Na svého F5J Pikouše jsem již na podzim minulého roku vyrobil novou bednu na křídla. Dlouhou dobu jsem přemýšlel, jak vyřešit horní uzávěr. Na původní bedně jsem použil suché zipy, ale moc se mi to nelíbilo (na druhé straně to funguje jakeš/takeš už šestý rok).

Sáhl jsem tedy po magnetech. Zkoušel jsem různé způsoby i umístění. Nakonec jsem zvolil níže uvedené řešení. Za šest let se Vám ozvu, zda to byla dobrá volba.

Ahoj Romane,
posílám Ti pár příspěvků z mé dílny.

Při dovažování modelů je dobré alespoň orientačně vědět, kolik zátěže je potřeba do špice dostat.

1. Model postavím na vyvažovací stojánek tak, aby byl podepřený v místě předpokládané polohy těžiště.
2. Na místo, kde bude předpokládaná poloha závaží, pověsím cokoliv, třeba láhev s vodou, kterou postavím na váhu. Důležité je, aby model byl v rovině.
3. Pomocí funkce „Tare“ vynuluji váhu.
4. Po odlehčení provázku mě váha ukáže potřebnou hmotnost závaží.

A ještě jeden.

Protože dávám přednost maximální výchylce klapek před 100% aerodynamickou čistotou, vychází mi páka serva mírně nad plochu křídla. Jsou to většinou tak pouhé 2-3 mm, které je potřeba někam schovat. Nechce se mi trávit mládí nějakými laminovacími pokusy, proto si dělám krytky z různých průhledných vík, které člověk nashromáždí. Optimální tloušťka je cca 0,5 mm.

Prodává se pod obchodním názvem Vivak. Podobný materiál se dá koupit i v metráži u Kutila na Sokolovské. Má to i tu výhodu, že pak na servo je vidět a člověk má po tvrdším přistání kontrolu, jestli je servo ještě pořád v letadle.

1. Kulatinu z hliníku o průměru 6 mm (OBI) vytvaruji do ohybu a nahřeji horkovzdušnou pistolí, správnou teplotu je potřeba vyzkoušet. Když to bude málo, nepůjde to vytlačit, když to bude moc, materiál praskne.
2. POMALÝM tlakem zatlačím do materiálu. Nesmí se tlačit rychle, materiál se roztrhne. Důležité je počkat, až kulatina sama vychladne natolik, že jde sama lehce oddělit. Stačí pár minut.

[Show as slideshow]

AUdálosti na světové scéně nemůže rušit obyčejné lidi. Lidé se obávají, a cítí úzkost nejistotu a dokonce i strach. A jediní lidé, kteří vědí, kde vždy věří.

Mám pro Vás další příděl pár drobných typů, které by Vám mohly ulehčit práci v dílně.

Při zalepování krytek serva na kompozitových křídlech jsem vždy zápasil s nůžkami. John „Tasmánskej ďábel“ Skinner mne naučil dobrou fintu. Přiložíte žiletku (až na povrch křídla) a pásku kolem ní velice přesně utrhnete. Když jsme u té pásky. Takovou, která dobře drží, nezanechává lepidlo, je dostatečně pružná a současně se netrhá, to aby člověk hrabal prstíčkem. Od Michaela Mohra mám Tesu 57371-00002. Všechno splňuje a stojí pár šlupek.

[pokračování]