Ohlédnutí zpět-MS F3B 2017

Je sobota brzo ráno a je po všem. Myslím, že hodnocení podobných akcí lze provést obecně dvěma způsoby. Buď to člověk může „ušít horkou jehlou“, plný emocí a ještě horkých zážitků nebo si může dát různě dlouhý časový odstup a vše posoudit z trochu větší časové vzdálenosti. Jsem pověstný tím, že hodně zapomínám; někdy je to výhoda někdy ne. Zkusím to tedy raději stručně a právě tou horkou jehlou.

Tým

Nad konstrukcí českého týmu na toto mistrovství světa viselo od počátku dost otazníků. Nechtěl bych zacházet do detailů, ale myslím si, že motivace jednotlivých členů k účasti byla dost rozdílná. Někteří z Vás nás znají dlouhé roky a tak asi nepřekvapí, že byly okamžiky, kdy teplota stoupala nejen na obloze, ale doběla byly rozpálené i naše hlavy. Šlo nám ovšem o jednu společnou věc a tak mohu s klidným svědomím konstatovat, že konec dobrý všechno dobré. Večer po MS v hospodě jsme se zase nachechtali. Ostatní týmy, některé třikrát větší, tiše seděly a občas k nám jejich osazenstvo vzhlédlo s pozvednutým obočím.

Český tým na MS F3B 2017. Zleva Jan Kohout (Pike Precision 2), Roman Vojtěch (Pike Precision 2), Michal Behenský se synem Ondrou, Petr Fusek (Freestyler 5), Renata Kotarová (zdravotnice MS) a Jiří Tůma.

Honza „Kykyryký“ Kohout

Špičkový pilot s obrovskými zkušenostmi a smyslem pro detaily. Své úspěchy si tvrdě odpracoval. Škoda, že Kohoutů nemáme víc, hegemonie mnohých F3B týmů by byla ta tam. Ještě dříve by ale jistě došlo v týmu k bitce, Kohouti by se prostě porvali. Teď mě napadá, vždyť to má svoji logiku; na smeťáku může být taky jen jeden kohout (mrkanec).

Petr „Fusíno“ Fusek

Petr je rozvaha sama. Klidný, hlas zvyšující naprosto výjimečně. Myslím si, že Petra zde v Jeseníku potkalo dost smůly na to, aby z toho měl hlavu svěšenou. Petře hlavu vzhůru, někdy se prostě nezadaří. Chvíli si od těch košťat odpočineme a za dva roky jim to na nějakém mistráku vrátíme i s úroky.

Roman “Lomcovák” Vojtěch

Z tohoto odstavce mám radost. Není nutné pečlivě vážit slova jako u hodnocení druhých. Hodnotit sám sebe je prý dost ošidné a ani se to nedoporučuje. Přesto se pokusím o krátký exkurz do mé duše.

Primární motivací pro moji účast na MS bylo si to užít. Myslím, že se mi to docela splnilo. Čtrnáct dní před  mistrovstvím jsem dostal nové letadlo. Mimo jiné nastala vlna veder. Při 35˚C jsem prostě neměl sílu jet na Roudnici (100km) a celý den ve sluneční výhni něco čarovat s letadlem.  Myslím, že by to bylo i o zdraví. Pokud bylo “normální” počasí, tak trenink zase časově nevycházel kvůli jiným povinnostem. O nějakém pečlivém seřízení modelu tedy nemůže být vůbec řeč. Odjížděl jsem na MS a neměl z mé přípravy vůbec dobrý pocit.

Přesto mohu konstatovat, že pokud bylo něco špatně, tak to byla vždy moje chyba, Pike Precision 2 mne tedy nezklamal. Během mistrovství jsem vyrobil pouze jednu jedinou a neuvěřitelně zbytečnou chybu. Při přistání v poslední termice (úloha A, 8.kolo) jsem si ťuknul do nohy; stálo mne to místo v top ten. Samozřejmě chyb bylo více, ale ty ostatní byly už běžné “provozní” chyby/bodové ztráty, které člověk “nakoupí” při soutěžení s těmi nejlepšími na světě.

Jirka “Tůmič” Tůma

Jirka je zosobnění zkušenosti. Jeho poznámky, nápady, komentáře jsou pro mne vždy tak trochu překvapením. Naše způsoby uvažování jsou tak rozdílné a proto se mu vždy snažím pozorně naslouchat. Jirko, díky za otevírání nových obzorů soutěžního létání a za pomoc.

Michal “Mihaeul” Behenský

Michal pro celý tým odvedl “černou” práci. Bez jeho pomoci bychom se těžko soustřeďovali na vlastní soutěž. Michale, mockrát děkujeme, že jsi s námi měl tu trpělivost a současně blahopřeji k rekordu v “indiánském běhu”. Týden kombinace chůze a běhu dělá více jak 200km. Máš u mě schovanou medaili podepsanou samotným Inčučunou.

Příběhy ze života hmyzu.

Prožít pět dní na ploše, odletět vlastně 24 (3×8) kol (kolik letěli Pampeliškáři na MS kol? 14?), to by v tom byl čert, aby se neodehrály napínavé příběhy nad kterými člověk musí zákonitě kroutit hlavou.

S úsměvem na rtech

Na fotografii je náš ruský kamarád Oleg Lobov, excelentní pilot. Myslím, že to bylo na rychlosti; prostě závodil příliš a poslal svůj stroj (Jedi Lift) do země. Mimochodem nebyl zdaleka sám.

Oleg Lobov (RUS) a jeho Jedi Lift

Zaujalo mne zde několik detailů. Oleg přišel do stanu a strašně se chechtal třímajíc v rukou svoje trosky. Přiznám se, že něco podobného se stát mně, tak mi moc do smíchu není. Éro v čudu, za rychlost nula (nevím, zda to neposlal do krtince až po výletu z báze A a úlohu tedy dokončil) a nuly i za další lety v tomto kole. Bilance tedy docela tristní. Myslím, že opodál stojící Jirka Baudis poznamenal něco v tom smyslu, někdo se kvůli tomu věší, někdo to bere s humorem. Jo, taky jeden z možných pohledů.

Olegův příběh má ovšem pokračování a ne nezajímavé. Jedi je z produkce Baudis model (Jeseník) a Jirka Olegovi nabízel, že by ty trosky mohli v jeho dílnách přes noc zprovoznit. Oleg zpočátku mával rukou, ale viděl jsem na něm, že nabízené možnosti v něm hlodají. Zkrátím to, druhý den ráno se Oleg objevil na ploše s opraveným modelem. Zkušební hod z ruky a jde se lítat. Dejme tomu, že tentokrát to mělo šťastný konec.

Celá pohádka má ovšem i další souvislosti. Pokud se stane něco podobného třeba týmu ze zámoří, jakou oni mají možnost opravit takto totálně zrušený model přes noc na hotelu? Vzpomínám si na MS F3B v Kirchheimu (2001?), kdy Němcům (D.Perlick) “zatleskalo” na navijáku letadlo při poslední večerní termice. To éro bylo na prach, v podstatě igelitka trosek. A je to zde opět, v F3B musíte dolétat celé kolo (tři úlohy) se stejným modelem, pokud zrušíte letadlo v první úloze nového kola, tak za další úlohy máte nulu!

Němci nelenili, odjeli někam do pryč k formám a z trosek přes noc vypatlali v podstatě nové letadlo. Druhý den slavnostně a úspěšně odstartovali na navijáku, všichni(?) tleskali; já ne. Už tenkrát jsem z toho měl divný pocit. Všichni účastníci MS sebou nevozí v kufru formy a nemají prostě možnosti vyřešit takovýto fatální problém přes noc.

F3B je jediná FAI disciplína, kde nemáte možnost vzít si v daném kole (tři úlohy) nový model. Je to opět znamení výjimečnosti F3B a nebo nějaký přežitek minulosti, který mohou obcházet (přítomnost technických prostředků; forem atd.) jen vyvolení?

Taktická vyspělost

Letí se úloha termika. Shodou okolností sleduji piloty a vidím, že některým začíná docela solidně “týct do bot”. Výška 20m, vzdálenost 300-400m? Jens Buchert, špičkový německý pilot, začíná odkružovat po větru. V duchu si říkám, chlapče tohle není F5J couvátko, tohle nedáš. Jens vzdává kroužení a letí nazpět, snaha se cení, ale éro si sedá někde daleko (300m?) na ploše mikulovického letiště.

Jsem ale trochu zmatený, pilot pořád kouká do dáli a řídí model! Nechápu to a domnívám se, že jsem si jeho letadlo spletl s někým jiným a on někde v dáli bojuje o přežití.

Tentokrát má příběh opět zajímavé vyústění. Pravidla praví, že rozhodčí je povinen sledovat model soutěžícího a pokud jej ztratí z dohledu, tak mačká stopky a ukončuje let v daném čase (je jedno co je to za úlohu). Čas se započítá, za přistání je nula (v případě úlohy termika). Samozřejmě klučina-rozhodčí model nesledoval, koukal možná občas na ruce pilota a trpělivě očekával návrat modelu k přistávacímu bodu.

A teď přišlo jádro zápletky neboli taktická vyspělost. Němci věděli, že rozhodčí zevluje všude možně, ale letadlo nesleduje. Udělali malé představení a zatímco model dávno seděl, tak pilot vesele vrtěl s pákami vysílače! Rozhodčí neměl vůbec čas přistání a to je přeci chyba pořadatele a znamená to opravu.Taktická vyspělost nebo do nebe volající vychcanost? Vyberte si…

Příběh má i svůj v podstatě optimističtější(?) konec. Večer Jens Buchert přišel za ředitelem soutěže Honzou Stonavským, omluvil se a opravy se vzdal. Zapsali mu myslím čas, který měli na stopkách pomocníci německého pilota, byl to čas, kdy model opravdu v dáli přistál. Každého zkušeného harcovníka F3B napadne x variant, proč tento krok (vzdání se opravy) Němci nakonec udělali. To nechám na Vaší fantazii.

Musím se přiznat, že Jense mám rád a považuji ho pohodového fair chlápka. Veřejné přiznání, že udělal chybu (a nebo ji udělal pořadatel?) vyžadovalo velkou odvahu. Pokud by to neudělal, strašně by mě zklamal. V koutku duše přesto přemýšlím kdo a proč toto divadlo vymyslel…

Až do země

Ještě chvíli vydržte. Příběhů na kopci nad Mikulovicemi bylo v tom horkém srpnovém týdnu hodně. Jak jste už slyšeli, ty předchozí dva měly šťastný konec. Povím Vám ještě jednu poslední pohádku, ta má tentokrát ovšem konec smutný.

Martin Herrig, několika násobný mistr světa F3F, F3K, F3B, určitě jsem něco zapomněl. Dlouhé roky jeden z nejlepších pilotů na světě, stojí u zaměřovače a začíná mu běžet pracovní čas (4 minuty) na poslední rychlost, osmého kola. Jde o všechno. Podmínky jsou opravdu těžké ostatně jako celý týden, jako pro všechny. Slabý vítr se točí do všech směrů, vzduch je přehřátý, neskutečné dusno-doslova i obrazně.

Perfektní start, vlet do báze. První zatáčka na béčku jako vždy zvoní, když už “dávno” letí nazpět, následuje áčko, druhá zatáčka na béčku, letadlo nabírá směr zpět na áčko, ale signál nepřichází, Martin model na zádech odtlačuje, jde si znovu pro signál na béčku…ozve se děsivá dutá rána, model je v zemi. Je konec.

Honza Stonavský večer dostává memorandum (co to je vlastně za dokument, je oficiální, neoficiální?) německého vedoucího týmu, kde v textu dává vinu pořadatelům, protože model ve skutečnost údajně skončil za bází B a přesto nedostal signál. Němci si udělali fotodokumentaci.

Dejme tomu, že by Martin dostal opravu, s čím by to vlastně letěl? Úlohu musí dokončit s původním modelem a žádná chyba pořadatele (byla nějaká?) neopravňuje pilota roznést letadlo po poli. Tento šampionát byl pro Martina Herriga hodně hořkou pilulkou.

Honza Stonavský (ředitel MS)

Obdivuji Honzu, že do něčeho podobného šel. Má můj respekt a uznání, že to vše zvládl v podstatě sám. Honza je zkušený F3B vlk a během MS se nenechal ničím rozhodit, nic jiného jsem od něj ale nečekal. Vzpomínám si na MS v Luzernu ve Švýcarsku. Ředitelem mistrovství tenkrát udělali vrtulníkáře (mixéři neberte si to osobně). Ten člověk vůbec netušil, která bije. Po dvou dnech zkolaboval a odvezla ho houkanice. Jo, tak to v F3B chodí. Honzo, ještě jednou díky za reprezentaci nás všech.

…a jeho Melody Boys

Honza celé MS zvládl s přehledem, ale každému je jasné, že bez lidí, kteří mu pomohli by to nešlo. Pořadí lidiček, kterým všichni na závěr aplaudovali, je čistě náhodné.

Aneta Skupieňová, Lukáš Bukáček, Aneta Herbstová, Martin Herbst, Šárka Hauková, Michal Grešák, David Janoštín, Jakub Gaborik, Eliška Grešáková, Tomáš Kučera, Michal Stehlík, Matěj Rabel, Jiří Tůma ml., Aleš Václavek (Alešííí, měj se), Aleš Václavek ml., a nakonec v diskuzi již zmiňovaný Pavel Marek.

Svaz modelářů České Republiky

V angličtině je to “last but not least”, v češtině asi “v neposlední řadě”. V neposlední řadě chci tedy za celý tým poděkovat Svazu za finanční i logistickou podporu naší účasti na Mistrovství světa. Jen díky Svazu byly naše náklady na tuto akci symbolické.

Závěr

Moje zaujetí pro tento sport se po dlouhé roky pohybuje v různých nepravidelně se střídajících vlnách nadšení a vyhoření. F3B mne stálo obrovské dávky energie, ale nelituji. Ať si kdo chce co chce říká, ať si mamka slzy utírá, F3B je perla tichého letu. Jsem rád, že jsem mohl být zase jednou součástí tohoto napínavého cirkusu (MS) s do tmy svítícím nápisem F3B nad šapitó.

Tak a to je konec mého vyprávění o jednom “majstršaftu” z nejkrásnějšího letiště na světě. Přijel jsem v neděli večer domů a spal jsem dva dny v kuse.

Pohled z Mikulovického letiště na západ slunce

dtto

P.S. Ralf Decker (Německo), duchovní otec F3B, člen mezinárodní Jury v Jeseníku chtěl Jense za to “divadlo” na termice diskvalifikovat. Třeba se jednou v jeho memoárech dočteme proč to neudělal.

Postupně sem budu přidávat zajímavé fotografie s komentáři, tak se občas vraťte.

18 komentářů Ohlédnutí zpět-MS F3B 2017

  • Parádní počtení. Díky Romane.

  • mihaeul

    Ja bych chtel dodat jeste jedno jmeno (radioveho experta 🙂 ), ktere jsem zatim nikde zminene nevidel.
    U vetsiny akci formatu MS je v pozadi par nesmirne dulezitych lidi o kterych se vubec nikdy nemluvi a pritom by to bez nich podstatne hure fungovalo.

    I za sebe tady Dekuju Pavlovi Markovi!
    PS: Uz ted se tesim na pristi MS F3B.
    F3B ultras…

  • Není zač Martine,
    čekal jsem Tě s novým Nikóněm a Ty nikde.

  • Pavel Hofer

    Co se tyka mereni (nemereni) casu tak v Martine na F3J to vyresil poradatel predem (uz po zkusenostech). Pilot musi upozornit casomerice, ze seda v dalce a pokud je dal nez 75m metru je jedno zda ma cas nebo ne, ma nulu.

  • Dobrej nápad Pavle. Problém je, že v F3J přistáváte někde v Africe naprosto běžně. V F3B je to dost výjimečný případ.

  • Pavel Hofer

    Jinak to asi nejde, kolikrat jsem rad ze vidim svuj model, pripadne vim ktery je muj. Casomeric nema sanci sledovat.

  • Petr Hulík

    Jsou to ale právě ty výjimečné případy kdy se znalí pravidel můžou vykroutit z předem ztracené situace. Takových příběhů z natáčení pár znám, je zajímavé, že šlo vždy o Němce. Jednou nás takhle “udělali” na svahové soutěži, kdy po seku začal pilot kroužit mezi bázemi. Třikrát jsem se ho zeptal co to dělá, v hlavě mi šrotovalo, ale nevymyslel jsem to. Nezkušení zvoníci byli zmatení úplně a když se po cca 30s vrátil na bázi, nezvonili… Jako startér jsem se vzteky mohl roztrhnout. Třešničku tomu dal pilot který se mi doslova vysmíval do očí při požadavku o opravu… pak výše zmíněný Martin Herrig, který si tuším v Nardtu šlápl na konec křídla, vlastně pardon, měl v letu srážku kterou nikdo neviděl.. 🙂
    Myslím, že je to ale chyba pravidel a pořadatelů, od těch se očekává že budou kontrolovat férovost (já vím že je to neřešitelné)

    Proč by vlastně nemohla být nula za celý let při přistání mimo dosah pásky?

    Bylo fajn Vás zase vidět, F3B je stejně nej…

  • Je to samozřejmě dost citlivé a nepříjemné téma. Nikdo nechce rozdmýchávat nějaké mezinárodní spory, ale přihlížet a mlčet asi není rovněž řešení.

    Koukám Petře, že rozšlápnuté/midair křídlo bude asi nějaká rodinná taktika. Já jsem kdysi nadělil A.Herrigovi pár průletů a měl jsem radost jak malé dítě. Koukám, oni ho volají po dvou skupinách na opravu! Jdu za CD a ptám se proč má opravu? Odpovědí mi bylo, že měl kolizi ve vzduchu. Domluvil se s druhým německým soutěžícím a ten mu dosvědčil, že se “lízli”. Během letu nikdo neřekl/nezahlásil ani popel. Šel jsem osobně za Herrigem, aby mi ukázal to křídlo, ano bylo rozšlápnuté. Šel jsem za druhým soutežícím, ten mi letadlo odmítl ukazát. Šel jsem za CD a vysvětloval mu, že to je bouda, že to je nefér, krčil rameny a řekl, že nemůže nic dělat. Tento příběh si pamatuji v detailech jako dnes, protože jsem se cítil strašně ponížený, bezmocný a to já neodpouštím.

    Těch příběhů mám víc, nechci ale otevírat staré rány. Jsou lidé, kteří jsou osobnostně tak chatrní, že neunesou jakýkoliv náznak prohry. Třeba se jim to pomalu sčítá…

    K té svahové soutěži. Kdybych tam seděl já, tak toho pilota bez milosti diskvalifikuji. Jeho počínání jednoznačně naplnilo unfair taktiku, která nevedla k regulérnímu dokončení letu, ale všichni dosvědčí (a nechal bych si to od pilotů jako svědků podepsat), že smyslem jeho počínání bylo uvést rozhodčí v omyl. A na toto je standardní paragraf v obecných pravidlech ABR FAI CIAM. Mohl by si stěžovat třeba na nádraží v Charkově.

    Pokud už je řeč o FAI. Viděl jsem vysvětlující dopis Chorvatské modelářské asociace k chování A.Hucaljuka na minulém MS F3J, který byl adresovaný na FAI. Asi si všichni živě pamatují, jak úmyslně nalétával na druhé přistávající piloty, aby dostal opravu. Z toho chlapečka je mi na zvracení ještě dnes a z toho dopisu rovněž. A vidíš, on letos vyhrál ME F3J. Lomikare, Lomikare…

    Jedu na tejden do lesů na kolo, na tohle všechno chci na chvíli zapomenout, čágo.

  • P. K.

    Já viděl na MS F3B v Jeseníkách jednoho nejmenovaného pilota jak dostal na průletech čtyři kusy a pak ho pořadatel čiste náhodou nalosoval do opravy. 🙂 🙂 🙂

  • Ano Pavle Kryštofe,
    tak to jsem byl já. Já dostal opravu. Já ale na rozhodnutí CD neměl žádný vliv. Opravdu si myslíš, že jsem u Honzy Stonavského škemral o opravu? Tak to mě znáš hodně špatně. Pokud CD losoval (tak to dělám vždycky já) nebo zvolil jinak, je to jeho volba. Skupinu z někoho doplnit musel. Já mám svědomí čisté, svědky mi jsou všichni kluci z týmu, když jsme seděli společně ve stanu po výprasku a přemítali co jsme udělali špatně.

    Pokud to dáváš do kontextu a na rovinu s tím co je zmiňováno výše, tak máme pravděpodobně jiná měřítka toho co je fair a co je již za hranou. Třeba to bude ale tím, že Tě Herrigovi živí.

    P.S. Možná bys alespoň jednou měl sebrat dost kuráže a podepisovat se pod své příspěvky celým jménem.

  • Vážený P.K., nevím kdo jsi ale vím určitě, že jsi zbabělec, protože jako jediný se tu máš potřebu schovávat za své iniciály. Už dávno jsem Romanovi navrhoval, aby sem mohli přispívat pouze Ti, co se umí podepsat. To co jsi zde předvedl, je vůči Romanovi neskutečná podpásovka a neuvěřitelně nefér jednání.

  • Pochopitelně že ředitel losoval a já to viděl metr od něj, náhodná čísla tahal z klobouku naprosto nezasveceny zvoník. Nicméně doufám, že původní příspěvek p.k. byl pouze humor naprosto nezasveceneho diskutera. Jedu na kolo…pavel

  • Luboš Mokříž

    Vážení! Nejdříve přijměte všichni co jste s mistrovstvím měli co dočinění obrovskou gratulaci!!! Všichni jste odvedli skvělou práci! Jsme malá země, máme malou základnu lidí a stejně patříte mezi nejlepší! Díky! V článku tu bylo zmíněno zneužívání pravidel některými lidmi a v komentářích byl Romanem Vojtěchem zmíněn incident A.Hucaljuka (jen upřesním, že k němu nedošlo na MS, ale na předzávodě před ME F3J v Bulharsku před dvěma lety). Ale jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré! Jezdím po soutěžích Eurotour a doprovázím naši F3J reprezentaci na mistrovství a musím říci, že nevím o jediném podobném zneužití pravidel právě od této události! Navíc, co se týká A.Hucaljuka, bylo jeho jednání v tomto směru těžko pochopitelné a možná je za tím tak trochu rodinné prostředí (zasvěcení ví). Tento pilot je opravdu excelentní a vůbec to nemá zapotřebí. Tím ho v žádném případě nechci obhajovat. Měli by jste ho vidět na letošním ME v Martině. Některé lety které předváděl tam byly z říše science fiction! To jak dokázal využít terén v okolí letiště, přistávat na dálku, to nikdo jiný nedokázal a myslím, že většinu pilotů ani nenapadlo takto myslet a létat! A když se k tomu přičte i notná dávka štěstí (že jemu ta termika prostě přijde) a že když opravdu jeden let nenalítal, tak ho vylosovali do opravy, není divu, že je tam , kde je, ať se to mnohým z nás líbí, nebo ne.
    A tak nezbývá, než smeknout před Vámi co něco takového dokážete v tak těžké kategorii, jakou F3B beze sporu je!

  • thr

    Co se týče Arjana, tak mi z F5J přijde, že se docela uklidnil a navíc létá opravdu hodně dobře – on byl vždycky “superrobot” na přesné přistání v F3J, ale co jsem viděl letos, tak se navíc stal absolutní špičkou i v oblasti využití termiky – že by právě vliv F5J? :-)))) Ani od F3J pilotů jsem neslyšel žádné nové stížnosti, možná že se po tom incidentu sice nechutně vykrucovali, ale poučení si přeci jen vzali.

    Ad přehlédnuté přistání nad 75m – ono se to v F3J i F5J děje často a opravdu byly i případy záměrného zneužití, proto potvrzuji, že rovněž v F5J stále častěji pořadatelé důsledně vyžadují to hlášení přistání předem, vřele doporučuji i pro F3B, maličkost po které je klid, asi by se to hodilo i do pravidel, ať je to automatické. Mimochodem jsem v reálu vícekrát viděl i případ, kdy pilot opravdu řídil cca minutu po přistání zcela z přesvědčení (zmotaný model s jiným podobně nízko) – stane se, tak neuškodí omezit spory…

  • Zdeněk Nespěchal

    Ještě jednou gratulace celému týmu i Honzovi samostatně, tu první jsem stihl telefonem v pátek večer, když jste skončili. Trochu mne překvapuje poznámka Pavla Kryštofa a nechápu ji. Jednak znám Romana a vím, že by se k takovému jednání nesnížil, a také jsem se často pohyboval v roli pořadatele a vím, že tohle je velmi obtížné uskutečnit, protože nikdo nikdy neví, kdo se dívá a za tu ostudu by to nikdy nestálo a psát o něčem, co mám jenom z vyprávění, protože u toho určitě být nemohl, je trochu nefér.
    Ještě něco k Hucaljukovi. Byl jsem na finále ME F3J. Koštan mi vrazil do ruky stopky a tak jsem celý den měřil. Arjan u mne letěl a přistál daleko v poli. Vzal druhé éro, ale to už byla ztráta. V dalším kole, kdy nestačili přinést z té dálky asi to nejlepší éro, přistál opět v poli, šel pro třetí model a ten nefungoval, nevím proč. Takže nula a druhý špatný let. Ale měl kliku, došlo ke kolizi jiných modelů a letěla se oprava. Nakonec vyhrál a myslím si, že oprávněně i když za to co udělal v Bulharsku, ho rád nemám.

  • Romane, měl jsem v plánu dorazit, ale tím, jak se nakonec lítalo hlavně v týdnu, tak to pro mě bylo pasé. Dovolené zbylo málo a ještě mi rodinka zrovna na ten týden zabavila auto. Škoda. Tak někdy příště 😉

  • Arko

    Bylo to skvělé sledování živých (FB) a nyní tohoto vztahu. Gratulujeme všem týmům!

  • mihaeul

    14 dni skoro pryc, a Incucuna nikde 😉 Sakra