Zpátky do Trenek-trup (doplněno 12.5.2009)

Křídla jsem tedy v předchozím díle dokončil-mimo zalepení konektorů a dořešení krytek serv. Trup bude mnohem složitější oříšek. Situaci mám ale trochu ulehčenou, protože mohu vycházet ze zkušeností jiných, kteří trup u modelu Tanga již kompletovali. Věřte tomu, že místa je opravdu málo a záleží doslova na každé desetině milimetru.

První bude volba serv pro ovládání výškovky (motýla). Já mám zde situaci velice jednoduchou, protože do trupu už roky neinstaluji nic jiného než JR/Graupner DS3781. Určitě netvrdím, že neexistuje jiné řešení, ale nemám důvod na výběru serv v tomto případě cokoliv měnit. Jsou malá, přitom robustní (kovová převodovka), přesná, bleskově rychlá a drahá… Letadla vždy prodávám bez nich, tzn. že je už roky stěhuji z trupu do trupu. Výběr baterií pro napájení přijímače jsem již zmiňoval v kapitole o křídlech. Akumulátory připojuji přes konektory MP Jet 1,8mm, o jejichž spolehlivosti nepochybuji. Má to pro mne několik výhod. Například na kopci, kde budu lítat celý den, mezmu sebou druhý pack a ten jenom vyměním. Nahoře nic dobíjet nemohu a nechci. Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně tvrdé baterie, tak je rovněž občas nacykluji velkými proudy (do 5A) právě díky těmto výkonovým konektorům. Dlouhodobé nabíjení a vybíjení malými proudy jim moc nesvědčí. Rovněž v případě nutnosti jej mohu dobíjet vysokými proudy a získat drahocenný čas (nestalo se Vám, že jste někdy zapomněli letadlo vypnout a pět minut před startem jste zjistili, že baterky jsou úplně prázdné?).

Zátěžová trubka a háček

Začneme u zátěžové trubky, která je u Trenek vlepená do trupu. Má to obrovskou výhodu, že nemusíte rozdělávat křídla při každém dovážení letadla. Je zde ovšem daň právě při sestavování modelu, protože musíte být velice pečliví a přesní. Trubku je třeba v pozvolném oblouku zbrousit tak, aby v okamžiku, kdy vám při zasouvání do trupu začne drhnout, právě toto zbroušení umožnilo její konečné zasunutí. U mne délka zbroušení činila asi necelých 70mm. Předtím než trubku začnete cpát dovnitř, zarovnejte ostré otřepy a rovněž můžete zkrátit zakončení, na které nakonec napíchnete kus molitanu nasyceného v laminovací pryskyřici.

P1000812s

Zbroušení je asi 70mm.

P1000814s

Zbrousit jsem musel i část rámu pro kabinku. Myslím, že to ničemu nevadí a nakonec se to ukázalo i nutností pro přístup ke šroubu zajišťujícímu závaží.

P1000819s

Pojistný šroub pro zátěž je poctivá inbus pětka (5mm). Je třeba si uvědomit, že v případě měděné trubky vylité olovem, drží tento šroub 9x176g=1,6kg. Jako zajišťující matici používám zápichovou matku. Má mnohem větší plochu pro přilepení k trubce. Všimněte si rovněž zářezů na hlavě šroubu, hlava potom v prstech neklouže. To je ještě pozůstatek z milovaného Precloně (Precious). Tam šel šroub utahovat bez klíče; u Trenkouna se mi to nepovedlo a budu muset používat zmagnetovaný inbus klíč. Pokud bych díru pro šroub udělal až úplně na hraně špalku, možná bych se k němu holými prsty dostal. Závaží mám ovšem ze zmiňovaného Preclíka a převrtávat se mi to nechtělo.

P1000817s

Zbrousit jsem musel i matku zajišťující háček v trupu. Jinak totiž spojka pro křídla již dřela o zátěžovou trubku a zátěž nechodila volně. Všimněte se vyhnutí háčku nahoru.

Správné usazení zátěžové trubky mne stálo poměrně dost práce. Je třeba zkontrolovat, aby při zasunuté trubce šla zasunout spojka do křídla naprosto volně a aby i pohyb zátěžových špalků v trubce při spojce na místě byl rovněž volný. Hrál jsem si s desetinami milimetrů. Střed trubky jsem umístil 107mm měřeno od náběžné hrany křídla u kořene. Na umístění středu zátěžové trubky existuje mnoho názorů. Můj je ten, že s přibývající zátěží by se celkové těžiště letadla mělo posouvat mírně dozadu. Větší zátěž totiž znamená, že s letadlem asi poletíme vyšší letovou rychlostí. Aerodynamický střed křídla se posouvá rovněž dozadu a nepotřebujeme tedy tak velkou těžištní zásobu (stability margin). Odměnou za to by mohly být vyšší výkony letadla; přinejmenším teoreticky. Samozřejmě pokud se s naloženým letadlem a těžištěm posunutým dozadu o 5mm chcete potácet na minimálce odpovídající prázdnému modelu, tak Vám to silně nedoporučuji. Je třeba říci, že hodně věhlasných závodníků lepí střed zátěžové trubky do těžiště prázdného modelu (u Trenek odhaduji 103–105mm). Proč ne?

Na horním obrázku můžete vidět, že při vyjmutí vlečného háčku jsem ho i mírně přihnul nahoru. Dříve jsem spíš piloval jemný zářez pro vlečný kroužek v místě ohybu háčku. Měl jsem ovšem někdy pocit, že tento zářez za určitých okolností mohl zpomalovat přechod letadla z potopení do výstřelu při startu. Kroužek se mohl jakoby “zadrhávat”. Je třeba si uvědomit, že kroužek působí na háček silou až 90kg a tak “opuštění” háčku (i když zářez byl cca 0,5mm a vyhlazený) mohlo někdy zpomalovat model(?) Chci tedy vyzkoušet tuto variantu. Upravení háčku, ať přihnutím nebo zářezem, je nutné pro start i v těch nejsložitějších podmínkách (vítr do zad, boční nálety atd.). Jinak se může stát, že model bude vypadávat z háčku třeba těsně před výstřelem. Uvidím jak se tato úprava osvědčí. Všiml jsem si, že hodně lidí dnes lítá i s háčkem zkráceným na minimum. Domnívám se, že snaha je opustit s letadlem vlečný silon co nejrychleji a právě zkrácený háček by to měl ulehčit. Jde o konkrétní naladění modelu, pro určité tvrdosti silonu, rychlosti větru atd. Určitě rovněž námět k zamyšlení. Zátěžová trubka je tedy připravená k zalepení. Předtím ovšem musíme doladit ještě další komponenty.

Závaží v čumáku

Mnou odhadovaný rozsah těžiště pro Trenkouna je asi mezi 102–105mm. Jedná se samozřejmě pouze o orientační hodnotu. Hodně lidí se mne ptá na težište u modelu. To je asi jako kdybyste se mě ptali co je lepší; trenky, slipy, boxerky a nebo naboso? To je přeci naprosto individuální věc a tak těžiště (T, někdy rovněž CG-Center of Gravity) lítejte, tam kde vám to vyhovuje a nenechte se rozhodit báchorkami, že Karel má těžiště 120mm, zatímco Vy 100mm. Pilotní dovednosti hypotetického Karla mohou být samozřejmě úplně jiné než Vaše a přesto v konečném součtu výsledky zápolení budou třeba stejné a hlavně si donesete domů celý model. Pokud tedy odhaduji T něco kolem 104mm, znamená to úpravu dodané zátěže na váhu asi 110g (nakonec jsem na T 105mm musel dovážit do hotového modelu asi 20g). Pamatujte, že jakmile jednou spustíte zátěž do čumáku, tak ji už asi nevyklepete. Nejen já jsem proto musel udělat malou dírku ve špičce (2mm vrták) a touto zátěž znovu vystrnadit ven. Dírku potom samozřejmě zalepím kapkou epoxidu. Ať jsem brousil, jak jsem brousil, mezi špičkou závaží a špičkou trupu jsem měl vždy aspoň 5mm. Dál se mi nepodařilo dostat. Třeba budete trpělivější.

P1000829s

Závaží a zasunuté akumulátory s vytahovacím páskem. Akumulátory GP1300 mAh jsou v uspořádání 3+1 s konektory 1,8 MP Jet.

Lože serv a vypínač

Máme tedy připravenou zátěžovou trubku a zátěž do čumáku. Nyní si připravíme lože pro serva. Pokud si z obrázku všimnete, serva jsou kolem středu lehce vyosená. To může mít výhodu, že po stranách serva je větší prostor na vypínač, výškoměr, LED voltmetr atd. ale je třeba si uvědomit, že serva Vám zase velice rychle dosednou k bočnici trupu. Je třeba tedy volit rozumný kompromis. Já jsem musel o cca 0,5 zbrousit i domečky serv právě v místě, kde dosedají k trupu. Nezapomeňte, že taky někde budete muset protáhnou kabely ke křídlům. Místa tam opravdo moc není. Tentokrát jsem nepoužil dvouřadý přepínač, ale jednořadý. Dvouřadovka by se tam asi nevešla. Na vypínači byl nápis Made in Japan, což je pro mne kromě ceny (50Kč/ks) aspoň teoretická záruka kvality. Nepoužívejte nějaké pertinaxové posuvné hrůzy za 6Kč. Pád na vypínač nebo na baterky považuji za tu největší modelářskou potupu. A že jsem se jednou na baterky skácel. Nepříjemná vzpomínka…

Lože tedy upravte pro serva. Délka páky u mých DS3781 je 9mm a je dostatečná. Vyzkoušejte, zda se Vám tam vejde vypínač i přijímač. Já jsem v tomto případě použil Duplex R8 (2,4GHz) a tak protentokrát nemám starost s protahováním antény trupem až do ocasu. Po úpravách jsem překližkové lože “přetáhnul” bezbarvým lakem.

p1000816s

Lože pro serva

Při umístění serv do lože zvažte variantu “serva v ose” lože a “serva odsazená”. Jak vidíte na horním obrázku, já použil variantu serv poněkud odsazených od osy. Měl jsem obavu, aby se mi vešel vypínač vedle prvního serva. Nakonec po zakápnutí kabelů vedoucích k hlavnímu vypínači tavným lepidlem, vše vyšlo velice těsně. Je otázka, zda nebylo lepší použít lože pro “serva v ose”.

Kabeláž v trupu

P1000830s

Kompletní zapojení kabelů v trupu. Kabely v okolí hlavního vypínače zalepím tavným lepidlem, ale nedělejte tam žádnou hroudu, jinak budete mít problém s místem.

O kabeláži v trupu jsem psal již dávno a je to pro mne lety osvědčené zapojení. Nic na něm tedy neměním ani v případě mého Trenkouna. Kabely, jejich délky a ochrany spojů smršťovací bužírkou si kompletně připravte mimo trup včetně přepínače. Do trupu musí být kabeláž instalovaná před zasunutím zátěžové trubky.

Sestavení trupu

Máme připravené závaží, zátěžovou trubku s přilepenou zajišťovací maticí a kompletní kabeláž. Připravíme si uhlíkový roving (jednosměrné provazce uhlíku) pro délku celého lože a pro délku, kde přiléhá zátěžová trubka do lože pro serva. Vsunu do trupu Multiplex konektory pro připojení křídel a usadím je v otvorech v trupu. Zatím je ještě nezalepuji. Nasadím hlavní vypínač do díry v loži a zajistím maticí. Silové a signálové vodiče v trupu vedu po dvou protilehlých stranách. Na místě je zajistím lepící páskou (zde s oblibou používám 3M pásku na opravy skutečných letadel, vysoce kvalitní lepidlo, vysoká pevnost, dokonalá přilnavost protože ji přihladíte jako alobal, vysoká cena…).

Koncovky všech konektorů chraňte třeba maskovací páskou. Na voskovém papíře (dar od kamarádů, kteří prodávají samolepící folie, díky Libore a Ctibe) mám připravený uhlíkový roving (jednosměrné prameny uhlíkového vlákna). Medituji, zda by v případě 2,4GHz nebyl lepší pouze skelný roving. Rozdělám laminační pryskyřici a můžeme začít. Namáznu rozdělanou pryskyřicí závaží a spustím do čumáku. Pomocí špejle zatlačím závaží co nejvíce dopředu. Tužkou mám již označené rysky, pro správnou polohu celého lože i pozice zátěžové trubky. Usadím lože pro serva. Na zátěžovou trubku s nasazeným zajišťovacím šroubem napíchnu kus molitanu napuštěného v pryskyřici (dokonale vymačkat přebytečnou pryskyřici!) a opatrně vsunu na místo. Dávejte pozor na kabely. Do koutů mezi lože a trup položím rovingy (taky je před položením dokonale vyždímejte) a uhladím. Překontrolujte vodorovnost lože i kolmost zajišťovacího šroubu. Necháme zaschnout (24 hodin).

P1000834s

Zátěžová trubka s molitanem

P1000831s

Pomocí ohmetru znovu zkontrolujeme správné a funkční zapojení silových a signálových vodičů (mohly být při vsunování zátěžové trubky poškozeny). V rozích otvoru pro Multiplex konektorů vyvrtám dírky 1,5mm a po usazení konektoru zakápnu vteřiňákem. Dávejte pozor ať si nenalijete vteřiňák na zlacené nože konektoru.

Zalepení konektorů v křídlech

Konektory v trupu máme tedy pevně zalepené. Pomocí vazelíny (nebo jiného separátoru) namažte celé okolí konektoru v trupu i kolem vstupu v křídle. Namažte raději větší plochu než menší. Nasaďte spojku na křídla, nasuňte křídlo a zapojte Multiplex konektor (samici) do trupu. Dávejte pozor ať si nevytrhnete konektory od serv v křídle. Rozdělejte si Epoxyd. Trochu ho můžete zahustit nějakým plničem (mikrobalony), ale měl by pořád stékat. Nyní naneste lepidlo hlavně do prostoru smršťovacích bužírek, můžete i lehce máznout viditelnou zelenou hranu konektoru (samice). Doražte křídlo na spojce. Opřete o skříň s křídlem směřujícím nahoru (lepidlo se rozlije v montážní díře) a můžete jít na pivo. Postup opakuji pro druhé křídlo. Jsme skoro u konce, ale ještě bude následovat závěrečné dokončení modelu.

p1000832s

Pozice konektorů před nanesením lepidla.

P1000833s

Zalepeno. Můžeme jít na pivo.

Pokračování příště…

AUdálosti na světové scéně nemůže rušit obyčejné lidi. Lidé se obávají, a cítí úzkost nejistotu a dokonce i strach. A jediní lidé, kteří vědí, kde koupit Genericky Cialis vždy věří.