MS F3B 2009 z pohledu pilota

Ohlasy na závod měsíc před mistrovstvím světa byly hodně rozporuplné. Většina pilotů, kteří se tohoto závodu zúčastnili, byli přesvědčeni, že s takovouto organizací dopadne mistrovství absolutním fiaskem. Bohudík se Roman nabídl a podal RC klubu Brno pomocnou ruku.

Na letiště jsem jezdil průběžně už týden před závodem. Kluci z klubu položili do prostoru navijáků a kladek geo-textilii pro případ, že bude pršet (a věřte mi, že se to opravdu vyplatilo) a ve čtvrtek vyměřili lajny na navijáky, na kladky a umístění bází. Co se týče role organizátora těsně před závodem, tak bych měl jednu negativní zkušenost. Závodníci, kteří přijeli na letiště dříve než v pátek, se tam tak trochu ztratili. Nikdo jim neřekl, kam si mají postavit stan, některé týmy hledaly baterie pro navijáky, které si objednali na přihlášce, prostě tam byl zmatek a z klubu tam nebyl nikdo.

V pátek dopoledne bylo na letišti už pěkně rušno. Roman zorganizoval měřený trénink, při kterém se měli proškolit zvoníci na bázích. Létal ten, kdo chtěl, stačilo se napsat do seznamu a letělo se pár vzdáleností a rychlostí. První vzdálenost nevyšla pro zvoníky zrovna pozitivně, nějaká ta chybička se vloudila, ale to se na poprvé stává takřka vždy. Další starty byly už bez problému a létalo se s přestávkou na oběd až do tří hodin. Zhruba v pět hodin se na plochu začal instalovat „Deckerův Cirkus“ (měřící a zobrazovací zařízení pro F3B) a za hodinu a půl bylo vše hotovo. Ještě proběhla zkouška zařízení a do večera bylo volné létání.

V sobotu ráno kolem osmé začal World Cup. Přihlásilo se celkem 69 pilotů, většinou účastníci mistrovství a jejich pomocníci. Létalo se do tří odpoledne a zhruba v pět hodin začal zahajovací ceremoniál. Mažoretky, proslovy, ukázka 3D akrobacie vrtulníku (to co ten kluk dělal s tím vrtulníkem se nedá ani popsat, jednou tak, chvilku naopak, pak zase úplně opačně, no prostě paráda, klobouk dolů), průlet UL letadel a Z-142 s následnou ukázkou akrobacie. Tady bych se taky nad něčím pozastavil. Hlavní komentátor pan Korčák uvedl ukázku letadel, pak po několika průletech předal slovo panu Bartovskému (Jury), akorát si nevšiml, že Z-142 zahajuje ukázku akrobacie a asi si domyslíte, co v té chvíli diváci vnímali více. Pan Bartovský byl z toho trochu vedle, ale i když se mu nepodařilo překřičet zvuk motoru Zlína, tak do mikrofonu řekl svůj proslov a přidal se k ostatním ve sledování ukázky akrobacie. World Cup skončil v neděli odpoledne předáním diplomů a pohárů.

Během World Cupu se ukázalo, že mít Romana „Lomcováka“ s Jardou „Hrochem“ na pozici startéra byla ta nejlepší možná volba. Zvoníci na bázích fungovali bez problému. A to i díky „holce pro všechno“ Michalovi Behenskému, který pořád někde něco zařizoval, lítal pro papíry sem a tam, prostě se staral o to, aby měl Roman a časoměřiči vše co potřebují. Nakonec tam Michal zůstal až do pátku, i když měl být určitě v práci. A věřte mi, že tam měl pořád dost práce.

Mistrovství světa mělo začít v pondělí v osm hodin ráno termikou prvního kola. Ale nestalo se tak. V neděli v noci zhruba po desáté hodině se přes Ivančické letiště přehnala ukrutná bouřka se silným nárazovým větrem. Mluvil jsem s Honzou Dašovským (majitel letiště) a ten mi řekl maximální naměřenou rychlost větru v neděli v noci na místní meteostanici. Nejvyšší hodnota se vyšplhala na 43m/s, což je v přepočtu 155km/h. To je docela hukot. V pondělí ráno se místo lítání sčítaly škody. Několik zničených stanů, některé stany uletěly neznámo kam, ohnuté trubky držící ochranou síť, a slyšel jsem, že někomu uletělo letadlo. S létáním se začalo až kolem desáté.

Co se týče lítání na mistrovství světa, tak se nijak neliší od Contestových závodů kdekoli v Evropě. Jen se létá pět dní a výhoda je v tom, že nejhorší výsledek z každé disciplíny se škrtá (nutnost odletět šest kol, aby toto pravidlo šlo použít). Dá se taktizovat a v závěru mistrovství i riskovat, např. na rychlosti. Termiky se nám dařily, vzdálenosti taky (kromě mě, já jsem v prvních třech kolech dostal po jednom kusu) a rychlosti byly na průměru. Nikdy jsme neměli štěstí na „TEN“ vzduch, kdy začínáte rychlost ze 400 metrů, koulíte to dolů věčnost a pak to udělá jen píp, píp, píp, píp, píp a je tam pěkná čtrnáctka (nedej bože třináctka). Organizace při samotných závodech nijak nevázla, pouze se dodržovaly přípravné časy a kontrolovaly se používané modely v ready-boxu. Tím se to trochu prodlužovalo, ale ne nijak tragicky.

Ve čtvrtek večer se dolétalo šesté kolo a bylo oznámeno, že v pátek se poletí pouze jedno kolo, závěrečné sedmé. Po šestém kole byl náš český tým na krásném třetím místě těsně před týmem z Rakouska a pátek měl rozhodnout (před vzdáleností šestého kola jsme měli před Rakušany moc pěkný náskok, akorát že Jirka na vzdálenosti dostal pět kousků a z náskoku už moc nezbylo). V sedmém kole se nám termika povedla. Petr na vzdálenosti 1000, já jsem dostal tři kousky od Herriga (ale škrtl jsem horší výsledek z druhého kola) a Jirka dostal bohužel šest průletů (to bylo rozhodující na celkovém umístění našeho týmu na bramborovém místě). Vše mezi námi a Rakušany se mělo rozhodnout rychlostí. První letěl Peter Hoffmann za 16,01s, pak jsem byl na tahu já – 16,06s. Pak letěli zbylí Rakušané za 16,18s a krásných 14,91s. Petr vetoval časem 16,16s. Vše záleželo na Jirkovi, pod 14,9s nebo nic. Bohužel to bylo to nic, Jirka první otočku na béčku seknul a letěl kolem 21s. Ale i tak si myslím, že čtvrté místo v týmech a 8., 14. a 15. místo v jednotlivcích na mistrovství světa není zas tak špatný výsledek. Mohlo to být lepší, ale zůstaňme nohama na zemi a buďme rádi i za tyto výsledky.

V závěru bych chtěl napsat to nejdůležitější. Děkuji, ale ne jen tak nějak, děkuji velmi za absolutně bezchybnou práci Romanovi „Lomcovákovi“ a Jardovi „Hrochovi“ v rolích startéra a ředitele přes lítání, dále Michalovi Behenskému za „holku pro všechno“, všem zvoníkům z brněnského klubu i těm co přijeli z daleka, organizátorům z brněnského klubu a především Vladimíru Ochotnému, Honzovi Dašovskému za zapůjčení letiště a všem co tam jakkoli pomáhali.

Samostatné poděkování bych chtěl věnovat pomocníkům z českého týmu. Petr Palasman a Ivan Franěk nám celý týden nosili baterky (oni normálně po každém startu tu baterku vzali, odnesli k nabíječce a těsně před startem ji tam vrátili plně nabitou, chápete to???!!!), měnili silony, chodili se silony sem a tam, prostě dělali tu děsně otravnou, ale zároveň nutnou práci, která k F3B prostě patří. A také Jirka Tůma, který nám říkal kdy poletíme, jak nebo kam máme letět (např. v jedné termice jsem v páté minutě docela padal do výšek, které dosáhnete se slušným házedlem a na větu „kluci jsem v háji kam mám letět“ mi tento termický mág řekl „vrať se zpátky kde jsi lítal“, na dotaz „kam tím myslíš“ odpověděl „zpátky“, tak to jsem věděl zase prd, naštěstí byl u mě taky Petřík „Fusíno“ a ten mi to řekl tak jak jsem to potřeboval slyšet, „levou, kousek rovně a toč to“), taky nám dával signály na průletech a byl asistentem TM. Kluci moc děkuji.

Lítat celý týden je fakt opruz, ale bavilo mě to.

AUdálosti na světové scéně nemůže rušit obyčejné lidi. Lidé se obávají, a cítí úzkost nejistotu a dokonce i strach. A jediní lidé, kteří vědí, kde koupit Genericky Cialis vždy věří.

2 komentáře MS F3B 2009 z pohledu pilota

  • Laďas

    Ahoj, dík za pohled ze strany soutěžícího! Mám jedno drobné vysvětlení k té roli organizátora těsně před závodem. Oficiální trénink začínal přesně dle propozic až v pátek a do té doby byla zajištěna náhradní tréninková plocha v Miroslavi. Protože ubytování vč. kempu má v režii provozovatel letiště (i my za tuto službu platíme), nebyla ta chybka až tak na straně klubu.
    Pro odlehčení si dovolím navázat na úvodní proslov Tomáše Bartovského za hluku leteckého motoru Z-242L. Ještě poetičtější situace vznikla při závěrečném ceremoniálu, kdy hudbu přesně podle pokynů ceremoniáře pouštěl Honza Dašovský. Když měla zaznít naše hymna, ozvalo se místo ní z ochozu vedle místnosti řízení provozu: “Ale tu’s mi Pepo nedál!!!”
    Tož, tak nějak to bylo 🙂 Jinak gratuluji ke čtvrtému místu v družstvech a přeji, aby to za dva roky v Číně bylo ještě o chloupek lepší!

  • Jiří Baudis

    Ahoj Honzo,
    díky za tvůj příspěvek. Chtěl bych pogratulovat všem, kteří se podíleli na našem úspěchu a také organizátorům za skvělé korektní závody. Také mne trochu mrzí čtvrté místo, ale okolnosti na poslední rychlosti neumožňovali udělat s tímto výsledkem nic. Jako jediný z našeho týmu jsem si mohl dovolit zariskovat a seknout. Že půjdu do letu s maximálním rizikem jsem rozhodl proto, že letem okolo 16xx nebylo možné o mnoho zlepšit můj aktuální škrkací výsledek protože 13.xx od Petra Hubbertze posunulo tisícovku příliš vysoko. V této situaci opatrný let mohl zlepšit o něco málo můj osobní výsledek, ale pro tým neřešil nic.
    Jirka Baudis