jak rok aktivně nelétal a pomalu se vracel ke golfu.
Jako průšvih beru zrušení mezinárodní soutěže pořádané Jardou Čermákem. ( zrušeno z důvodů nenaplnění počtu soutěžících a díky tomu potřebná ekonomická dotace ) V očích mezinárodních soutěžících určitě jako neopodstatněné. Bohužel s podobných důvodů zrušena soutěž i na Slovensku v Časté. ( jsme stále vnímáni jako jedna země )
Pokusím se s tím něco udělat od příštího roku, Zlínské F3K bude jako world cup. Komunikoval jsem termín s Ukrajinou, Polskem, tak abychom si nekradli soutěžící. Do toho ještě revanč ze strany Chorvatů. Snad to vyjde.
Pokles v počtu soutěžících vidím i na mezinárodní úrovni. Z druhé strany je to takhle historicky vždy, když se nelítá WC. Juniora máme jen jednoho. V líhni Žďár to vypadá, že v příštích rocích nikoho nedají. A v republice kolem stávajících pilotů se také nic nerýsuje. Na soutěžích v tomto roce jsem ale zaznamenal několik možných nových soutěžících.
U kategorie F3K je to spíš o tom, že model musím koupit a potom se s ním musím naučit létat. Samodomo výroba je vidět velmi sporadicky. Proto je mezi námi vidět nováčky spíš v pokročilém věku, protože si to prostě můžou dovolit. Těmto nováčkům vyhovuje, že jsou F3Kčka hodně o pohybu. Máme možná výhodu v tom, že jsme vnímáni pozitivně s pohledu fungování celé kategorie. Funguje nám společný web, kam odkazujeme všechny soutěživě chtivé. Problém vidím v tom, že si spoustu lidí myslí, že je to levná kategorie. To bohužel do doby, než si nováček odzkouší první soutěž a první karamboly, jejichž náprava něco stojí. Po získání zkušeností a hlavně udržení chuti závodit v F3K, nastává velká investice do kompozitových modelů.
Bohužel během 3-5ti let se cena holého špičkového modelu navýšila o 100-150 EUR. Při potřebě 2-3 modelů je to již nezanedbatelné navýšení investice. Přitom je to technologicky vyráběno stále stejně. Přisuzuji to snaze výrobců co nejvíce zvednout ziskovost, aby zamázli ztráty z výroby jiných modelů pro kategorie, kde je propad soutěžících velký.
Tento rok se podařilo velmi pěkné umístění ve world cup klendáři, kde Ondra Rezler zkončil na 2 místě. Celkem úspěšně mu sekundoval Tomáš Marek, Milan Havelka a Pavel Krištof. ( všichni jsou v TOP 20 ) Trochu pokles je ale vidět v kalendáři soutěží Contest Eurotour. ( otázkou je, jestli to není díky tomu, že organizátoři se pomalu od Contest Eurotour odvracejí a naši piloti si vybírali spíš soutěže v kalendáři world cupu ) Škoda je, že všichni 4 úspěšní reprezentanti nemají v sobě dar předání zkušeností dál. Jsou to všichni spíš introverti. Zkončím podobně jak ty, většinu soutěžích to baví stále a hlavně se chtějí stále zlepšovat.
Marcel
RCH Gustav Bulín
V kategorii RCH se nic zvláštního neudálo, bohužel, kategorie se dále nerozvíjí, nerozšiřuje, už několik let stagnuje, nechci říkat, že vymírá.
Celkový vývoj je i přesto dle mého názoru pozitivní, v roce 2014 bylo celkem 31 plánovaných soutěží a létalo 42 pilotů, v r. 2015 bylo 36 plánovaných soutěží a 35 pilotů, to se ještě létal i „slavný“ Vypich!! V letošním roce “jen” 27 soutěží (rozpadla se parta, co pořádala Chomutovskou Ligu) a létalo také odhadem 30-35 pilotů, na severozápadním MČR 2016 bylo 23 pilotů.
O perspektivě této kategorie si každý může udělat představu sám, níže několik pohledů. Jako největší problém vidím, že nejsme světová, vlastně ani celorepubliková kategorie, celý tento cirkus se odehrává na letištích a plochách mezi Chebem, Sokolovem, K.Vary a Chomutovem (celková vzdálenost 120km). A možná právě proto je účast kolem 15-20 soutěžících na soutěžích běžná. Vlastní pojetí soutěže je i přes změnu pravidel směrem k závodním před několika roky stále velmi kamarádské a nebojím se říci, že valná většina účastníků jede na závody hlavně proto, aby se zúčastnila této přátelské akce v kruhu známých. A v neposlední řadě je třeba zdůraznit jednoduchou konstrukci, nízké finanční nároky na model, nepočítaje benzín. Naštěstí se jakákoliv specializace a hrocení technologií minula účinkem, bylo pár pokusů o laminátové brusy, ale většinou skončily hluboko v poli závodníků.
Z toho je vidět, že RCH je celkem živá kategorie, je o ní zájem z řad pilotů, kteří jio létají a hodně lidí neslo nelibě, když Svaz škrtnul byť jen symbolickou částku na MČR 2015 i 2016 s odůvodněním, že se nejedná o perspektivní kategorii pro budoucí reprezentanty kategoriích FAI. Ano, částečně souhlasím, žádný junior ani žák se tomu aktivně nevěnuje. A ti kteří pracují s žáky mi sami argumentují nevhodností “gumicukové” kategorie pro začínající piloty. Proto jsem byl zklamaný, když se najednou objevila VOSA (22x soutěž v kalendáři 2016), která je pojetím téměř identická s modely RCH = male rozpětí, 2 serva, gumicuk. Proč nás nikdo nepřizval k diskuzi? Nechtěl slyšet naše názory? V komentáři od Petra Vašiny jsem zaznamenal zmínku RCHS. Vím, že se létají jiná RCH na Pardubicku, s chlapy jsem v kontaktu, ale jejich pojetí je hodně vzdálené národním pravidlům RCH, tak jsme pokus o propojení vzdali. Navíc je zde znatelná vzdálenost pořádajících míst.
Neděláme si iluze, že z RCH bude masová kategorie. Každý, kdo létá s modely a potřebuje ke startu šňůru ví, jak složité je najít kousek posekané louky, odkud vás nikdo nevyžene. Většinou to není hned za barákem, tedy musí tam dojet, tedy potřebuje auto. No a jsem u toho, že každý žák, junior potřebuje dospělého pomocníka. To pro jiné “malomodelové” kategorie to až tak neplatí, káčko nebo 2m elektru si můžete pustit i v parku. Navíc, začínající pilot nemá zkušenosti s termikou, tak ho to po pár odpolednech, kdy se jen tahal s gumicukem přestane bavit a raději si příště vezme bublinkový elektrolet, nebo drona. Pro starší piloty je nezanedbatelná i fyzická zátěž, někteří už nevydrží celý den chodit po letišti a dali přednost jiné kategorii (elektrovětroně).
Toto jen shrnutí vhodnosti a perspektivy gumicukové kategorie pro větroňářský potěr, tedy i kategorie RCH jak to vidím já a jak jsme to zaznamenal z diskuzí s ostatními modeláři na soutěžích.
Důležité je, že nás to všechny baví, děláme to hlavně pro sebe, pro radost.
Gustav Bulín
RCVM Pavel Pyrochta
Zdravím a několik myšlenek k danému tématu.
Uvedenou kategorii se aktivně zabývám jako soutěžicí i jako organizátor od roku 1992. Myslím si, že mohu uvést několik faktických poznámek. V prvé řadě souhlasím a podtrhuji, že ubývá pilotů. Domnívám se , že hlavně soutěžních pilotů.
Na různých předváděcích akcích (Otvírání nebe, Létáme pro vás, Modelářské pouti apod.) je vždy pilotů dost. Nejsou vázáni žádnými pravidly, stavebními omezeními, dodržují pouze letový řád a mohou se předvádět. Naopak tam, kde se létá dle daných pravidel, skutečně pilotů ubývá.
Příklad : Kat. RCVM, rok 1995, hodnoceno v žebříčku 29 soutěžicích na 11 vypsaných soutěží + MČR. Rok 2016, hodnoceno v žebříčku 11 soutěžících na 5 vypsaných soutěží+ MČR.
Úbytek soutěžicích lze ze statistiky označit za problémy zdravotní a věkové. Bez zájmu mládeže. Návazně na to jsou stanoviska klubů: Náš soutěžicí přestal létat, tak my soutěže vypisovat nebudeme. Označuji to za pohldonost vedení klubů.
Myslím si, že všeobecný nezájem o soutěžní létání spočívá i ve finanční náročnosti na vybavení i cestování. Jsem pamětníkem záčátků několika kategorií. RCV1, RCV2, RCVM(Péemky), RCEO apod. Vždy to začínalo klasickými konstrukcemi s předepsaným počtem ovládacích prvků, případně motorů. Po několika sezonách se téměř ve všech kategoriích usadily „kompozitové brusy“. Vše je podřízeno k dosažení co nejlepších výsledků. Národní pravidla SMČR všeobecně pouze omezují plochu, hmotnost a plošné zatížení. Tento stav upřednostňuje movitější modeláře.
Výhled do budoucna? „Bublinky vyfouknuté do formy.“ Nebo-stavění historiků klasickým způsobem dle originálních plánů. Bohužel, historici nejsou součásti SMČR!
V naši kategorii (RCVM) jsme v letošním roce létali podle upravených pravidel, která zkrátila dobu chodu motoru z jedné minuty na 40vteřin. Bylo to z důvodu viditelnosti modelů. O zkrácení doby chodu motoru se prodloužil termický let. Na výsledcích v soutěžích to nebylo znát. Stále si myslím, že je to většinou o přistání na bod zapíchnutím modelu.
Není vyloučeno, že do budoucna budeme zkracovat chod motoru na 30 vteřin, aby to bylo skutečně o termickém létání a nejen o přistání.
K mládeži. Stále se hovoří o tom, že za nezájem mládeže o modelaření mohou počítače a chytré telefony. Tvrdím, že to není tak úplně pravda. Zamyslel se někdo nad tím proč byly zrušeny na základních školách dílny? Tam se tvořily základy polytechnické výchovy a manuelní zručnosti dětí. Ještě před 10-15 léty jsme měli v modelářských kroužcích kolem 15 dětí každý rok. V roce 2015-2016 čtyři kluky. Vedoucí kroužku pracují bez nároku na odměnu a škola požaduje úhradu Kč 120 měsíčně za to, že dítě může jít do kroužku.
Omlouvám se za nesourodý tok myšlenek, které mě probíhaly hlavou při čtení vašich (tvých ) podnětů.
Za kat. RCVM, Pavel Pyrochta , LMK Třebíč
RCV1, RCV2, RCVN Jiří Rajšner
Zdravím podobně postižené přátele, modeláře-piloty,ticholetce.
Poté co jsem si přečetl několik emajlů na téma nastíněné Romanem, je vidět, že se všemi táhné jako černá nit problém se snižujícím se počtem pořadatelů, soutěžících na závodech a mládeží v nedohlednu. Co se týká “mých”kat. RC V2, RCVN a RCV1, tak to vypadá asi následovně:
*začnu RCV1* – to je hist. kat, která se létá v jednom či dvou klubech na Moravě, za učasti 6-8 stejných soutěžících. Zvažoval jsem zda v této kat. má cenu dělat republikový žebříček. S Romanem jsme se dohodli, že pokud to někoho baví létat, tak jej zachovat. Že by do této kat.v dnešní době přišel někdo nový nebo snad junior mi připadá usměvné.
*další kat. je RCVN* – což je vlastně uloha termika v F3B. Původně toto vzniklo kdysi, jako vyplnění zimního období bez soutěží v LMK Týnec nad Sázavou v partě kolem Karla Kotouče. Fungovalo to X let jako neoficiální kat. a setkávání pilotů, které svědily v zimě ruce. V současné době je tato kategorie jako prozatimní, kdy v LMK Česká Třebová dali pravidla na papír a poté udělali jednu (bohužel jen jednu) soutěž.
Nyní se na ZL-zimní lize , která se létá každý měsíc celou zimu od září do března, vlastně jen v Poříčí nad Sázavou scházejí piloti s modely kat F3J, RCV2, F3B ale i F5J pro které je dána výška pro vypnutí el. motoru. A světe div se , sejde se zde i přes 25 soutěžících. Vzhledem k systému hodnocení je velmi spravedlivá a byla by to vynikající náhrada za RCV2, kde vzhledem k systému hodnocení občas dost záleží na štěstíčku.
Sondoval jsem tuto možnost i na soutěžích RCV2, a zejména na východ od Čech jsem se nesetkal se souhlasem.
*No a RCV2* – tato kat je stále velmi rozšížená , zejména na Moravě, Vých. Čechách a také ve Středočeském kraji. Kde jsou ty doby, kdy se scházelo na soutěžích 40-50 pilotů po celé ČR. Dnes je to podstatně méně, tak 10-25, na MČR lehce přes 30. Dovolím si tvrdit, že se drží díky možnosti startu el. navijákem dle specifikace F3B. Bohužel se nenašel žádný organizátor, který by letos uspořádal MČR a na příští rok to vypadá stejně…
Obvyklá bašta RCV2 v České Třebové se dala na pořádání soutěží F5J a těch klubů, které mají zejména lidské fondy na uspořádání MČR zase tolik není. Jsou soutěžící, kteří nejsou ochotni akceptovat, že by jim na soutěži měřil čas soupeř, čímž by se snížil počet potřebných pořadatelů.
Co se týká soutěžících, tak se situace v této kat. a potažmo i v F3J trochu oproti období před cca. 3 roky zlepšila a to díky tomu, že se našli 3 junioři !!! a skoro 3 senioři. Snad jim to vydrží.
Těm juniorům věřím že ano, senioři určitě dva. Díky tomu je i kompletní jun. team na ME a MS v F3J. To, že tito tři jsou potomci aktivních pilotů snad ani nepřekvapuje. Dovolil bych si prorokovat, že tak do 2 let by mohl být ještě jeden junior-opět potomek pilota. Aspoň bude mezi nimi konkurence.
Bylo by fajn, kdyby se našel i nějaký adept term. létání ze silněji obsazených kroužků, např. od Petra Vašiny. Ještě bych se zmínil o akci VOSA. Snad by i z této strany za pár let mohlo aspoň malinko ukápnout.
Jako jeden z mnoha důvodů, proč se počet soutěžících snižuje vidím m.j. v tom, že je více kategorií, ve kterých se pilot může realizovat a vybrat si co mu vyhovuje. Spousta pilotů odešla od RCV2 a F3J, a začala se věnovat kat .F5J. Dost pilotů, kteří létají v kat RCV2 jsou piloti F3J, kteří tuto kat. berou jako doplňkovou/tréninkovou/ i proto jsem názoru, že pro tyto piloty by byla kat RCVN vhodnější a bližší k F3J a pro ostatní vhodnější z důvodu spravedlivějšího hodnocení. Zatím se všichni mějte, ať nám to lítá.
Jirka Rajšner
RCVS Petr Vašina
Ahoj Romane,
konečně jsem zase malinko zprovoznil můj počítač, kterému se už moc nechce a tak doufám, že bude zase chvilku dělat dobrotu.
Jinak kategorie RCVS nám celkem šlape, letošní rok se odzkoušela nějaká vylepšení pravidel, proběhla kolem úprav „velká“ diskuze mezi piloty, všichni jsme to ale nakonec ve zdraví přežili a tak na podzimním zasedání nám předsednictvo po krátké rozpravě úpravy schválilo.
Každý rok se létá kolem 15 až 18 soutěží, letos se létalo naposledy v Uničově, ale nově se bude létat v Trnávce/Ostrava, další nová oblast bude Terezín, jinak jsme udělali letos poprvé soutěž i u nás v Ústí n/O. a budeme v tom pokračovat. Také Česká Třebová bude dělat asi 2 soutěže a navíc MČR RCVS.
RCVS létá za loňský rok 73 pilotů z toho 1 žák a dva junioři. Je to pořád málo podle mých představ, ale rozjela se akce VOSA, v té druhé várce už jsou dobré soupravy od Jeti model a tak doufám, že až skončí VOSA, souprava bude dál využita v naší kategorii RCVS, nebo RCHS, to je obdoba RCVS, ale model do 1,5m.
Bohužel se nám nepodařila prosadit úprava pravidel VOSA a následně novou kategorii, která se mohla létat s Vosou jako druhá kategorie RCHS /model do 1,5m rozpětí křídel/ souběžně na jedné soutěži, aby se vidělo, že se dá postavit model, který i dobře létá a následně se s tímto modelem dá účastnit na soutěžích RCVS. Bohužel se u předsednictva nenašlo pochopení… Raději to nebudu dál komentovat.
Jinak máme za sebou ocenění juniorů, (:-) teď už je to pro mne úsměvná záležitost, ale tou nekomunikací ztrácíme důvěru u “veřejnosti” budíme zdání, že na “Svazu si něco upečou bez nás”, přesně jak si psal a mám za to, že to není jenom zdání, ale skutečný fakt, a to mě velice štve.
Na jednu stranu je fajn, že se podařilo nějaké peníze sehnat, ale na druhou nevím, jestli to opravdu mělo ten správný efekt. Každá taková akce by se měla taky umět dobře prodat a zviditelnit, aby sloužila jako motivace pro ostatní. Nakonec jsem byl překvapen, že jsme dostali pro našeho juniora a ještě pro náš kroužek navíc a to za tolik peněz /20.568,-Kč/ a tak doufám, že to nebudeme muset za čas vracet, protože se stala zase další nějaká chybička. Kdybych dostal tolik peněz a mohl je proúčtovat SMČR určitě by to bylo efektivnější a cílenější na potřebu našich mladých modelářů.
Pokud bych se měl také zamyslet nad úbytkem soutěžících v kategoriích FAI, tak snad mě napadá, že je všechno čím dál víc složitější, dražší a je čím dál víc lidí, kteří na to buď už nemají, anebo do toho nechtějí investovat.
V dnešní hektické době politických a i svazových manipulací nastává pro některé modeláře taková ta ztráta motivace a převládá více negativní pohled. Obdobná situace je i ve volných kategoriích. Tam jsou ale ještě dál, třeba na soutěžích Českého poháru, kdy jedeš na soutěž 100 a více km zaplatíš startovné, soutěžící si to změří navzájem, protože nejsou časoměřiči.
Dá se tomu ještě říkat soutěž? To už pomalu taková soutěž ztrácí tu známku soutěže a začíná to říkat čím dál tím víc lidí. Proto hodně modelářů přechází třeba k těm velkým modelům a jezdí po takových těch setkání obrů atd. Nebo odcházejí od SMČR a přecházejí k historikům.
Pokud komunikuji s modeláři, tak začínám mít pocit, že se začínáme vracet k takovým těm kořenům modelářství. Sám si model postavit, naučit ho létat a potom si to každý vychutnává, jak mu to létá. Přináší to mnoha lidem asi větší uspokojení a relax než ježdění po soutěžích.
Když začal létat RCVS Jirka Kadlec, který začínal u mě v kroužku, tak říkal, to je zajímavý, tady na té soutěži se bavíte, jak si dělal tohle a čím to máš potažené, čím si to lepil atd. to na soutěži F3J a jinde není. Jednoduchá kategorie RCVS ho docela pěkně chytila a tak jsem rád, že takové retro v novém kabátě, jakým asi kategorie RCVS je, může ještě zaujmout.
Otázka výchovy mládeže je záležitostí klubů a dobrovolníků, kteří s mládeží pracují ve svém volném čase, převážně zdarma, pokud však vedou kroužek na nějakém DDM, jako externisté tak tam už musí mít nějakou kvalifikaci, stačí minimální pedagogické vzdělání, které jim zajistí DDM a musí si ho dnes už i zaplatit. Svaz dělá, jako kdyby se ho to ani moc netýkalo. Bohužel pokud se tento směr nezmění, bude to čím dál horší, protože ti co kroužky vedou, sejdou za čas věkem a nástupci nejsou.
SMČR si nejdříve musí uvědomit, jestli budeme takový ten spolek divných lidí, kteří si hrají s modýlky letadel, nebo se celý systém postaví jako sportovní organizace, tak jak to je ve všech ostatních sportovních klubech. To by ale znamenalo předělat celou organizaci SMČR, od vybudování systému trenérů mládeže potom by bylo nutné jít do škol, na DDM, připravit nabídku jednoduché prezentace modelařiny, vytvořit systém pracovního vyučování zaměřeného na modelářství na školách, vybudovat systém školních soutěží atd. V této oblasti je všechno možné a dokonce jsou na to i peníze, protože to začínají podporovat i strojírenské firmy.
Do toho se ale nikomu nechce jít. Všichni raději budou říkat, že to mládež nebaví. Mnoho dětí ani rodičů kolikrát neví, co to letecké modelářství vlastě je.
Abych nekončil v tomto duchu, tak se u nás v kroužku dostavuje asi 6 modelů dvoumetrovek na soutěže RCVS, začínáme stavět VOSU a připravujeme další RC větroň do 1,5m. Máme toho naplánovaného mnoho a tak nám držte palce.
Zdraví Petr Vašina