Maso v Hořicích

Výlet na F5J Hořice jsme si s Honzou „Carbonem“ Uhlíkem plánovali již po Poříčí. Moje základní myšlenka zněla; přivez ty 5cm vysoký stejky, jak si kdysi dělal na F3B Jeseníku. Honza se svého úkolu zhostil jako vždy naprosto dokonale. Cherry rajčátka, papričky, archivní Rýnský ryzlink a absolutní pohoda. Ani ty prudké bouřky nás nerozhodily. Já si připadal jak v ráji.

P1040773x

Předpověď počasí trochu strašila, ale bouřilo a blesky lítaly jen v pátek večer, jinak počasí vyšlo dokonale. V sobotu po 10:00 hodině jsme v klídku začali. Když jsem na ranním shromáždění pilotů zaslechl informaci, že do fly-off postupuje 11 pilotů, tak v tom okamžiku jsem zvolil strategii pro základní část závodu; příliš to nehrotit a lítat na jistotu. Svého Pikouše (Pike Perfection) zatím vůbec neznám, mám s ním nalítané asi 4 hodiny ve vzduchu. Budu se tedy držet spíše zpátky, právě tolik, abych do fly-off postoupil.

Počasí bylo něco jako termický ráj, prostě vždycky to někde bylo (no jo, ale kde?!). Každým dalším letem jsem zjišťoval co Pikouš umí a současně korigoval některá nastavení. Na omotorovanou Pampelišku „ala závěsný padák s motorem“ musíte jinak než na F3B Stinger „ala F-18 Hornet“.

Během základní části závodu jsem se snažil najít např. optimální diferenciaci pro svůj styl páčkování. Velkou pomocí mi byla rada Jardy Vostřela, který na svém Pajku lítá 2,5:1. Když se teď podívám do vysílače, kde jsem skončil, tak vidím 6:1 (vykulené voči), ale musíte si uvědomit, že používám na kniplu výchylku 2-3mm? Občas vypínám mix křidýlka->směrovka, ale vůbec si nemyslím, že je to optimální, prostě na to chci víc času.

Když o tom tak přemýšlím, tak jsem nikdy netušil, jak plochá a úzká zatáčka se dá s modelem zaletět. Na druhé straně mne docela překvapuje, kolik lidí ze startovního pole není schopno takovou zatáčku zvládnout. F5J modely jsou ale tak promíjející…

V této souvislosti mne napadá, jak 3D stabilizátor některým lidem pomůže a současně to znehodnotí kategorii jako celek. Smutný příběh.

V neděli po dokončení sedmého kola základní části se tedy letělo fly-off. Taktiku jsem změnil na „začni tlačit na pilu“. Že jde do tuhého, jsem zjistil hned v prvním letu, když jsem byl od sebe tak 600-700m a asi v 50m. Ani jsem nedýchal a páčkoval v úzkých rozpadajících se stoupácích jak o život. Nakonec jsem to nějak „přeskákal“ v 15-té minutě až na bod. Šel jsem se do stanu přebalit… Pikouš mě nenechal ve štychu. Chlapče, máš to u mě dobrý. Je důležité vědět, že jsi schopen neskutečných věcí.

Další dva finálové lety mi už trochu zaváněly nudou, protože jsem vždy končil hodně zbytečně vysoko. Vina je ovšem pouze na mé straně, mohl jsem vypínat motor někde na hranici 30m a asi by se zase nějaké vzrůšo urodilo. Určitě by nebylo od věci se naučit s tankerem přistávat, moje bilance bodů za přistání je žalostná. Má to velice prozaický důvod; ten trambus prostě neletí a já jsem zviklý z F3B, že to éro pochoduje na přistání třikrát rychleji. S koncem pracovního času se tedy nacházím někde „daleko“ od bodu přistání a nezbývá mi nic jiného než přistát tam, kde právě jsem v čase 10:00. Budu na tom pracovat (mrkanec).

P1040777x

Bylo zajímavé sledovat, jak v základní části závodu (úvodních 7 kol) např. jednoznačně dominující Radek Malčík (7×1000!) ve fly-off pohořel. Kupodivu to stejné se stalo i do té doby třetímu Zdeňku Malčíkovi. Že by přemíra riskování? Nevím, nesledoval jsem je, protože se mi v té době samotnému klepala noha. Je to zajímavá disciplína to fly-off. Připadne mi dost nespravedlivá, protože ti kluci do té doby jeli jednoznačně „na bednu“. Chlapi, pojďte do F3B, tam se Vám nikdy nic takového stát nemůže. Tam nic neškrtnete, nikdo Vám nic nevezme (výsledky ze základní části) ani nedaruje tzn. žádné fly-off nepoletíte.

Myslím si, že Petr Dušek (ředitel soutěže) a jeho hořická parta odvedli precizní práci*. Kluci na židličkách rozhodčích byli milí a dámy v hotelu Ritz (maringotka) rovněž. Tuto zkušenost mám ovšem na hořickém letišti už roky a to i díky F3B Hořické Trubce Michala Behenského.

Mějte se

Výsledky na Stoupáku a diskuze k závodu tamtéž. Report Petra Duška ze soutěže. Postřehy Honzy Kubici.

*Jsou drobné detaily, které bych okomentoval, ale nerad bych měl po „p…či“ i v Hořicích.

AUdálosti na světové scéně nemůže rušit obyčejné lidi. Lidé se obávají, a cítí úzkost nejistotu a dokonce i strach. A jediní lidé, kteří vědí, kde vždy věří.

28 comments to Maso v Hořicích

  • OK, OK, sypu si popel na máslo na hlavě a zmínku o zavedení finále jako reakce na „zahušťování“ v F3J beru zpět (v původním článku doplněno). Jenomže pokud bylo finále v F3J od začátku, tak padl (alespoň pro mě) poslední rozumný důvod, který jeho existenci nějak ospravedlňoval… H.

  • Ono dost lidí se drží pravěkého „je to odjakživa (rozuměj staré), tak je to dobré“. Zpátky na stromy hoši 🙂

    Finále je „trnem v oku“ už minimálně rok a půl, co se řešilo i v RCEV zda má nebo nemá být.

  • Petr Dušek

    Je jasné, že Radek v Hořicích neprohrál proto, že se letělo finále, ale kvůli tomu, že ve špatnou chvíli udělal chybu.
    Není možné spojovat debatu jestli finále ano nebo ne s jedním konkrétním výsledkem. Můj vnitřní pocit „spravedlnosti“ se taky víc kloní k názoru, že rozhodovat by měl výsledek celé soutěže. Ale finále v pravidlech je (a zřejmě i bude) a tak prosím kritici tohoto stavu buď navrhněte řešení a způsob jak ho na patřičné úrovni prosadit, nebo se s tím smiřte. Já jsem zatím smířený, a ještě k tomu se mi dost často (stejně jako Tomášovi) to finále svoji atraktivitou i líbí 😉 .
    Je to stejné jako v hokeji, čtvrtfinále bývá často kruté, ale je to v podstatě nejzajímavější a nejnapínavější okamžik turnaje…

  • Ano, je to napínavé a koukavé, ALE proč to nehodnotit dejme tomu následovně :
    vezme se přepočítany bodový rozdíl mezi prvním a „posledním“ postupujícím do finále. Poté se finále odletí a rozdělí se podle umístění ve finále procentuální podíl právě těchto bodů ?

    bral by se ohled na pozici ze základu, ale zároveň by se dalo dost pomíchat pořadím a také by zůstala atraktivita a boje těch nejlepších z nejlpších

  • Tomas Hruby

    Protože to pak už Aleši nebude finále… Okamžitě z toho máš taktickou záležitost, kde si před finále bude každý počítat, o kolik větší výšku si může či nemůže dovolit vzhledem k výsledku kvalifikace, atd. A nemohu si pomoci, ale takhle by to fakt být nemělo, když létat finále, tak jako „no limit masakr“.

    Jinak já jsem Hořice odlétal velice dobře a na finále jsem doplatil stejně a ve stejném momentu jako Radek a Zdeněk – chyba při prvním letu. Ale na mém převážně pozitivním názoru to nic moc nemění a finále oceňuji.

  • Tak buď se nám líbí finále proto, že je to atraktivní podívaná a souboj mezi nejlepšími (to se nemění ani v mém návrhu) nebo proto, že si skupinka lepších rozdává mezi sebou poháry. Ale to je samozřejmě jen můj názor no. Stejně to nic nezmění 🙂

  • franta

    Vážení elektroletci,
    velice vám děkuji za vysvětlení pravidel i poučnou debatu na téma finále. To finále se už někde létalo i v kat. F3B a to tak, že model létal se stejným zatížením všechny tři disciplíny (tuším nejlepších 5)- (termika, přelety i rychlost) – někdo s váhou 2,2 kg a další s 3,5 kg. Bylo zajímavé, že výkony se moc nelišily i při rychlosti a to i bez radičů! Svým způsobem je dnes finále u béček při létání posledním rychlosti v opačném pořadí – ti nejlepší na konec. Těch posledních 5-6 si nenechám ujít.

  • fly-up

    Tiež som neni zástancom finálne ,ale môj názor zmenila jedna súťaž na slovenského f5j pohára . Na Slovensku sme začali lietať ,jednodňové súťaže bez finále /na 6 kol / ,lietať finále vo poludňajších hodinách po 16 je fakt nezmysel .Ale na jednej súťaži sa pošťastilo také rozlosovanie ,keď 2-3 pilot medzi sebou vôbec neleteli tak ako 4-5 pilot…a toto može byť jedeno velké ZA finále . Podadie pri finále má velký zmysel napr. pri celkovom hodnotí do pohára Intertour alebo Contest ,kde sa body rátajú práve z celkového poradia .